Tak Batman je zpátky. Finally! Teda před Arkham Asylum jsem se o jeho univerzum vůbec nezajímal, zmíněná hra to ale všechno změnila! Proto je pochopitelné, že čekání na Arkham City bylo dlouhé. Jen z výsledku jsem v menších rozpacích. Hru bych totiž mohl rozdělit na "dva pohledy" – jeden pohled očima hráče, který hrál první díl a z pohledu hráče, který začíná až tímto dílem.

Druhý zmíněný pravděpodobně bude čubrnět, co všechno hra nabízí, v čele s perfektní volností Batmanovským univerzem a Catwoman! Já na hru "bohužel?" koukám jako fanoušek prvního dílu a cítím pěkný kopanec. Proč? Právě zmíněná volnost a kopa vedlejšáků se mi zdá jako maskování velmi chatrného a stupidního příběhu. Dodnes pořádně nemám páru, o čem to pořádně bylo. Jednou honíte Jokera, pak dostanete echo na Mr. Freeze a pak zase na Tučňáka s hůlkou. Jo, jasně Protocol Ten a prostě všechno, já vím!

Každopádně i přes mou "potřebu" si něco najít je Batman ideální hra ke chvalozpěvům, připojím se k nim s radostí. Už první díl nabídl jeden z nejlepších bojových systému, perfektní dabing a spoustu postav z univerza. Arkham City všechno navyšuje o hromadu vedlejších questů, miniher, challenge aktivit a přidává spoustu známých tváří! Jen by to nemuselo smrdět konzolovitostí, ale s tím se nedá už dneska moc udělat!

Po jedničce se cítím lehce přečůrán, ale i přesto mi hra nabídla tak nějak to, co jsem hledal. Hra na hrdinu jak má být. Spousta času, jak se poflakovat a přitom pomáhat veřejnému blahu, to je BATMAN!

HAHA-HIHI-HOHO!