Konečně jsem sa dokopal k tomu zahrát si slavné Baldurs gate. Dřív jsem měl strašný problém zvyknůt si na pidimidi rozlišení, ale teď jsem si zvyknul hned po 5ti minutách (A už sa teším na ten skok kerý zažiju při přechodu na dvojku). K pohodlnému hraní už bylo třeba jen zvýšit rychlost hry téměř na maximum.
Vytvářání vlastního hrdiny je podle pravidel D&D tudíž skvělé. Enom to házání kostků při rozdělování statistik mně moc nedávalo smysl. Pevně stanovený počet bodů k rozdělení s případnýma bonusama/postihama za rasy a povolání by mně přišel logičtější.
Příběh hry néni první třída a vedle zaklínača by podle mňa neobstál, ale rozhodně néni špatný. Najde sa nekolik příjemných zvratů a překvapení. Velice dobře udělané sů spíš vedlejší úkoly kerých je ve hře bambilion.
Velice příjemně mňa překvapil otevřený rozlehlý svět. Ani mňa nenapadlo, že bych ho u tak starej hry mohl najít. A to samo o sobě by nic znamenat nemoselo, ale tady je na každej submapě neco zajímavého. Ať už je to nejaká postava se svojím vlastním příběhem nebo silnější nepřítel. A po vstupu do Baldurovy Brány koncentrace obsahu na submapách eště mnohonásobně vzroste. Tři městské části v Baldurově bráně jsem ani neprozkůmal podrobně abych sa pohnul v příběhu. Příběh taky umožňuje dělat rozhodnutí a vydat sa různýma cestama. Díky rozloze a množství kvalitního obsahu je tak herní doba opravdu dlůhá.
Dialogy mňa bavily a to aj ty vážné aj ty vtipné. Bohužel sa mně párkrát stalo, že jsem postrádal vhodnů možnost odpovědi a mosel jsem si vybrat menší zlo. Dialogy mezi postavama v partě jsem nejak nezaznamenal. Jedině Minsc a Dynaheir mezi sebů neco prohodili, ale to bylo nejspíš mojím složením party. Jinak Minsc je hláškař a jeho vztah k Booovi je nezapomenutelný.
Při postupu na další úrovně toho člověk kromě samotných úrovní a HP obvykle moc nedostal. Tady jsem byl trochu zklamaný, protože motivace k levelování byla slabší. Samozdřejmně volné pozice kůzel byly super, až na to, že při finálním sůboji měla moja čarodějka dvě volné pozice pro kůzla pátej úrovně, ale žádné kůzla pátej úrovně. A s hlavní postavů klerikem jsem na pátů úroveň kůzel bohužel nedosáhl. (Jinak D&D kůzla sů super a majů ohromné možnosti využití.) Příjemnější už bylo s mojím klerikem na osmej úrovni naběhnůt mezi nejslabší druh kostlivců/zombií a pozorovat jak jich odvracání nemrtvých rozptyluje po okolí, takže vyloženě špatné to s těma úrovňama néni.
Magických předmětů je přiměřeně, ani málo ani moc. A majů docela pestrů škálu vlastností. Monster a nepřátel na které jich možete použit je taky tak akorát (no dobře těch druhů monster by to asi chtělo kapku víc).
Obtížnost hry sa mně lůbila. Je potřeba taktizovat pauzovat a u silnějších nepřátel vhodně kůzlit.
Zvlášť bych vypichl finální sůboj se Sarevokem. Sarevok je bijec sám o sobě. Během chvilky mně Minska na osmej úrovni, kerý má 74 HP a -6 OČ bez podpůrných kouzel a lektvarů rozsekal na kusy aj s lektvaram hrdinství, nezranitelnosti a ochranů proti zlu. A Sarevokovi společníci taky nejsů žádné béčka. Naštěstí otikulova koule mně dala čas na likvidacu jeho přisluhovačů a vytvoření hradby z vyvolaných tvorů, přez kterů jsem ho nakonec úspěšně ustřílal ukouzlil a uhůlkoval.
Čistě nedostatky Baldurs Gate sů hlavně technického rázu. Hra mně během hraní asi 3x hodila chybu po níž následovalo ukončení. Pathfinding a zasekávání postav jednej o druhů občas slušně pošpónovaly moje nervy a taky celkem častý bug při kerém nejde mluvit s NPC a je potřeba load nebyl nic příjemného. Jedenkrát jsem si musel cheatem přidávat úkolový předmět. Podle deníku jsem ho měl mět, ale nebyl ani v inventáři žádné postavy ani na zemi u postavy která mně ho měla dat. A ten deník když už jsem ho zmínil nebyl zrovna vzor přehlednosti a pár důležitých informací jsem v něm postrádal.
Zkušenostní strop je bez datadisku opravdu hodně nízko -> 89,000XP. Já jsem měl těsně před finálním sůbojem bez hraní lokací z datadisku na hlavní postavě přez 138,000 XP to je asi 155%. Taky to, že základní hra neuměla sama stackovat stackovatelné a nijak neoznačovala neidentifikované předměty sů poměrně nepříjemné věci.
