Původně jsem chtěl sepsat komentář plný zášti a rozhořčení, jenomže pak vyplula na povrch největší (a popravdě jediná) síla hry, tak jsem na to hodil bobek a jenom něco sesmolil do diskuze. Nemám ale nic lepšího na práci, takže nakonec přece jenom pár slov i sem. Nebojte, budu stručný.

Videohra o trůny je děsně ukecaná. Děsně. A první půlku hry (cca 10 hodin) to docela solidně prudí, protože se nic moc zajímavého neděje a všechny postavy s nemalou oblibou v jednom kuse melou pořád o tom samém dokola. Pak ale z čistého nebe děj nabírá na šílených obrátkách a druhou půlku hry pak člověk smlsne jedním soustem, přičemž to, co se v tom děje, rozdýchává jen horko těžko.

V tu ránu člověku najednou přestává vadit odpudivá grafika, nehorázně stereotypní hratelnost, nedomyšlený bojový systém, který ani sám pořádně neví, co chce bejt, s tím systémem spojená nevyvážená obtížnost, a doslova nulová variabilita všeho (je úplně jedno, jaké skilly a zbraně používáte, pocit z toho ve výsledku máte dokonale stejný; celou hrou se střídají asi čtyři lokace, které jsou všechny úplně mrtvé - neskutečně promarněný potenciál, který zdrojový materiál nabízel proč mě hra ani jednou nevzala na vrchol Zdi? ;__;; je tu přesně JEDEN druh nepřátel s tím, že v každé lokaci mají trochu odlišné hadry pokryté trochu odlišnými texturami - další značně promrhaný potenciál o Chodcích tu jedou dvakrát padne zmínka, ale ani jednou žádného člověk nepotká, a Stíny se jednou dvakrát kroutí v cutscénách, ale při samotné potyčce se ukazuje, že jsou opět úplně stejný nepřítel, jako všichni ostatní.

Za sebe ale musím říct, že za ten příběh to utrpení stálo. Nasranej jsem ale ještě teď, protože ujat se toho schopné studio, bylo by to patrně mé nejoblíbenější erpégéčko téhlé generace.