Zabili Einsteina. Koho? Neznám.
Příběhová kampaň třetího Rudého poplachu se dělí do třech alternativních minulostí. Ke globální nadvládě může hráč vystoupat s armádou Sovětů, Spojenců či Říše vycházejícího slunce. Za Rusáky má všechno ten správný red alertovský drive, hra odsýpá, tradičně přehrávané filmečky fungují dle nejlepší tradice série. Za spojence hra už taková zábava není a za Japonce jsem se těšil, jak bude krásné, až tohle bude za mnou.
Protože nejsem žádný zvláštní stratég, spíš ten typ casual hráče, co si kliká pevnost a pak se vydá s přesilou rozdrtit nepřítele, neocenil jsem nutnost neustále dávat na svoji nasyslenou armádu pozor. S principem kámen-nůžky-papír tady designérům trošku ujela ruka a nasypali nám tu ještě dalších deset ultimativ. Když vám zrovna schází ve smečce jednotek protisíla, může vás i osamělá jednotka nepřítele rozprášit na hadry. Tady pomůže jediné stáhnout ocas mezi nohy, zdrhat a promptně vyrábět co je zrovna třeba. Systém je to dobrý, ale je to prostě přítomno o 50% víc, než by bylo hratelné bezzákluzově. Díky tomu je i střední obtížnost tak akorát, aby člověk moc nepěnil (za kampaň jsem nadělal 45 savů).
V misích postupně dostáváte úkoly a při jejich plnění se odkrývá mapa. Kdesi jsem četl, že se stává, že postavíte obranu a mapa se odkryje opačným směrem. To musím vyvrátit, jestli se to stalo, tak jednou. Nepříjemný pro mě i ostatní stavitele z řad hráčů je vysoký podíl "commando" úkolů.
Bzzz a tady je další muška - filmečky vám zakryjí minimapu a animované sekvence vám seberou kontrolu, i když čas stále běží, to je ve spojení s nutností dávat na jednotky neustále pozor velmi nešťastné (samozřejmě i RA3 má bod zlomu, kdy vás už nepřítel neohrozí a můžete svou armádu přestat vodit tolik za ručičiku, mluvím teď o těch několika filmečcích v průběhu bojů).
Každá rasa má vlastní způsob stavění a každá jednotka má zvláštní schopnost, aktivovanou klávesou 'F'. Dobré je, že to nemusíte na klávesnici hledat, špatné, že je schopností tolik. Vlastně možná ne špatné, každopádně se to dlouho učí. V kampani použijete vlastnosti tří jednotek a s tím si vystačíte. Vítané je maximální využití elementu vody. Méně vítané zase to, že některé civilní stavby nejdou zbořit a terén kolem nich je zcela nepřístupný. Elektřina je opět přítomna, její nedostatek vypne věže, ale už neskryje minimapu, jak jsme bývali zvyklí.
K dispozici jsou pro každý národ dalekonosné superzbraně (známé již od dob Harkonnenů). A 15 slaboučkých generálských schopností ve třech učebních větvích.
Kdo po kampani nemá dost, může nastoupit na skirmish, který bývá u C&C her mimořádně výživný. Zatím jsem nezkoušel, časem doplním, ale řekl bych, že bude trpět stejným neduhem jako kampaň.
Hra má obsahovat kooperativní multiplayer, kvůli kterému jsem ji na Steamu pořizoval. Bohužel nepodařilo se přes EA servery z jedné lokální sítě spojit. Musel jsem se spokojit s počítačově řízeným parťákem, jemuž můžete zadávat rozkazy jako: přemísti sem svou armádu, vyzbroj se a napadni toto místo, ponech si kontrolu.
Parťák je dobrý tak k odvedení pozornosti a udržování cashflow - máte totiž sdílené zdroje. Aby byl debakl kompletní, jednou se mi stalo, že nenastartovala jeho AI.
Není to tak špatné, jak jsem myslel (vlastně přeze všechno hraje se to docela dobře), ale ani zdaleka tak dobré, jak jsem doufal. Strategická část je velmi slušná, prezentace taky, bohužel hra obsahuje domeček plný much. Doporučím příznivcům série diponujícím dostatkem času k doplnění vzdělání i trpělivému hráči, který má rád strategie na principu Duny2.
