V Quantum of Solace se mi naskytla příležitost, vžít se do role agenta 007 a splnit pár úkolů pro Spojené království, a protože mám Bondovky vcelku v oblibě, a když zrovna běží nějaký díl v televizi, rád se na něj podívám, náležitě jsem ji využil.

Když už jsem byl agentem se dvěma nulami a sedmičkou na konci, tak zvolení obtížnosti se stejným názvem bylo jasnou volbou, a jak se posléze ukázalo, vůbec ne špatnou. Trochu zmatený příběh asi pochopím až po shlédnutí obou filmů, ze kterých je převzat, ale i tak se mi celkem zamlouval.

Stejně se mi zamlouvala i stará známá hudba, jenž mě celou hrou provázela a také dabing, namluvený samotnými herci. Krycí systém je taktéž skvělý, když tedy pominu nesmrtelnost a až neuvěřitelnou přesnost při střelbě naslepo.

Co mě ale hodně vytáčelo byly klikací scény. Asi to bylo tou obtížností, ale při více než jedné chybě jsem mohl celou scénu dělat znovu, což nebylo zrovna optimální, když navíc vezmu fakt, že těmto scénám předcházely scény neherní, jenž nešly přeskočit.

Škoda také krátké herní doby, protože při dvojnásobné délce by byl můj výsledný dojem jistě ještě o něco lepší, ale zklamán určitě nejsem a počítám, že se k tomuto titulu někdy v budoucnu vrátím.