U Ignition jsem dokázal vydržet dlouho, ale jen s přáteli, se kterými jsme to pařili. Nejdřív jsme povinně museli každý dojet hru v singlu, aby jsme se to naučili hrát a zpřístupnili všechny auta. Vždycky jsme si pustili nějakou našláplou muziku a jeli jsme. Když nás bylo víc, třetí hrál z vítězem. Ze začátku mi vadilo, že ovládání je hodně citlivé. Kamera snímá autíčko se shora, takže máte v té rychlosti hodně malý rozhled. Chce to trochu cviku a trpělivosti. Pak se rozjede ta správná zábava.

Ignition nepotřebuje k destruktivním závodům zbraně. Úplně bohatě si vystačí se zrychlením a různýma překážkami na trati. Není nic uspokojivějšího, když v pravý čas hodíte zrychlení, na poslední chvíli projedete před v vlakem a soupeře smete. Nebo, když ho popostrčíte a on spadne z vodopádu. Všechny tratě mají svou jedinečnou atmosféru, a jsou skvěle propracované. Jo, to jsme se u toho nasmáli a navztekali.

Ignition je prostě nářez. Po letech neztrácí nic. Jenom zraje. Když na to tak myslím, zahrál bych si.