Anno byla série, která ne a ne vrýt se mi pod kůži, když to ale najednou nenápadně vykoukl díl ze začátku 15. století a já jí jen tak na zkoušku zkusil s tím, že v obrázcích vypadá opravdu nádherně. Nakonec jsem se do hry tak zažral, že kampaň, ačkoliv byla těžká, se zvládla vcelku rychle. O kampaňi se mi ale ani nechce mluvit. Síla v tomto díle tkví především v náhodné mapě, kde jsem si vybral velikost mapy obří, nepřátel hodně, neutrálních budov také dost a hrál a hrál až do zemdlení. Hraní mi podporovala velice pěkná hudba, tak pěkná, že mě na hru po delší době opět překvapila a hlavně samotné zpracování, které ze hru činí ne příliš obtížnou záležitost. Největší překvapení pak je v množství staveb, kterých je snad na 50 kusů, což je neuvěřitelné a s takovým množstvím jsem se snad ještě nesetkal. Užil jsem si to, nebudu říkat že ne. Série Anno se mi tak vryla pod kůži stejně dobře jako Civilizace nebo Age of Empires. Tedy také hry, které vládnou především faktem, že mají náhodnou mapu, která se dá hrát až do zbláznění.