U sedmičky bych zpočátku nepoznal, že se jedná o hru ze série King's Quest. Po intru, které vypadá jak pohádka od Disney pro 5leté holčičky-princezničky, jste vhozeni na hnusnou poušť (ta lokace mi vůbec nesedla), kde běhají jakási stvoření, jež jakoby z oka vypadla postavám z Looney Tunes. Grafika divná, nedetailní a ošklivá, interface přes třetinu obrazovky na blití. WTF? Po pár minutách mé znechucení roste a mám sto chutí hru smazat a zapomenout.
To bych ale nesměl být posedlý myšlenkou dohrát všechny díly série, a tak zatnu zuby a jedu dál. Postupně zjištuji, že hra je celkem lehká - funguje zde princip "jednoho kurzoru", tzn. že nemusíte překlikávat mezi akcemi jít/mluvit/prozkoumat, ale akce se vybere automaticky - stačí kliknout na aktivní místo. To nic nemění na faktu, že dostat se z první kapitoly je docela kumšt, protože je neskutečně debilní a hrozí, že u toho hráč umře nudou.
Od druhé kapitoly se však naštěstí hra vrací ke svým KQ kořenům a jede si podle osvědčeného konceptu "během svého epického putování potkej zilion pohádkových bytostí, nech se aspon tisíckrát zabít a na konci někoho zachraň". Když jsme u toho umírání, konečně je zde hra trochu tolerantní a pokud vaše postava zařve, tak je automaticky vrácena téměř do stejného bodu, ve kterém byla před smrtí.
V dalších kapitolách mě hra konečně začala bavit, ale chyběl mi tu nějaký zapamatování hodný památný moment jako v šestém (setkání s Lord of the Dead) či prvním díle (skok na orla, šplhání po fazoli, vyšlapání svinsky dlouhých schodů, atd. atd.) - nic mě tady jednoduše nenadchlo, možná to bude i recyklací některých nápadů (např. černý kůň, který vás vezme do jiného realmu). V součtu se jedná jen o lehce nadprůměrnou adventuru (pro mě jednoznačně nejslabší v sérii), které dávám k šedesátce ještě +5% za možnost vybrat si špatný konec (poprvé v sérii - konečně!!!).
To bych ale nesměl být posedlý myšlenkou dohrát všechny díly série, a tak zatnu zuby a jedu dál. Postupně zjištuji, že hra je celkem lehká - funguje zde princip "jednoho kurzoru", tzn. že nemusíte překlikávat mezi akcemi jít/mluvit/prozkoumat, ale akce se vybere automaticky - stačí kliknout na aktivní místo. To nic nemění na faktu, že dostat se z první kapitoly je docela kumšt, protože je neskutečně debilní a hrozí, že u toho hráč umře nudou.
Od druhé kapitoly se však naštěstí hra vrací ke svým KQ kořenům a jede si podle osvědčeného konceptu "během svého epického putování potkej zilion pohádkových bytostí, nech se aspon tisíckrát zabít a na konci někoho zachraň". Když jsme u toho umírání, konečně je zde hra trochu tolerantní a pokud vaše postava zařve, tak je automaticky vrácena téměř do stejného bodu, ve kterém byla před smrtí.
V dalších kapitolách mě hra konečně začala bavit, ale chyběl mi tu nějaký zapamatování hodný památný moment jako v šestém (setkání s Lord of the Dead) či prvním díle (skok na orla, šplhání po fazoli, vyšlapání svinsky dlouhých schodů, atd. atd.) - nic mě tady jednoduše nenadchlo, možná to bude i recyklací některých nápadů (např. černý kůň, který vás vezme do jiného realmu). V součtu se jedná jen o lehce nadprůměrnou adventuru (pro mě jednoznačně nejslabší v sérii), které dávám k šedesátce ještě +5% za možnost vybrat si špatný konec (poprvé v sérii - konečně!!!).
