The Binding of Isaac pro mě tvoří tři hlavní prvky:
Stylizace, téma – Tím zaujme na první pohled a vlastně nikdy nepřestane překvapovat. Je to unikátní, zajímavé a má to svojí atmosféru. Jsem rád, že se někdo nebál vytvořit takovou hru, nijak se necenzuroval. Nevzniká příliš her, o kterých by se to dalo říct. Napomáhá tomu odlehčený až humorný styl kresby. Kdyby hra byla vzhledově pojata jen trochu vážněji a realističtěji, mohlo by to být už nepříjemné. Scény kdy ostřelujete nalétávající mouchy, zatímco kličkujete mezi hromadami výkalů, abyste se vyhnuli vybuchujícím zvratkům, které vypouští degenerované dítě (to je celkem běžná mírnější situace ve hře), by v takovém případě zřejmě působily příliš nechutně.
Roguelike – Ze začátku se moc daleko nedostanete, při počátečních pokusech bude Isaac umírat rychle. Budete zmatení z předmětů a budete se domnívat, že úspěch závisí jen na štěstí. Ale postupně vám půjde hra líp od ruky a hlavně budete poznávat předměty a objevovat různé zákonitosti hry, o kterých jste před tím neměli ani potuchy. V tomhle ohledu funguje hra skutečně dobře, dává vám ten správný pocit, že metodou pokus-omyl (hodně omylů) se zlepšujete, jako byste levelovali sami sebe. I když náhoda vždy hraje svou roli, postupně dokážete líp zacházet s tím, co dostanete, ať už se Isaac díky předmětům změní v jakoukoliv obludnost.
Akční arkáda – Samotné hraní není nic extra. Vlezete do místnosti, ta se zavře a vy musíte pozabíjet všechny nepřátele. Střílet můžete jen do čtyř základních směrů. V podstatě jednoduché a i když zábavné, po čase poněkud omrzí. Různorodí nepřátelé se snaží nabourat monotónnost, ale nestačí to. To je největší problém, jaký s touto hrou mám. Zatímco roguelike prvek vás po smrti Isaaca láká na dalších pokus, samotná akce příliš na opakované hraní není. The Binding od Isaac je ideální tak na jednu hru, pokud nebyl poslední pokus vyloženě krátký. Po jednom zahrání si to chce dát pauzu a zase s chutí zahrát o něco později.
Stylizace, téma – Tím zaujme na první pohled a vlastně nikdy nepřestane překvapovat. Je to unikátní, zajímavé a má to svojí atmosféru. Jsem rád, že se někdo nebál vytvořit takovou hru, nijak se necenzuroval. Nevzniká příliš her, o kterých by se to dalo říct. Napomáhá tomu odlehčený až humorný styl kresby. Kdyby hra byla vzhledově pojata jen trochu vážněji a realističtěji, mohlo by to být už nepříjemné. Scény kdy ostřelujete nalétávající mouchy, zatímco kličkujete mezi hromadami výkalů, abyste se vyhnuli vybuchujícím zvratkům, které vypouští degenerované dítě (to je celkem běžná mírnější situace ve hře), by v takovém případě zřejmě působily příliš nechutně.
Roguelike – Ze začátku se moc daleko nedostanete, při počátečních pokusech bude Isaac umírat rychle. Budete zmatení z předmětů a budete se domnívat, že úspěch závisí jen na štěstí. Ale postupně vám půjde hra líp od ruky a hlavně budete poznávat předměty a objevovat různé zákonitosti hry, o kterých jste před tím neměli ani potuchy. V tomhle ohledu funguje hra skutečně dobře, dává vám ten správný pocit, že metodou pokus-omyl (hodně omylů) se zlepšujete, jako byste levelovali sami sebe. I když náhoda vždy hraje svou roli, postupně dokážete líp zacházet s tím, co dostanete, ať už se Isaac díky předmětům změní v jakoukoliv obludnost.
Akční arkáda – Samotné hraní není nic extra. Vlezete do místnosti, ta se zavře a vy musíte pozabíjet všechny nepřátele. Střílet můžete jen do čtyř základních směrů. V podstatě jednoduché a i když zábavné, po čase poněkud omrzí. Různorodí nepřátelé se snaží nabourat monotónnost, ale nestačí to. To je největší problém, jaký s touto hrou mám. Zatímco roguelike prvek vás po smrti Isaaca láká na dalších pokus, samotná akce příliš na opakované hraní není. The Binding od Isaac je ideální tak na jednu hru, pokud nebyl poslední pokus vyloženě krátký. Po jednom zahrání si to chce dát pauzu a zase s chutí zahrát o něco později.
