Nebudu se obšírně rozepisovat o tom, co tu už zaznělo a v čem The Witcher 2 exceluje. Grafika je naprosto parádní, stejně tak soundtrack. Atmosféra ztratila dost na své unikátnosti, ale pořád ještě ujde. Docela zajímavý politicky laděný příběh mi nijak přeplácaný nebo neuchopitelný nepřipadá, a to jsem měl o Sapkowského univerzu opravdu jen základní povědomí nabyté převážně z polského TV seriálu a prvním dílu. Je pravda, že si hra na podobně handicapovaném hráči nárokuje o trochu větší pozornost a aktivnější přístup, než je většinou obvyklé, ale je to mnohem menší problém, než by být mohl. Autoři si tohoto byli patrně dostatečně vědomi a zapracovali na více než nadstandardním ingame deníku. Úkoly jsou v něm velice podrobně rozepisovány a nechybí ani opravdu rozsáhlý popis všech hlavních i vedlejších postav.

Oproti většině lidí větvící se děj a možnost rozhodovat spíš nevítám. Zcela logicky tak hra marně kyne do šířky a ztrací na hloubce a délce, pročež veškeré pokusy o epiku vyznívají uspěchaně a mlátí se v nich příliš vysoké ambice s vynucenou komorností. A je to cítit opravdu hodně, obzvlášť na uštvané třetí kapitole.

Vynikající první dojem, který dával tušit jednu z největších RPG událostí poslední doby, je bohužel dezintegrován v cuku letu, hra si hází v jednom kuse sama sobě klacky pod nohy a já zhruba od druhé kapitoly nestačil vycházet z rostoucího rozčarování. Tak třeba zpočátku velice slušně se tvářící bojový systém, kde skutečně jakože záleží na schopnostech hráče a hra je díky tomu určena pro dospělejší publikum a bla bla - tak ten jde do kytek hned jako první.

Hrál jsem na obtížnost hard a už od druhé kapitoly vše, ale naprosto vše, od party banditů po trolla jako hora, vybíjím stylem diablovského klikfestu, což se rychle ukázalo být jako zdaleka nejúspěšnější "strategie". Krýt se není potřeba. Vlastně jsem tak docela i rád, když do mě buší, protože sign Quen mi zajišťuje tak jako tak nesmrtelnost, vrací zranění zpět (navíc namnožené až třem enemákům) a ještě mi utěšeně doplňuje adrenaline bar aneb jakýsi god mód zastavující čas.

Když už se cítím jó znuděně, tak Witchera jen kutálím kolem a posílám neštastníky pod drn tím zbytkem směšně přeboostovaných kouzel. Ale není to potřeba. Více než monstra hrozí mému mutantovi kameny na cestě a neviditelné zdi, o které se s oblibou zasekává, anebo hráč kostek, který mě po prohrané hře nechává stát na ohništi. To byla mimochodem zřejmě nejoriginálnější smrt, neboť po nahrání uložené pozice s hořícím postavou dochází k instantní smrti.

Witcher 2 je vůbec prošpikován nejrůznějšími bugy a otravnými nedodělky. Samy o sobě nejsou nijak vážné, ale když je posčítám, tak je to jak to pověstné hejno komárů, které zabilo krávu. Výpadky AI, kdy nepřátelé jen tak civí a nechávají se masakrovat. Porouchané střídání počasí a denních dob, kdy tady je noc a deštivo a o metr dál už svítá a na nebi ani mráček. Podivné ovládání, někdy hypersenzitivní (snažím se seknout mečem ale postava se snaží utkvěle interagovat s objektem za cílem), jinda zace necitlivé skoro vůbec (snažím se sebrat předmět a motám se kolem něj jak korouhev),... Witcher vbíhající do dveří působí dojmem dokujícího vesmírného korábu. Do otevřených dveří navíc nelze vejít, pokud si je neotevřete sami. Už jsem takto čekal i na procesí čtyř NPC, dokud na mě ve frontě nepřišla řada. A na to, aby někdo zmrvil takovou banalitu jako je save/load, to už musí být vskutku talent od přírody. Uložené pozice nelze mazat a pokud chcete hru uložit, vždy se vytvoří save nový bez možnosti přepsání starého. Pokud to děláte často, hře pak trvá dlouhé sekundy, aby vůbec seznam savů načetla. Za zabíjení nestvůr Geralt v podstatě nedostává zkušenosti, zatímco za splnění každého většího úkolu instantně povýší o dva tři levely. Nechápu. Nechápu, jak někdo může na Witcherovi 2 blahořečit smysl pro detail a propracovanost a nemít přitom klapky na očích. Já na kiksy, do očí bijící kompromisy a větší či menší nesrovnalosti narážel na každém kroku, přičemž s blížícím se koncem hry jich jen přibývalo.

Kapitola pro sebe je inventář, který je zmrvený přímo epochálně. Je zmatený, nepřehledný, špatně se s ním manipuluje. Při prodeji předmětů se přes něj převalují oznámení, na jejichž zmizení musíte dlouhé vteřiny čekat. Inventář v podstatě zabíjí celý jeden strom skillů, a sice alchymii. Nemyslím si, že je alchymie až tak nepotřebná. Vlastně by nemuselo být nezajímavé na to vývoj postavy specializovat a nepochybuju o tom, že zdánlivě nevýrazné a nepotřebné lektvary jsou nastavené záměrně tak, aby se jejich síla projevila až v kombinaci s příslušnými skilly. Naneštěstí nemám natolik božskou trpělivost, abych u každého receptu a každého předmětu čekat deset sekund, až se naskroluje jeho kompletní popis.

Achich ouvej. Byl to od začátku do konce boj mezi 70 a 80 procenty, nakonec se střízlivě přikloním k tomu nižšímu. Forma nad obsahem mě zkrátka dokáže přesvědčit jen málokdy. A tohle není ten případ...