Tento skvost jsme hráli v coop multiplayeru -> každý měl jednu postavu a spolu jsme rozhodovali co se bude dělat a v boji hrál každý svoji postavu. Jakožto tlupa která hrála pravidelně Dračí doupě a jiné papírové rpg hry byl pro nás Star trail přirozeně prostředí.

Že je to první hra kde je nejen skupina postav, ale kde se tato skupina postav může dokonce i rozdělit jsme zjistili poměrně náhodou.

Po obtížném průběhu jednoho dungeonu jsme se sotva vyplazili ven a 2 dny cestovali zpět k civilizaci abychom se vyléčili, dobře najedli a možná nakoupili nějaké ty věci.

Jako vždy jsme došli na náměstí, a s vidinou snadno vydělaných peněz využitím schopností naší šikovné zlodějky si oddechli. S hláškou "Ať vyděláme aspoň na léčitele a nocleh" jsme přepnuli na náš zdroj obživy. Jaké bylo ale naše překvapení když se hra přepnula do pohledu v dungeonu. "Žeby nějakej bug?"

"Bohužel" ne. Naše zlodějka totiž ve finále toho dungeonu "našla" propadlo. Tím propadlem úspěšně propadla a my si nevšimli že už s námi nejde. Poslední 2 dny živořila na dně jámy kde se dělila o vodu se smečkou krys a jinou havětí. Už nevím kdo z nás ji hrál, nicméně měl samostatný quest dostat ji živou do města.

Nebylo to tak snadné jak se může zdát. Zlodějka se nejen musela nejdříve sama proplížit dungeonem aniž by ji někdo dorazil, ale mnohem horší pro ni byla samotná cesta hustým lesem. Byla specialistka na zámky, pasti, plížení a tichý útok, vůbec nebyla připravena na bažinu s komáry, divoké lesní včely a jednoho medvěda což ani není vše co po cestě potkala. Když se po třech dnech doklopýtala do města, byl docela zázrak že je ještě na živu a blekotala něco o tom že už hradby nikdy neopustí.

Hraní této hry byla prostě zábava!