Poprvé jsem se k Falloutu dostal v roce 1999, když vyšel jako plná hra LEVELu č. 53, a to v češtině. Tehdy mě naprosto uchvátil. Těžká atmosféra zpustošeného postapokalyptického světa, která do té doby pro mě neměla obdoby. Tehdy jsem hru nadšeně dohrál a se stejným nadšením se vrhnul na druhý díl, který jsem prošel hned dvakrát po sobě.

Po více než 11-ti letech jsem se k prvnímu Falloutu vrátil a musím přiznat, že jsem měl obavy jestli mě ještě zaujme a neodradí svým zpracováním. Mé obavy se naštěstí nenaplnily a Fallout mě, tak jako kdysi, naprosto pohltil. Těžká atmosféra zůstala, spousta zajímavých úkolů a postav také. Neskutečně návyková hratelnost s velkým množstvím úkolů mě chytla a vždycky na několik hodin vytrhla z reality. Fallout je bohužel, ve srovnání se svým monstrózním pokračováním, hra poměrně krátká a dá se dohrát za relativně krátkou dobu.

Co se týká zpracování, nadčasová grafika dnes naprosto obstojí a evidentně nezestárla za ty roky ani o den. Další důležitou, atmosféru dotvářející složkou Falloutu je naprosto vynikající hudba. Asi jsem zvláštní, ale soundtrack občas poslouchám samostatně, třeba při řízení auta, pozdě v noci, dokáže vykouzlit docela tajemnou atmosféru.
Fallout je vynikající hra, ale bohužel má pihu na kráse v podobě technických problémů. Padání hry bylo, zejména v určitých lokacích, maximálně obtěžující. Postupně jsem jej trochu eliminoval, ale i přesto přetrvávalo, avšak už ne v takové míře.

O Falloutu se toho dá napsat opravdu hodně. Nezmínil jsem vynikající příběh, systém vývoje postavy nebo třeba brutální a krvavé turn-based souboje, které v současné době téměř vymizely. Fallout je jednou z her, která ani po letech neztratila nic ze své atmosféry, a to i přes obtěžující technické problémy.

Fallout je prostě zážitek.