Posel smrti (PS) není podle mě adventurou pro každého, vyžaduje svůj čas a správnou náladu. Tempo hry je obecně velmi pomalé a hrdina nepatří k těm, kteří by děj táhli dál. To dělají ostatní postavy, které jsou výborně nadabovány. Atmosféra je temná, většinu času se pohybujete na zašlých neudržovaných venkovských sídlech v hustém deští a na večer.

Příběh zezačátku budí mnohé naděje, po dohrání hry se však musím přiznat, že hlavními mými pocity byla zmatenost a nedotaženost. První dva herní dny totiž slibují mnohé, a já si už říkal to je hra s velkým H. Do konce hry mi však zůstávají věci nevysvětlené (požár starého křídla a smrt lásky z dětství) nebo je vysvětlení pro mě neuspokojivé (hlavní linie).

Technické zpracování je na svou dobu velice dobré. Grafika je pěkná, animace postav jsou trošku pomalejší ale nic závažného. Zvuková stránka věci dokresluje atmosféru hry bezchybně. S ovládáním je to horší, kombinace dvou akčních tlačítek u myši byla příčinou mých záseků ve hře (PS patří mezi jednodušší adventury). Tak by tomu rozhodně být nemělo.

Kromě výše zmíněného problému s dvěma tlačítky však hra po adventurní stránce funguje. Postupy jsou docela logické, věci sbíráte až je potřebujete, mapa a dvojklik umožňují rychlý pohyb po lokacích. Nejsou tu desítky prázdných lokací jako u Syberia. Rozhovory jsou velmi dobře napsány, akorát úspěšnému blafování hlavního hrdiny by neuvěřilo šestileté dítě.

Celkově se jedná o bezproblémovou adventuru s vynikající atmosférou a nápaditým, ale nedotaženým scénářem. Vysoké hodnocení mě trošku překvapuje, nikoliv tím že by si ho hra nezasloužila...ale překvapuje mě, že seděla každému stejně dobře jako mně.