"Tak a je to tady", řekl jsem si když se mi Metro: The last refuge dostalo do rukou. S obrovským očekáváním a nadšením jsem vložil disk do mechaniky a začal hru instalovat. Poté už jenom klikám na zástupce na ploše a natěšený čekám co mi tato (pro mě) dlouho očekávaná hra přinese. Možná se leckdo z vás zeptá jak jsem mohl hru očekávat když v podstatě přišla jako blesk z čistého nebe. Abych se přiznal jsem velmi vášnivým čtenářem knih a po přečtení knihy Metro 2033 od Dmitrye Glukhovského Mimochodem kniha dostala prestižní ocenění knižních cen pro spisovatele stejně cenné jako pro filmaře Oscar. jsem byl vážně šokován. Samotná kniha a její příběh je abych pravdu řekl skutečná bomba, ale tohle vlastně není dababáze knih, nýbrž databáze her takže přejdu k samotné hře.

Začnu dejme tomu příběhem. Píše se rok 2033 a matička Země byla sežehnuta nukleárnímy plameny po neupřesněné jaderné válce. Pouze 40.000 lidí najde svůj úkryt v hlubinách metra kde se zatím cítí v bezpečí, avšak toto jejich "bezpečí" nemá dlouhého trvání. V hlubinách metra lidé živoří přežívají o vepřovém, náhražce čaje vyrobeného z hub (za vynálezce čaje se považuje stanice Exhibice),a vitamínech, které zde bývalá Sovětská vláda tak předvídavě uschovala. Mezi lidmi koluje spousta pověstí o tom že za hranicemi zdevastované Moskvy neexistuje nic jiného než pouhopouhá ledová pustina ,starci vypráví příběhy o obloze, přírodě a všechny tyhle informace v kombinaci s tísnivou atmosférou metra hltáte vy jakožto hlavní hrdina Artyom ,který musí prožít strastiplnou cestu přes celé metro do hlavní stanice Polis, protože pravý nefalšovaný Hunter vás poslal s vzkazem ke kapitánu Millerovi o stavu ve stanici Exhibice o stavu, který ohrožuje ten malý zbyteček civilizace o nové hrozbě o nové rase tzv. Darkonce (temných), kteří nemají s lidstvem nic jiného v plánu než úplné totální vyhlazení z povrchu "Zemského" (metra). A teď jsem zjistil, že jsem se do příběhu opět tak zakousl, že mě úplně pomátl (aspoň vidíte jak hutný příběh je.) Abych příběh shrnul jelikož sem přečetl i knihu (kterou osobně doporučuji přečíst) tak hře hltám každé slovo.

Teď v dalším odstavci přejdu k hratelnosti. Hratelnost metra nepatří k úplně z těch nejlepších, ale ,že by byla úplně k zahození se také nedá tvrdit. Souboje s tzv. lidskými soudruhy jsou ještě v celkovém dojmu líbivé (až na slabší AI nepřátel), ale jakmile přijdou na řadu souboje s mutanty je to poměrně podprůměrný herní zážitek. K popisu této nevyváženosti použiji např. 2 kapitolu Bourbon konkrétně část ztracené katakomby kde s Bourbonem stojíte před vraty a vyčkáváte obrovskou kopu mutantů, kteří skáčou ze všech stran a největší zájem samozřejmě jeví o vás běháte všude, střílíte všude, ale mutantů neubývá by naopak přibývá až je po boji skutečně si oddychnete ,protože tato část hry je opravdu neuvěřitelně z herního zážitku nezajímavá ba dokonce nudná.

Po grafické stránce se mi Metro vážně líbilo zvláště podzemí tunelů zde je grafika opravdu jednou z nejlepších na trhu (aby taky ne vzhledem k extrémním HW požadavkům), ale jakmile se vyškrábete z hlubin metra do polorozpadlé Moskvy grafika ztrácí značně na kvalitě hlavně pak textury sněhu a modely některých budov, ale v celkovém dojmu je grafická stránka Metra jedna z nejlepších co lze dnes u her spatřit

Abych shrnul celý komentář vzhledem k očekáváním, které jsem k Metru měl jsem byl při hraní hry opravdu šokován a jsem velice rád že jsem si tuto hru zahrál. Děkuju moc všem v 4A Games, že nám do našich strojů seslali takový zázrak.
P.S Omlouvám za délku komentáře, ale tohle jsem si musel vychutnat.

A ještě si dovolím přidat spoiler k příběhu, který ve hře značně ořezali a hráči se proto dostalo pouze části vysvětlení proč se Arťom vlastně tak angažuje v záchraně své stanice i celého metra. Arťom má totiž velký dluh vůči lidem v metru z důvodů jeho nerozvážného dětství. V knize je příběh popsán tak , že Arťom v době kdy byl ještě malý capart se vydal s partou svých kamarádů a podomácku vyrobenou jednorannou puškou přes dosud zavřenou bránu u stanice Botanická zahrada na povrch, ale jak Arťom se svými přáteli vcházel do oslepující světla po polorozpadlém eskalátoru uslyšeli zvuk (nějaký rachot) tak se zalekli a opět zaběhli do bezpečí za bránu u stanice Botanická zahrada, ale v tom spěchu zapomněli zavřít bránu a vypustili tak do hlubin metra zkázu ve formě zmutovaných příšer a nové vývojové řadě člověka (Homu novus ) Arťomových největších nepřátel Temných, kteří si pohrávají s psychickou stránkou člověka tímto způsobem člověka zabíjí pomalou a bolestivou smrtí.