Do druhého dílu Sufferingu se určitě nepouštějte dřív, než dohrajete jedničku. Příběh totiž přímo navazuje, a byla by to velká škoda.

Ač by se mohl zdát konec jedničky jasný. Potom co se Torgue probudí vedle svého mrtvého parťáka, už to tak jasné není. Torgue si opět nic nepamatuje a snaží se ve svém rodném Baltimoru vzpomenout. Bohužel, s ním přišlo i zlo. Jak je to jenom možné? Příběh je opět vyprávěn flashbacky, které jsou tak časté, až s toho někdy bolí oči.

Hra začne v hororovém duchu klasického survivalu, ale už záhy po nějakých 20 minutách hraní, se promění v klasickou akci z třetího pohledu. Tak vydrží až dokonce. Akce je to ale velice zábavná, a hodně krvavá. Autoři přidali krev v bojích, a to hodně. Poznáte to hlavně zblízka při boji z brokovnicí. Často budete muset, na rozdíl od jedničky, používat Torgueho druhé já. Protože některé monstra jinak zabít nejdou nebo na rozbití prasklých zdí.

Nepřátel dost přibylo. Těch je ale v akčních hrách vždycky dost. Vesměs jsou to staří známí, jen s jiným popisem. Pár nových se najde, ale více invence by neškodilo. Grafika, až na model krve, velkých změn nedoznala. Je bezvadně funkční a optimalizovaná. Ovládání je navrženo tak, aby nerušilo pohodovou akční, krvavou hratelnost.

Jenom škoda, že hra ztratila takovou tu děsivou atmosféru věznice. Holt, v akční hře se asi bát nemusíme. Zakončení příběhu si ale určitě vychutnají všichni hororový nadšenci. Ti by ho asi mohli snadno předvídat. To mu ale na síle neubírá.