Digital: A Love Story mě mírně zklamalo. Samotná premisa o nalezení spřízněné duše skrze počátky virtuálního prostoru je poměrně zajímavá, zpracování také nijak nezaostává a i to nejpodstatnější, a to kvalita předkládaného textu, také nepatří mezi to horší.

Problém je však v samotné hratelnosti, kdy je třeba se schematicky přihlašovat k systému, následně zadat kód, vyčkat než se načte BBS, odklikat zprávy – z nich vyselektovat ty důležité a doposud nepřečtené, dále se odhlásit a pak na novo opakovat celý postup a doufat v to, že nějaké nové zprávy dojdou. Kritizovat primární náplň možná vypadá hloupě, když s ní musel každý, kdo si o Digital: A Love Story něco přečetl, počítat. Neubráním se však dojmu, že uživatelské rozhraní šlo vyřešit lépe, ve zkratce méně zmateně co se dalšího postupu hrou týče a podstatně ergonomičtěji v oblasti rozhraní. K vizuální stránce není moc co dodávat, snad jen, že text je dobře čitelný. Hudba, ač vcelku chválená mě příliš nezaujala a spíše otravovala a tak byla nahrazena (v mém případě Crystal Castles).

Od titulu, který sbíral v oblasti freeware her jednu cenu za druhou od respektovaných videoherních stránek jsem čekal daleko více. Přesto však těch pár hodin strávených u této hry nebylo promrhaným časem, za což hra vděčí především jisté originalitě a tudíž i unikátnosti zážitku. Jsem zvědavý na další počin, a to Don't take it personally, babe, it just ain't your story, respektive Analogue: A Hate Story. Spíše se ale podívám po něčem ještě originálnějším (Hatoful Kareshi, nebo něčem áčkovějším (EVE: Burst Error).