Amnesia je zvláštní hra. Moc adventur jsem nehrál a ty, které jsem hrál, byly zpravidla 2D point & click adventury. Tenhle kousek mi svou hororovou atmosférou přivodil dost perné chvilky a také pár lekaček, při kterých jsem málem proletěl stropem.

Největší síla hry je ve strachu z toho, čeho se každý bojí nejvíc - z neznáma. Osobně jsem hodně dlouho nevěděl, o co tam vůbec jde a o to víc jsem byl nervózní z každého podivnějšího zvuku. Hra hráče drahnou chvíli nechává nasávat atmosféru opuštěného a poničeného hradu, a potom, když se v uctivé dálce mihne první nepřítel, člověk nemá daleko k výměně spodního prádla.

Celkovému hororovému feelingu nesmírně pomáhá herní mechanismus "Nechoď dlouho ve tmě, nebo se zblázníš-Rozsviť si a něco tě může vidět...a to nechceš". Stejně tak má na tom ohromnou zásluhu ovládání. Dveře se otvírají stylem "stiskni a táhni", ventily se manipuluje stylem "stiskni a toč" a podobně. A ono je to naprosto dokonalé, protože to člověka ještě ve spojení s nervydrásající zvukovou kulisou donutí pečlivě zavírat každé dveře, popřípadě po očku nakukovat z poza rohu, jestli se v chodbě nepotácí nějaký všivák.

A když jsme u toho zvukového doprovodu, ten je naprosto dokonalý. Hrdinu něco vyděsí, okamžitě začne přerývaně dýchat. Když je dlouho ve tmě, slyší divné zvuky, popřípadě po obrazovce začnou lozit brouci (v takové chvíli jsem odešel od počítače, udělat si zdravotní kolečko do zářivě osvětlené kuchyně :)) ). Jakmile se za vámi rozběhne nepřítel, spustí tak odporná hudba, že máte co dělat, abyste se neohlíželi přes rameno v reálu.

Ať je ovšem celý zážitek sebevíc dokonalý, je tu jedna zásadní, vyloženě sravá záležitost. Nevadí mi, že hrdina nemá zbraně a že musí volit taktiku strategického zavření se do co nejmenší krabice v co nejtemnějším rohu; ale vyloženě mě k smrti sere, že jakmile mě zmerčí nepřítel, už nemám šanci mu utéct. Ať se schovám do krabice od bot, ať dělám suchou větev, ať dělám, jako že mám nový lyže. To je snad jediná špatná věc na celém tomhle hororovém dobrodružství.

Kdo má rád horory, pro toho je tahle hra nutností. O strach tu není nouze a o lekačky už vůbec ne. Stačilo mi, když jsem byl zavřený v místnosti a jeden mrtvolák se rozhodnul rozbít dveře zrovna ve chvíli, kdy jsem to nečekal. Jak jsem se leknul, zařval jsem, jak jsem zařval, k smrti jsem vyděsil i vedle sedícího bratra, který začal taky řvát a po chvilce řvaní jsme se museli jít oba vydýchat. Ze zvědavosti jsme si změřili tlak: 140 / 70 :) Pro slabší nátury bych ale Amnesiu nedoporučoval...a upřímně lituji lidi s velkou fantazií, jako mám já - část s mučícími nástroji ve mně vzbuzovala opravdovou nevolnost, protože jsem si ty hnusy hned představil.