Skyrim je hrou, na kterou jsem se jakožto fanda předchozích TES, za poslední roky těšil jednoznačně nejvíce. Jen co jsem ji zapnul, totálně mě vtáhla. Po nějakých 30-40 hodinách jsem byl stále naprosto uchvácen, neviděl jsem jedinou chybu a nic mi onen úžasný dojem nekazilo. Postupem času, jak se začala odkrývat hluchá místa, jsem byl však z určitých herních aspektů, dost nepříjemně rozčarován. Ale vyjádřím se postupně.

* * * * *

*** ZPRACOVÁNÍ ***

Vzít několik let starý engine, ten zrecyklovat a o nějakých 30% vylepšit, přejmenovat ho a prohlásit za úplně nový, to je opravdu drzost. Vzhledem k tomu, že Skyrim a Oblivion dělí 5 let času, je použitá technologie hodně low.

Každopádně, celý ten svět... Ten svět, je prostě úplně úchvatný. Vzhledem k tomu jak obrovský je, se mi zdá až neuvěřitelné, s jakým smyslem pro detail byl vytvářen. Každý kout mapy je něčím specifický a panorama severské přírody je nádherné.

Města, to je samostatná kapitola, už nejsou jen copy & paste obehnané hradbami, každé je úplně odlišné s jedinečnou architekturou.

Dungeony jsou taktéž zpracovány mistrovsky. Ani po 3-4 týdnech co Skyrim hraju, jsem ještě neměl pocit deja-vu aneb "tady už jsem jednou byl", který mě právě při hraní Oblivionu a Morrowindu často provázel. Páky, spínače a jednoduché logické hádanky, jsou navíc skvělým oživením. Dojem mi kazila jen přílišná světelnost, což ale vyřešila modifikace.

NPC postavy jsou ale zřejmě největším krokem ku předu, v porovnání s těmi z Oblivionu, je to skutečně rozdíl asi jako mezi dnem a nocí. Nejen, že mají svůj charakter a působí přirozeně a "lidsky", ale dabing spolu se zvukovou a hudební stránkou, považuju za naprostý vrchol kvality, který v herní scéně nemá obdoby.

Akorát dialogy občas postrádají na hloubce a seriozitě, ale to už je holt u Bethesdy klasikou. Mou oblíbenou pasáží, je:
"Ty jsi Esbern? Otevři, jsem přítel."
"Esbern? Ne, to nejsem já. Vůbec nevím, o čem mluvíte. Vypadněte."
"Je to v pohodě, poslala mě Delfína."
"Delfína? Jak... Takže jste ji konečně našli a dovedla vás ke mě. A já jsem tady jako krysa v pasti."
"Já jsem Dragonborn."
"Oh! Takže je tady přeci jen naděje! Pojď dál!"

Inventář a uživatelské rozhraní, je v originální podobně, naprostá katastrofa. Opravdu lituju konzolové hráče, kteří nemají možnost použít modifikaci na jeho kompletní překopání. Na 3D zpracování mapy jsem si zpočátku musel zvykat, ale jedná se o dobrý nápad, který funguje překvapivě dobře. Kompas je nepřehledný a chaotický, příšerně mi vadilo, jak mě naváděl do již objevených lokací. Opět to musela řešit modifikace.

*** HRATELNOST ***

Systém levelování a vývoje postavy, považuju za to nejlepší, co kdy bylo v počinu RPG her vytvořeno. Namísto toho, abych se na začátku rozhodl, zda budu válečník, mág či lotr, zvolil si primární skilly a zvolenou cestou se dále ubíral, začínám jako totální nula s tím, že svou cestu teprve v průběhu hry objevím, na základě toho, jakým stylem budu hrát a jaké dovednosti budu využívat. Nezískávám zkušenosti zabíjením nepřátel, ale přirozeně, trénováním dovedností v praxi. A při postupu na nový level si jednu z dovedností rozvinu výběrem určitého talentu. Naprosto super. Někteří hardcore fanové TES série měli sice výtky, že zjednodušení které s tímto souvisí (namísto 8 vlastností při postupu na novou úroveň zlepšuju pouze 3 základní, zrušení dovedností atletika, akrobacie, mysticismus), rozbilo starý dobře fungující systém. Ale mě osobně, ačkoliv se považuju za veterána Morrowindu a Oblivionu, to vyhovuje maximálně.

