Call of Duty je jedna z prvních her, které jsem hrál. Pamatuji-li si dobře, úplně první setkání s ní pro mě bylo při síťových soubojích, které jsme realizovali ve škole na tamních plečkách (dodnes nechápu, jak se to mohlo nějak hýbat). Pak jsem měl konečně i já počítač a COD byla jedna z prvních věcí, které jsem musel vyzkoušet.
Druhá světová válka je pro mě velmi atraktivní téma. V COD je navíc podána opravdu poutavě, akčně a procítěně. Poutavá je hra od začátku do konce, zajímavé jsou lokace, velký je výběr zbraní a hra stále překvapuje něčím novým. Akční je také dost, ať už jde o likvidaci kontingentu v přehradě či tankové běsnění. A procítěnost? Přiznám se a nestydím se, když jsem hrál COD naposledy (na podzim), dvakrát jsem se rozbrečel. Poprvé při vylodění ve Stalingradu, ta scéna je prostě neskutečná (klikni pro dokonalost). A podruhé při dobytí Berlína, když jsme se soudruhy vyvěsili sovětskou vlajku. Neskutečná dávka emocí. Možná to nezní nijak kulervoucně, ale mě to zkrátka dokázalo pohltit jako nic jiného.
Čemu jsem na chuť moc nepřišel, je multiplayer po internetu. Mám pocit, že skilleři to hrají snad nepřetržitě od vydání hry a já jsem navzdory velké snaze moc úspěšný nebyl ani po několika hodinách.
Technické zpracování mi kritickým okem nepřijde na rok 2003 zas tak bombastické. Použití starých DX7, absence vystínování postav (není tam ani flek), někdy docela málo polygonů. Na druhou stranu kdo by to řešil, když je to vyvážené vším ostatním. Zamrzelo mě obtížné zprovoznění widescreenu, musel jsem dokonce stáhnout verzi z internetu, ačkoliv originální disk mám, protože na originální verzi se mi to prostě zprovoznit nepovedlo.
Extrémně povedená je hudba, opravdu vynikající.
Takže suma sumárum považuji první Call of Duty za jednu z nejlepších stříleček a jednu z nejlepších her vůbec. Je to prostě legenda a povinnost pro každého hráče. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.
Druhá světová válka je pro mě velmi atraktivní téma. V COD je navíc podána opravdu poutavě, akčně a procítěně. Poutavá je hra od začátku do konce, zajímavé jsou lokace, velký je výběr zbraní a hra stále překvapuje něčím novým. Akční je také dost, ať už jde o likvidaci kontingentu v přehradě či tankové běsnění. A procítěnost? Přiznám se a nestydím se, když jsem hrál COD naposledy (na podzim), dvakrát jsem se rozbrečel. Poprvé při vylodění ve Stalingradu, ta scéna je prostě neskutečná (klikni pro dokonalost). A podruhé při dobytí Berlína, když jsme se soudruhy vyvěsili sovětskou vlajku. Neskutečná dávka emocí. Možná to nezní nijak kulervoucně, ale mě to zkrátka dokázalo pohltit jako nic jiného.
Čemu jsem na chuť moc nepřišel, je multiplayer po internetu. Mám pocit, že skilleři to hrají snad nepřetržitě od vydání hry a já jsem navzdory velké snaze moc úspěšný nebyl ani po několika hodinách.
Technické zpracování mi kritickým okem nepřijde na rok 2003 zas tak bombastické. Použití starých DX7, absence vystínování postav (není tam ani flek), někdy docela málo polygonů. Na druhou stranu kdo by to řešil, když je to vyvážené vším ostatním. Zamrzelo mě obtížné zprovoznění widescreenu, musel jsem dokonce stáhnout verzi z internetu, ačkoliv originální disk mám, protože na originální verzi se mi to prostě zprovoznit nepovedlo.
Extrémně povedená je hudba, opravdu vynikající.
Takže suma sumárum považuji první Call of Duty za jednu z nejlepších stříleček a jednu z nejlepších her vůbec. Je to prostě legenda a povinnost pro každého hráče. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.
Pro: Hratelnost, atmosféra, hudba
Proti: I na svou dobu ne úplně skvělá grafika, obtížné zprovoznění širokoúhlého rozlišení