První díl mě velmi mile překvapil, protože byl stylový, celkem i vtipný a hlavně velice chytlavý. Proto jsem neváhal a ponořil se i do dvojky, která mě sice lehce zklamala a v určitých věcech strašně vytáčela, ale ve výsledku jsem se většinou příjemně bavil.

Oproti jedničce tu máme mnohem slabší příběh, ale lokace jsou opět hodně pestré. Avšak není jich tolik a tak je dvojka mnohem kratší, než její předchůdce. K atmosféře nemám výtek, je trochu jiná než u jedničky, ale přesto velice povedená. Hra je doslova prošpikována výbornými hláškami a komickými situacemi. Díky vylepšeným animacím je NOLF 2 mnohem věrohodnější. Je docela zajímavé sledovat, jak rapidně se změnila grafická stránka za pouhé dva roky. Animace jsou opravdu na jiném stupni. Hudba byla už výborná u jedničky, ale teprve dvojka ji dle mého názoru dotahuje k dokonalosti. Soundtrack je velice vynalézavý a tak trochu šílený – tu poblázněné mlácení do piána, tu zase hraní na pilu v tracku ne nepodobnému úvodní znělce z X-Files.

Co mi vadilo? Respawn! Ten je sice přítomen pouze v několika málo oblastech, ale dokázal mě v jednu chvíli vytočit tak, že jsem se hrou málem seknul. Nakonec jsem se sklopenýma ušima snížil obtížnost (na střední) a místo nemožného stealthu se misí prostřílel. Je to škoda, nemám tušení, co tvůrce k tomuto činu vedlo. Tyto mise by bez respawnu jinak byly velice zábavné – stealth mám rád a v NOLF2 je jeho základ dost povedený. Občas se tu objeví i adventurní chvilky a tyto pasáže považuju za vrchol hry. Měly šťávu, atmosféru a dokonce i logiku.

Verdikt: NOLF 2 je dost dobrá hra, o tom není pochyb. Už dlouho se mi nestalo, aby mi jedna jediná věc tak zkazila herní prožitek (naposled respawn u Far Cry 2). Pokud ale tento neduh přehlédnete, není už pak pomalu co vytýkat. 80%