Vytvářání vlastního hrdiny je podle pravidel D&D tudíž skvělé. Enom to házání kostků při rozdělování statistik mně moc nedávalo smysl. Pevně stanovený počet bodů k rozdělení s případnýma bonusama/postihama za rasy a povolání by mně přišel logičtější.
Příběh hry néni první třída a vedle zaklínača by podle mňa neobstál, ale rozhodně néni špatný. Najde sa nekolik příjemných zvratů a překvapení. Velice dobře udělané sů spíš vedlejší úkoly kerých je ve hře bambilion.
Velice příjemně mňa překvapil otevřený rozlehlý svět. Ani mňa nenapadlo, že bych ho u tak starej hry mohl najít. A to samo o sobě by nic znamenat nemoselo, ale tady je na každej submapě neco zajímavého. Ať už je to nejaká postava se svojím vlastním příběhem nebo silnější nepřítel. A po vstupu do Baldurovy Brány koncentrace obsahu na submapách eště mnohonásobně vzroste. Tři městské části v Baldurově bráně jsem ani neprozkůmal podrobně abych sa pohnul v příběhu. Příběh taky umožňuje dělat rozhodnutí a vydat sa různýma cestama. Díky rozloze a množství kvalitního obsahu je tak herní doba opravdu dlůhá.
Dialogy mňa bavily a to aj ty vážné aj ty vtipné. Bohužel sa mně párkrát stalo, že jsem postrádal vhodnů možnost odpovědi a mosel jsem si vybrat menší zlo. Dialogy mezi postavama v partě jsem nejak nezaznamenal. Jedině Minsc a Dynaheir mezi sebů neco prohodili, ale to bylo nejspíš mojím složením party. Jinak Minsc je hláškař a jeho vztah k Booovi je nezapomenutelný.
Při postupu na další úrovně toho člověk kromě samotných úrovní a HP obvykle moc nedostal. Tady jsem byl trochu zklamaný, protože motivace k levelování byla slabší. Samozdřejmně volné pozice kůzel byly super, až na to, že při finálním sůboji měla moja čarodějka dvě volné pozice pro kůzla pátej úrovně, ale žádné kůzla pátej úrovně. A s hlavní postavů klerikem jsem na pátů úroveň kůzel bohužel nedosáhl. (Jinak D&D kůzla sů super a majů ohromné možnosti využití.) Příjemnější už bylo s mojím klerikem na osmej úrovni naběhnůt mezi nejslabší druh kostlivců/zombií a pozorovat jak jich odvracání nemrtvých rozptyluje po okolí, takže vyloženě špatné to s těma úrovňama néni.
Magických předmětů je přiměřeně, ani málo ani moc. A majů docela pestrů škálu vlastností. Monster a nepřátel na které jich možete použit je taky tak akorát (no dobře těch druhů monster by to asi chtělo kapku víc).
Obtížnost hry sa mně lůbila. Je potřeba taktizovat pauzovat a u silnějších nepřátel vhodně kůzlit.
Zvlášť bych vypichl finální sůboj se Sarevokem. Sarevok je bijec sám o sobě. Během chvilky mně Minska na osmej úrovni, kerý má 74 HP a -6 OČ bez podpůrných kouzel a lektvarů rozsekal na kusy aj s lektvaram hrdinství, nezranitelnosti a ochranů proti zlu. A Sarevokovi společníci taky nejsů žádné béčka. Naštěstí otikulova koule mně dala čas na likvidacu jeho přisluhovačů a vytvoření hradby z vyvolaných tvorů, přez kterů jsem ho nakonec úspěšně ustřílal ukouzlil a uhůlkoval.
Čistě nedostatky Baldurs Gate sů hlavně technického rázu. Hra mně během hraní asi 3x hodila chybu po níž následovalo ukončení. Pathfinding a zasekávání postav jednej o druhů občas slušně pošpónovaly moje nervy a taky celkem častý bug při kerém nejde mluvit s NPC a je potřeba load nebyl nic příjemného. Jedenkrát jsem si musel cheatem přidávat úkolový předmět. Podle deníku jsem ho měl mět, ale nebyl ani v inventáři žádné postavy ani na zemi u postavy která mně ho měla dat. A ten deník když už jsem ho zmínil nebyl zrovna vzor přehlednosti a pár důležitých informací jsem v něm postrádal.
Zkušenostní strop je bez datadisku opravdu hodně nízko -> 89,000XP. Já jsem měl těsně před finálním sůbojem bez hraní lokací z datadisku na hlavní postavě přez 138,000 XP to je asi 155%. Taky to, že základní hra neuměla sama stackovat stackovatelné a nijak neoznačovala neidentifikované předměty sů poměrně nepříjemné věci.
Pro: svět Forgotten Realms, pravidla D&D, humor, herní doba, obtížnost, rozloha a otevřenost světa, vedlejší úkoly, příběh
Proti: technické problémy, slabší pocit z nových úrovní, velice nízký zkušenostní strop