Začalo to jako modifikace a skončilo jako ždímačka peněz. Redemption měl být skutečně původně jen modifikací jiného dílu, ale nakonec se stal plnohodnotným placeným pokračováním, protože vydělat prachy chce přece každý a tak se vesele razí tato myšlenka – i sračka se má zpeněžit, vždyť on si ji nějaký blbec koupí a já vydělám. Příběh… příběh? No, příběh je vlastně textík valící se po obrazovce a říkající cosi ve smyslu, že propojí všechny předchozí díly, aby to vypadalo jako opravdové pokračování.
Tentokrát hrajete jak za Daniela tak za Beliala a zbraňový arzenál je tak největší ze všech předchozích dílů. Nové zbraně však nečekejte a též nečekejte, že ty staré zbraně budete po mapách nacházet – máte je hezky od začátku a vzhledem k náplni hry vám bude většina k ničemu, neboť valící se hordy nepřátel v malé aréně je to jediné, co vás čeká a ne každá zbraň má masový potenciál ničení. Nejsou tu takřka žádní noví nepřátelé (jen boss a má pouze jiné vlastnosti).
Ani žádné nové karty nečekejte. Ty které vyhrajete patří k těm nejlepším ze všech a úkoly pro jejich vyhrání také nejsou nijak těžké.
Úrovně jsou menší než většina jiných a je jich pouze 6, což je ve výsledku zhruba tří hodinová čistá herní doba. V úrovních navzdory jejich krátkosti potkáte stovky nepřátel. Obvykle vás čeká v každé úrovní kolem 1000 nepřátel, což je opravdu mnoho. Určitě si rychle všimnete, že tyto úrovně jsou poměrně přehledné a neobsahují žádné složité prostory, což je dáno tím, že jde o upravené multiplayerové úrovně. Ano, autoři nebyli schopní ani vytvořit novou úroveň. To pouze vzali starou – tam přihodili spínač nepřátel, tu přidali zeď, jinam zase dali checkpointy a nakonec tam plácli hromadu nábojů. Obvykle se za to neplatí (fan báze Painkillera tvoří podobné předělávky zadarmo), ale proč nerazit silně kapitalistickou teorii zmíněnou na počátku, vždyť k čemu je vděčný hráč, když z něj nevyždímu ani euro? Zpátky k úrovním – dostanete se do velkého hradu, podzemí, katedrály a dalších. Všechno je hnusné a bez sebemenšího nápadu. Dá se říci, že žádná úroveň neobsahuje nic co by stálo za to si ji zahrát. A boj s bossem opět svedete na konci běžné úrovně, jak tomu bylo u minulého dílu.
Je tedy jasné, že Redemption nepřináší nic nového a jsou dvě možnosti jak ho budete vnímat – ti, co nic neplatili se budou smát nad hloupostí samotné hry a budou se smát i důvěřivým blbečkům, co za to zaplatili. No a ti blbečci, mezi které se řadím i já, budou smutnit nad tím, že vzali pár stovek korun a hodili je do kanálu.
Tentokrát hrajete jak za Daniela tak za Beliala a zbraňový arzenál je tak největší ze všech předchozích dílů. Nové zbraně však nečekejte a též nečekejte, že ty staré zbraně budete po mapách nacházet – máte je hezky od začátku a vzhledem k náplni hry vám bude většina k ničemu, neboť valící se hordy nepřátel v malé aréně je to jediné, co vás čeká a ne každá zbraň má masový potenciál ničení. Nejsou tu takřka žádní noví nepřátelé (jen boss a má pouze jiné vlastnosti).
Ani žádné nové karty nečekejte. Ty které vyhrajete patří k těm nejlepším ze všech a úkoly pro jejich vyhrání také nejsou nijak těžké.
Úrovně jsou menší než většina jiných a je jich pouze 6, což je ve výsledku zhruba tří hodinová čistá herní doba. V úrovních navzdory jejich krátkosti potkáte stovky nepřátel. Obvykle vás čeká v každé úrovní kolem 1000 nepřátel, což je opravdu mnoho. Určitě si rychle všimnete, že tyto úrovně jsou poměrně přehledné a neobsahují žádné složité prostory, což je dáno tím, že jde o upravené multiplayerové úrovně. Ano, autoři nebyli schopní ani vytvořit novou úroveň. To pouze vzali starou – tam přihodili spínač nepřátel, tu přidali zeď, jinam zase dali checkpointy a nakonec tam plácli hromadu nábojů. Obvykle se za to neplatí (fan báze Painkillera tvoří podobné předělávky zadarmo), ale proč nerazit silně kapitalistickou teorii zmíněnou na počátku, vždyť k čemu je vděčný hráč, když z něj nevyždímu ani euro? Zpátky k úrovním – dostanete se do velkého hradu, podzemí, katedrály a dalších. Všechno je hnusné a bez sebemenšího nápadu. Dá se říci, že žádná úroveň neobsahuje nic co by stálo za to si ji zahrát. A boj s bossem opět svedete na konci běžné úrovně, jak tomu bylo u minulého dílu.
Je tedy jasné, že Redemption nepřináší nic nového a jsou dvě možnosti jak ho budete vnímat – ti, co nic neplatili se budou smát nad hloupostí samotné hry a budou se smát i důvěřivým blbečkům, co za to zaplatili. No a ti blbečci, mezi které se řadím i já, budou smutnit nad tím, že vzali pár stovek korun a hodili je do kanálu.
Hugo: The Magic Oak
Pro: některé úrovně jsou alespoň trochu zábavné
Proti: nic nového (absolutně nic), neuvěřitelně zpackané úrovně, příliš moc monster