Tohle je klasika. Nestárnoucí legenda. Vždycky, když už mám unavenou hlavu z her, který se za každou cenu snaží přijít z nějakou invencí či novou myšlenkou, zapnu Dooma, vezmu si do ruky dělo a pořádně si zastřílím. Ta přímočará hratelnost je prostě geniální. Nepřátelé jsou super. Hlavně Mancubus a Prase. Obživovatelka je taková svině, že mám sto chutí jí motorovkou vyříznout střeva. Což nakonec udělám.

Grafika je svižná a přehledná. A hlavně, mrtvoly se nepropadají do země. Je z toho pak lepší pocit odvedené práce. Hudba jednoduchá. Super zvuky. Hlavně ten zvuk spadlého masa, když to našijete raketometem do zombíka, nebo se dobře trefíte do impa. Nepřátelé se pokaždé efektně přihlásí nějakým skřekem, že přišel jejich čas. Atmosféra střílení a smrti je v pohodě. Zbraně jsou fajn. Hlavně ty co bouchají a dělají z impů maso. Osobně střílím nejradši na druhou nejtěžší obtížnost, protože je tam nejvíc nepřátel na odstřel (nejsou jenom odolnější, jak to většinou bývá, ale je jich víc). To je potom největší zábava.

Zkuste si v poslední misi zapnout nesmrtelnost a jenom střílet. Schválně kolik mrtvol unese Váš počítač. Když to tady takhle píšu, tak mam chuť si jít zapařit.