Sam Lake a jeho óda na nomen omen hrdinu podruhé. Tentokrát je Alan přímo autorovo alterego, které není schopno se vyrovnat s vlastním psaním a překrucuje si tak realitu. Všechno je samozřejmě trochu složitější, ale základní premisa hutně citující Kingovu a Hitchcockovu tvorbu zkrátka má v dnešním herním vesmíru své starosvětské místo. Bright Falls je jedna velká analogie Twin Peaks a snové stavy zase kopírují Max Payna. Příběh a atmosféra však stojí za to a je to tahák hry, kvůli kterému to hraní prostě podstoupíte. Hodně se tu pracuje se symbolikou, významy a narativními elipsami. Lake v těchto věcech inovativní není, ale jeho smysl pro detail a sebereflexi je obdivuhodný (talkshow v televizi). Samotná herní náplň těží z mechanismu světla a stínu. Zjednodušeně řečeno procházíte půlku hry lesem a odrážíte útoky nepřátel. Občas nahodíte nějaký generátor nebo se vyhnete létajícímu harampádí, ale kolem a kolem se nic zajímavého neděje.

Grafika není prvotřídní, ale filmečky jsou pěkně nasnímané a pochvalu zaslouží zvuková složka. Především soundtrack je i při samostatném poslechu brilantní a i ostatní bonusy jako rádiová hlášení nebo nalezené stránky románu příjemně zpestřují monotónní postup hrou. Obtížnost hry i její délka je v normě, v některých pasážích je ten přísun nepřátel až moc "callofdutyovský", ale to je daň za velkoprodukční hru. Zabíjí se tím ale docela často pečlivě vybudovaná atmosféra (hlavně druhá polovina hry, kdy se z ní v jednu chvíli stává laciná co-op), která zůstává správně mysteriózní až do konce. Seriálové "previously on" se jaksi minulo účinkem, neboť nástroj tohoto typu zkrátka nemůže ve hře jako takové plnit stoprocentní funkci. Hlavním motorem je příběh a motivace cesty, protože už dlouho se mi nestalo, abych ve hře tak dychtivě mířil za vzdáleným bodem. Navíc, včera v noci cestou domů jsem se přistihl, jak zůstávám pod pouličním osvětlením delší čas a využívám ho k nabrání sil a oddechu a dostává se mi přitom příjemného pocitu zadostiučinění. Nebo to možná bylo trojkou promile v krvi, ale to už je zase jiný příběh...