Je zřejmé, že tu budu se svým komentářem vyčnívat. Zatímco první díl i s datadiskem byly skvělé hry, z druhého dílu jsem už tak nadšený nebyl.

Tak jako mnohé hry, i COD2 jsem hrál dvakrát. Jednou kdysi dávno a jednou přednedávnem. Když to bylo kdysi dávno, bylo to na notebooku s Ati 3650 a musím říct, že mě tehdy šokovala náročnost hry. V DX9 se hra sekala na jakékoliv nastavení a já tak byl odsouzen k hraní v DX7, čímž se hra graficky dostala na úroveň prvního dílu. Přitom zmiňovaná karta běžně DX9 hry samozřejmě zvládala, včetně i poměrně nových kousků, jako L4D, TDU atd. Z onoho prvního hraní mi ovšem v paměti neutkvělo prakticky nic. To také o něčem svědčí.

S novou mašinou jsem si řekl, že bych si měl hru projet znova a tentokrát v plné parádě. To naštěstí nebyl problém, maximální detaily znamenaly se současnou konfigurací permanentních 60 FPS - radost pohledět. Grafická vylepšení jsou opravdu velká, přičemž ale na člověka dýchne ta nostalgická podobnost s prvním dílem. Překvapil mě i přítomný post proces a bloom. Bohužel velmi nepříjemné bylo "doskakování" objektů, jinými slovy nahrazení low poly objektu high poly objektem, když jste se k němu přiblížili. Tato změna nastávala skokově a až ve velké blízkosti, takže to vypadalo opravdu hodně špatně. Stejně tak poněkud podivný byl integrovaný antialiasing, který vypadal, jako by působil jen na objekty blízké. Celkově je ale grafická stránka vydařená, nicméně vzhledem k zmiňovaným problémům na Atině bych ji označil za hw náročnou.

Soundtrack vychází z motivů prvního dílu, což je jedině dobře a je v podstatě stejně výborný.

A co samotné hraní? Ze začátku je to rozhodně fajn. Začátek v Rusku je povedený. Autoheal bych nepovažoval vyloženě za nevýhodu, nicméně...a teď se přehoupneme do kritizující půlky...autoheal vás nabádá k radikálním řešením. Savy jsou na každém rohu, takže je-li někde nějaké německé hnízdo či tak něco podobného, vy chtě nechtě zkusíte, jestli to nepůjde udělat rambo stylem. A ono to v 99 % případů vyjde. Hra vám v tom notně pomáhá. Parťáci vás okamžitě následují a velmi se činí, přičemž na rozdíl od prvního dílu jsou nesmrtelní. V prvním díle si člověk musel dělat hlavu s každým obdrženým zásahem, tady je to fuk. Tak už to ale u her s autohealem bývá.
Nicméně nejen že vám hra pomáhá v hraní rambo stylem, ona vás k tomu i nutí. A dostávám se k tomu nejhoršímu z celé hry. Klasická situace: v koridoru je překážka, za níž se krčí 4 němci, tu a tam vykouknou a vy je po jednom sundáváte. Kolikrát jsme to v prvním díle dělali? No nesčetněkrát. Ale ouha, ve druhém díle to takhle nefunguje! Za překážkou se krčí čtyři, jeden vykoukne, vy ho sundáte a co se stane? Hned tam odněkud jeden zase přiběhne! A tak znova a furt dokola. Jinými slovy z dálky nejde zlikvidovat hnízda! Jak mě to vytáčelo! Nakonec vám tedy zbude jediná možnost, přiběhnout k místu se spolubojovníky v patách a pokusit se to nějak všechno vystřílet. Nicméně ani to nebylo nutné, na normální obtížnost to přežijete většinou i bez střílení. Spolubojovníci střílí velmi dobře. Jakmile se dostanete na úroveň překážky, nekonečný spawn se zastaví. Největší sranda je, že když se podíváte, odkud to ten jeden záložní voják vždycky přibíhal, zjistíte, že tam není nic jiného než zeď apod.

Tohle bohužel dokonale zkazilo atmosféru a hru mi natolik znechutilo, že jsem dal hodnocení, jaké jsem dal. Nekonečný spawn nepřátel závislý na protnutí hranice. Tragédie, která kompletně zničila jinak vcelku pohodovou hru. Ze hry se tak stává fraška. S přihlédnutím k tomu, že se zde nevyskytovaly ani ony kulervoucí momenty, jež jsem miloval v prvním díle, zůstávám u průměrného hodnocení.

Obrázky jsem moc nedělal, zkrátka jsem tam neviděl nic zaznamenáníhodného, a že já F12kuju každou blbost... ZDE

EDIT: Málem bych zapomněl, vypnutelný křížek mě moc potěšil!