Boj je dynamický a způsobů jak likvidovat nepřátelé je velmi mnoho, takže i když Skyrim stojí z velké části na akci, stereotyp, nuda a rutiní oddělávání nepřátel, nepříjde ani po mnoha desítkách hodin. Není problém mít v jedné ruce hůl metající blesky a v druhé těžký plátový štít, používat dvě zbraně, z každé ruky sesílat jiné kouzlo či kouzlením oběma rukama stejného kouzla zvyšovat na jeho účinku a intenzitě, narušit nepříteli balanc tupým úderem štítem, případně mu dokonce vyrazit zbraň z ruky, ukrývat se ve stínech a soupeře v utajení odstřelovat lukem... Zkrátka, kombinací je velké spousta a každý si může vytvořit svůj specifický způsob boje. To vše se navíc postupem času, jak se hrdina učí pokřiky v dračí řeči, z nichž každý má unikátní účinky, ještě výrazně zlepšuje a není problém porazit i výrazně silnějšího nepřítele a nebo jich udolat obrovskou přesilu.

Taktéž se mi velmi zamlouvá zmírněný fast travel (abych se mohl teleportovat na mapě, musím lokaci napřed objevit) a zavedení "dopravních prostředků" mezi městy. Bohužel, kůň je nepoužitelný invalidní debil. Po několikahodinovém cestováním s ním, jsem úplně ztrácel nervy, až jsem se zapřísáhl, že už na něj vícekrát nenasednu. Z koňského hřbeta (zase) nejde bojovat, takže v průměru každé dvě minuty, je třeba z něj seskočit. To by se dalo ještě snést, jenže - namísto toho, aby stál v ústraní, tak nevynechá žádnou bitvu, při které se obvykle nechá zabít. Je opravdu úděsné, sledovat, jak se koník rozběhne střemhlav proti tlupě deseti banditů, jen aby si mohl do jednoho z nich bouchnout kopýtkem. Nebo, poblíž lestí cesty, na mě číhají dva vlci. Seskočím z koně a rozběhnu se je pobít. Ale vidím, že kousek opodál na protějším břehu řeky, je nějaké tábořiště, jdu to tam prozkoumat. Po návratu zpět ale zjistím, že kůň odběhl někam úplně pryč. Párkrát, když jsem měl štěstí, stačilo použít rychlý přesun na jiné místo v divočině a kůň stál zase vedle mě... Ono stěstí mě ale časem opustilo, až jsem takto přišel zřejmě o nejlepšího koně ze hry, kterého jsem získal jako odměnu za jeden guildovní quest. Prostě se buď propadl do textury a nebo odkráčel až do Sovngardu. Dodnes nevím, kde je mu konec. Nechápu, proč mu není možné dávat jednoduché příkazy typu "čekej tady", "následuj mě", "bojuj", "drž se v ústraní". Nechápu, proč není možné koně ustájit, jako v Oblivionu. Ostatně, jak tak o tom přemýšlím - tak nechápu, jaký má kůň vlastně účel, když rychlost jeho klusu se nijak neliší od rychlosti běhu mého hrdiny a tryskem neuběhne víc jak sto metrů.

Hlavním kouzlem Skyrimu, je však ona svoboda, pověstná pro The Elder Scrolls sérii a úžasná ne-linearita. Můžu se toulat přírodou a lovit divokou zvěř, těžit rudu, štípat dříví, mezitím zabít draka, pak vyrazit do města a zpracovat získané suroviny, účastnit se v hospodě pěstního zápasu o zlaťáky, nakoupit potřebné zboží, pomoci staré ženě v nesnázích a následně si jít vydělávat jako nájemný zabiják. Možností je prostě nespočet.

*** HLAVNÍ LINIE ***

Příběhová linie, byla po vydání hry i v oficiálních recenzích, v kterých se přitom u dlouho očekávaných her zpravidla nešetří superlativy a přehlíží se mnohé chyby, kritizována jako slabší část hry. Pravda, děj na kterém staví (pradávný nepřítel všech smrtelných ras se vrátil, aby zpustošil svět a jen vyvolený ultimate-world-saver, ho může zastavit) je totální klišé, ale hlavní linie je dle mého názoru, na poměry open-world hry zpracovaná opravdu velmi dobře a skvěle jsem se bavil. Náplní nejsou žádné nudné questy typu "zavři X pekelných bran", "najdi X legendárních artefaktů", "přines X ohniskových kamenů", "sjednoť pod své velení X frakcí", "vybuduj si reputaci splněním X bezvýznamných questů abys mohl promluvit s důležitou osobou"... Je sice poměrně krátká, ale to je holt daň za nelinearitu. Děj jde prostě dopředu a žádný quest není stejný. Ale především, atmosféru to má dokonalou.

Hledání mapy dračích pohřebišť v zatuchlých nordských kryptách plných nemrtvých, první boj s drakem u Bílého průsmyku, výšlap na nejvyšší horu do chrámu Šedovousých, složení zkoušky a uznání za Dovakiina, průzkum velvyslanectví Thalamoru, objev Alduinovi zdi v dávném chrámu uprostřed hor, hledání Svitku Prastarých v gigantických podzemních interiérech, návrat do minulosti za účelem naučení drakobijného řevu, sledování souboje nordských hrdinů s Alduinem na vrcholu Jícnu světa, odlet na hřbetu Odahviinga a následný vrchol všeho - Sovngard, ta nejnádhernější lokace v historii videoher. Opravdu se mi tajil dech.

