Ačkoli je toho v ostatních komentářích o Risenu napsáno dost a dosti, přidám ještě pár svých postřehů z nedávného dohrání.
První 2 kapitoly se Risen hraje prostě dobře. Obzvláště začátek mají Piraně v malíku a být v Risen plešatým joudou, je na začátku vážně strašná zábava. „Na začátku“ – to je ten problém. Zatímco první polovina je parádní a připomíná (pro někoho mínus, pro jiného plus) Gothicovské začátky, za druhou polovinu (3. a 4. kapitola ve hře) by si někdo zasloužil jedno dobře mířený dělo. Druhá polovina sráží výsledný dojem z dohrání hodně dolů, koho by taky bavilo neustále mydlit stejný potvory a hledat x kousků nějaké kraviny. Prostě herní kaše nastavovaná tak dlouho, až je z ní blivno.
Jako správnej profláknutej hrdina jsem opět na začátku vyplknut na jakémsi neznámém ostrově. A to se to pak jednoduše vypráví, hlavně se nemusí nic složitýho vymejšlet a taky se nic nevymejšlelo. Příběh je tu sakra mělkej a fakt, že v něm vystupují bohové, titáni a já nevím kdo ještě, to nevyžehlí ani náhodou. To, co se mi na Risen líbilo, bylo jaksi v pozadí. Pro hlavní příběh nedůležité, ale zároveň utvářející celkovou atmosféru. Než osvobozovat nějaký titány a dělat podobný kraviny, mě bavilo lítat po městečku a shánět nového obchodníka pro rybí stánek. V těchto místech jsou „Piraně“ silní a toho by se měli držet.
Rozhovory ve hře jsou občas docela vtipné, ale žádný Škvorecký to opravdu není. Hlavně nechápu styl rozhovoru ve smyslu: „Nazdar chlapáku! Ty seš tady novej co? No jasně. Tak to ti řeknu svoje úplně nejvíc největší tajemství, o kterým neví ani moje stará. Tak co? Pomůžeš mi?“
Soubojový systém mě opravdu bavil. Díky tomu, že nestačí neustále mačkat pouze jeden čudlík a člověk u toho musí trochu přemejšlet, jen tak souboje neomrzí. Támhle musíte bloknout úder, hned na to uskočit a následně nemilosrdně seknout protivníka do odkrytého boku. To vše s rozvahou a notnou dávku trpělivosti.
I když Risen už nějaký ten pátek pamatuje, nevypadá pořád vůbec špatně. Krásně prosvítající sluneční paprsky, vážně krásně prosvítají, až máte nutkání skočit si pro opalovací krém, abyste nachytali trochu toho bronzu do tváře.
Proč se musí každé ženské postavě ve světě Risen na hrudníku houpat neskutečný lívance, sice nechápu, ovšem ne že by to pro mě byl nějaký nepřekousnutelný problém:)
První 2 kapitoly se Risen hraje prostě dobře. Obzvláště začátek mají Piraně v malíku a být v Risen plešatým joudou, je na začátku vážně strašná zábava. „Na začátku“ – to je ten problém. Zatímco první polovina je parádní a připomíná (pro někoho mínus, pro jiného plus) Gothicovské začátky, za druhou polovinu (3. a 4. kapitola ve hře) by si někdo zasloužil jedno dobře mířený dělo. Druhá polovina sráží výsledný dojem z dohrání hodně dolů, koho by taky bavilo neustále mydlit stejný potvory a hledat x kousků nějaké kraviny. Prostě herní kaše nastavovaná tak dlouho, až je z ní blivno.
Jako správnej profláknutej hrdina jsem opět na začátku vyplknut na jakémsi neznámém ostrově. A to se to pak jednoduše vypráví, hlavně se nemusí nic složitýho vymejšlet a taky se nic nevymejšlelo. Příběh je tu sakra mělkej a fakt, že v něm vystupují bohové, titáni a já nevím kdo ještě, to nevyžehlí ani náhodou. To, co se mi na Risen líbilo, bylo jaksi v pozadí. Pro hlavní příběh nedůležité, ale zároveň utvářející celkovou atmosféru. Než osvobozovat nějaký titány a dělat podobný kraviny, mě bavilo lítat po městečku a shánět nového obchodníka pro rybí stánek. V těchto místech jsou „Piraně“ silní a toho by se měli držet.
Rozhovory ve hře jsou občas docela vtipné, ale žádný Škvorecký to opravdu není. Hlavně nechápu styl rozhovoru ve smyslu: „Nazdar chlapáku! Ty seš tady novej co? No jasně. Tak to ti řeknu svoje úplně nejvíc největší tajemství, o kterým neví ani moje stará. Tak co? Pomůžeš mi?“
Soubojový systém mě opravdu bavil. Díky tomu, že nestačí neustále mačkat pouze jeden čudlík a člověk u toho musí trochu přemejšlet, jen tak souboje neomrzí. Támhle musíte bloknout úder, hned na to uskočit a následně nemilosrdně seknout protivníka do odkrytého boku. To vše s rozvahou a notnou dávku trpělivosti.
I když Risen už nějaký ten pátek pamatuje, nevypadá pořád vůbec špatně. Krásně prosvítající sluneční paprsky, vážně krásně prosvítají, až máte nutkání skočit si pro opalovací krém, abyste nachytali trochu toho bronzu do tváře.
Proč se musí každé ženské postavě ve světě Risen na hrudníku houpat neskutečný lívance, sice nechápu, ovšem ne že by to pro mě byl nějaký nepřekousnutelný problém:)
INSIDE