Příběhová kampaň třetího Rudého poplachu se dělí do třech alternativních minulostí. Ke globální nadvládě může hráč vystoupat s armádou Sovětů, Spojenců či Říše vycházejícího slunce. Za Rusáky má všechno ten správný red alertovský drive, hra odsýpá, tradičně přehrávané filmečky fungují dle nejlepší tradice série. Za spojence hra už taková zábava není a za Japonce jsem se těšil, jak bude krásné, až tohle bude za mnou.
Protože nejsem žádný zvláštní stratég, spíš ten typ casual hráče, co si kliká pevnost a pak se vydá s přesilou rozdrtit nepřítele, neocenil jsem nutnost neustále dávat na svoji nasyslenou armádu pozor. S principem kámen-nůžky-papír tady designérům trošku ujela ruka a nasypali nám tu ještě dalších deset ultimativ. Když vám zrovna schází ve smečce jednotek protisíla, může vás i osamělá jednotka nepřítele rozprášit na hadry. Tady pomůže jediné stáhnout ocas mezi nohy, zdrhat a promptně vyrábět co je zrovna třeba. Systém je to dobrý, ale je to prostě přítomno o 50% víc, než by bylo hratelné bezzákluzově. Díky tomu je i střední obtížnost tak akorát, aby člověk moc nepěnil (za kampaň jsem nadělal 45 savů).
V misích postupně dostáváte úkoly a při jejich plnění se odkrývá mapa. Kdesi jsem četl, že se stává, že postavíte obranu a mapa se odkryje opačným směrem. To musím vyvrátit, jestli se to stalo, tak jednou. Nepříjemný pro mě i ostatní stavitele z řad hráčů je vysoký podíl "commando" úkolů.
Bzzz a tady je další muška - filmečky vám zakryjí minimapu a animované sekvence vám seberou kontrolu, i když čas stále běží, to je ve spojení s nutností dávat na jednotky neustále pozor velmi nešťastné (samozřejmě i RA3 má bod zlomu, kdy vás už nepřítel neohrozí a můžete svou armádu přestat vodit tolik za ručičiku, mluvím teď o těch několika filmečcích v průběhu bojů).
Každá rasa má vlastní způsob stavění a každá jednotka má zvláštní schopnost, aktivovanou klávesou 'F'. Dobré je, že to nemusíte na klávesnici hledat, špatné, že je schopností tolik. Vlastně možná ne špatné, každopádně se to dlouho učí. V kampani použijete vlastnosti tří jednotek a s tím si vystačíte. Vítané je maximální využití elementu vody. Méně vítané zase to, že některé civilní stavby nejdou zbořit a terén kolem nich je zcela nepřístupný. Elektřina je opět přítomna, její nedostatek vypne věže, ale už neskryje minimapu, jak jsme bývali zvyklí.
K dispozici jsou pro každý národ dalekonosné superzbraně (známé již od dob Harkonnenů). A 15 slaboučkých generálských schopností ve třech učebních větvích.
Kdo po kampani nemá dost, může nastoupit na skirmish, který bývá u C&C her mimořádně výživný. Zatím jsem nezkoušel, časem doplním, ale řekl bych, že bude trpět stejným neduhem jako kampaň.
Hra má obsahovat kooperativní multiplayer, kvůli kterému jsem ji na Steamu pořizoval. Bohužel nepodařilo se přes EA servery z jedné lokální sítě spojit. Musel jsem se spokojit s počítačově řízeným parťákem, jemuž můžete zadávat rozkazy jako: přemísti sem svou armádu, vyzbroj se a napadni toto místo, ponech si kontrolu.
Parťák je dobrý tak k odvedení pozornosti a udržování cashflow - máte totiž sdílené zdroje. Aby byl debakl kompletní, jednou se mi stalo, že nenastartovala jeho AI.
Není to tak špatné, jak jsem myslel (vlastně přeze všechno hraje se to docela dobře), ale ani zdaleka tak dobré, jak jsem doufal. Strategická část je velmi slušná, prezentace taky, bohužel hra obsahuje domeček plný much. Doporučím příznivcům série diponujícím dostatkem času k doplnění vzdělání i trpělivému hráči, který má rád strategie na principu Duny2.
Pro: filměčky, premiér a prezident USA, narážky a úsměvné WTF momenty, voda
Proti: Přehnaný kámen-nůžky-papír, chybí encyklopedie jednotek, překvapivě špatný pathfinding