V úplném závěru, mě ale finální boj zklamal. Nejen, že technicky byl téměř identický jako souboj s jakýmkoliv jiným drakem, ale Alduin - nejhrozivější ze všech draků, Požírač světů, jehož návrat měl znamenat konec věků - byl uboze slabý a nezpůsobil mi vůbec žádný problém ani na velmistrovskou obtížnost. Čekal jsem naprosto ultimátní fight a měl v záloze asi 40 lektvarů, ale toto byl opravdu výsměch. Pravda, vypravil jsem se na něj až po mnoha desítkách hodin okolo levelu 45-50 a Skyrim je dělán pro mainstream - tedy, aby i průměrný hráč, který si nelibuje v expení hrdiny na max a prozkoumávání každého koutu mapy, mohl příběhovou linii bez obtíží dohrát - ale očekával jsem holt, že alespoň na tu nejvyšší obtížnost to bude výzva. Jenže nic, zklamání.

*** VEDLEJŠÍ LINIE ***

Šablona je vždy stejná. Ze začátku splním nějaký bezvýznamný úkol, následně zjistím kolem čeho se děj točí, poté současný quildmaster za hrozných okolností zemře a vše se začne hroutit, počemž můj hrdina zachrání co se pokazilo, nastolí pořádek a jakožto tomu nejlepšímu z těch co zbyli, mu titul leadera spadne do klína. Trapné. Hodně trapné. Tu atmosféru to sice mělo, ale v Oblivionu, kde jsem měl po dokončení quildovní linie opravdu pocit tvrdě vydřeného úspěchu, to bylo úplně o něčem jiném.

Stručné zhodnocení dojmů:

Družníci - Tady není moc co rozvádět. Atmosféra dobrá, bitky taktéž. Ani zklamání, ani nadšení, přesně něco v tomto duchu jsem od guildy severských válečníků čekal.
Univerzita - Jistý nádech tajemna to mělo, ale jinak atmosféra nic moc. Velmi mě zklamal quest s hledáním Hole Magnuse v Labyrinthianu. Očekával jsem opravdový velkolepý labyrint, tedy spleť chodeb kde se snadno ztratím, na každém rohu past, logické hádanky, zástupy nemrtvých... Ale jednalo se v podstatě o jednu dlouhou chodbu a přímočaré likvidování nepřátel. Každopádně, vážně jsem nestačil zírat - prolezl jsem 3 dlouhé dungeony, oddělal zrádce a hned ze mě byl arcimág. Naprostá katastrofa.
Temné bratrstvo - Z nějakého důvodu, mě ve srovnání s Oblivionem, zdejší dějová linie za bratrstvo zabijáků, vůbec nezaujala. Vážně nevím čím to, přitom, atmosféra není špatná a děj má nejeden zvrat. Nejspíš proto, že závěrečný quest pro mě byl zklamáním číslo jedna, což zkazilo zbytek dojmů. Zadání questu naprosto super - zabít císaře celého Tamrielu, očekávám buď totální masakr a nebo stealth misi jako prase... Ale ono stačilo naskočit do lodi, v podpalubí pozabíjet několik velmi špatně vyzbrojených strážců a pak osamoceného císaře jednou ranou sejmout. Prostě, stále nemám slov. Následná odměna ve zlatě sice byla mému činu úměrná, ale zkažené dojmy to nenapravilo.
Zloději - Považuju za nejzdařilejší guildu. Atmosféru to má dobrou, zápletku také a v závěru jsem měl opravdu pocit, že jsem to byl já, kdo obnovil dávnou slávu organizace balancující na hranici úpadku. Ale i tady se vyskytla jistá míra zklamání. Náplň questů byla dobrá, ale se zlodějinou souvisely jen ty počáteční.

Zkažený dojem z "cechovních" linií, alespoň částečně kompenzuje dění kolem občasné války Bouřné hávy x Císařská legie. Celý konflikt je nejen dobře vymyšlen, ale questy jsou dobře zpracované, mají onu atmosféru a vtáhly mě do děje takovým způsobem, že jsem měl skutečně pocit, že právě tvořím novodobou historii Skyrimu.

* * * * *

Závěrem: Odehráno 113 hodin, level postavy 62, splněno 93% archievmentů a věřím, že ještě několik desítek hodin zábavy mám před sebou.

Skyrim určitě není dokonalý, má spoustu dalších výrazných i drobných kladů a záporů, o kterých bych se tu mohl dále rozepisovat. Superlativy však jednoznačně převažují a proto na absolutním hodnocením trvám. Takto velkolepou, unikátní a dlouhotrvající hru, prostě umí udělat jedině Bethesda.