Na Gothic 3 jsem se po fenomenálních prvních dvou dílech těšil jako malé dítě. Věděl jsem, že bude hra hodně rozbitá a příšerně optimalizovaná. Proto jsem si počkal, až vyjde série patchů 1.70 a výš. Strach ze špatné optimalizace jsem neměl, protože jsem si byl jistý, že hra z druhý poloviny roku 2006 musí chodit na mém P4 3,2 Ghz, 2GB RAM DDR2, GeForce 7600 GT 256 MB.

Plný nadšení jsem napoprvé nastavil grafiku na rozlišení 1024x768 a střední detaily. Hra se rozběhla na takových 5-10 snímků za vteřinu. Rezignovaně jsem všechno stáhl na minimum. To už se to dalo hrát, i když při složitější scenérii se to občas nepříjemně zpomalilo. Grafika pak vypadá asi jako v jedničce.

Zjištěním toho, že grafika mě na mém počítači neohromí, jsem se pustil do prohledávání obrovského světa. Pamatuji si z prvních dvou dílů, že všechny scenérie byli pečlivě propracované a každá jeskyně měla svojí originální strukturu. Tady se jede všechno podle jedné šablony. Příroda je prostě nic moc (kromě Myrtany). Ani města nevypadají bůhví jak. Je tam sic dost obyvatel, ale jenom s pár z nich se dá mluvit. Bohužel i s pozoruhodně chytrými skřety, což je taky dost velký odklon od zajetých kolejí. Města jsou rozdělena na dvě části. Když v dolní části splníte dost opakujících se úkolů, zalíbíte se vrchnosti, postoupíte do horní části, kde vás zpravidla čeká jeden velký úkol. Vy se budete muset rozhodnout, jestli sympatizujete s skřety a pomocníky nebo s lidmi.

Příběh navazuje na konec dvojky, kdy se hrdina s přáteli vrací z dračího ostrova a najde svou zemi Khorinis obsazenou skřety po skřetí invazi. Příběh (spíše takové očekávání nějakého zjištění) má skvělý spád a držel mě dost dlouho u vesla. Aby pak po nějakých 50 hodinách hraní a vypiplávání postavy zničehonic skončil. Žádné gradování, žádný zvrat či natahování se nekoná. Celé je to navíc strašně jednoduché, takže doporučuji obtížnost hard. Možná si to nejlepší autoři šetřili do datadisku.

Pro mě velké zklamání.