Ač je novej Max Payne něco docela jinýho, než předchozí dva díly a bez jakýhokoli utajení čerpá z mnohých filmových hitů, nedají se za žádných okolností popřít jeho skutečný, vysoký, kvality.

Třebaže předchozí dva díly oplývaly temnější a vůbec hutnější atmosférou, ve trojce jsou veškerý nedostatky kompenzovaný šťavnatou drsnou akcí a strhující příběhovou prezentací.

Když už jsem u příběhu. Mnohým se hodně líbí, osobně jsem však zastáncem toho, že nebýt jeho parádního servírování, nebylo by to nic víc, než nedělní béčkovej film na Nova Cinema, kterej je scénáristicky protkanej jedním klišé za druhym. Hodně velký plus, který se tak podílí na mém kladném dojmu z něho, je vizuální styl, kterej je sice schizofrenní a pro kdekoho otravnej, ale stejně tak i originální a nezaměnitelnej. (Dokonce i délka hraní je na dnešní hry poměrně velkorysá. Nevím přesně jak dlouho jsem u toho strávil, deset hodin to bylo ale minimálně). K průběhu hry bych pak mohl říct možná jenom to, že je protkaná skrz naskrz animacemi, který mnohdy přichází i po pouhých několika minutách hraní. Někdy je to pochopitelný, na pozadí animací totiž probíhá loading, jindy to člověka může ale docela štvát.

Grafická stránka hry je na perfektní úrovni, krása grafiky ale nespočívá v ní jako celku, nýbrž v detailech (Pozornýmu oku určitě neunikne, že se Max při běhu potí a postupně mu prosakuje košile. To je jenom jeden z mála prvků, který jsou možná zbytečný, ale vykouzlí úsměv ve tváři a dá znát, že si vývojáři dali záležet vážně na všem).

Samostatnou kapitolou je pak level design. Některý lokace možná působí stroze (pro mě osobně především kapitola kdy střílíte ze člunu, nebo předcházející v přístavu), vždy ale přijde moment, kterej s přehledem vyrazí dech (Favela, Stadion).

Co jsem osobně hodně uvítal byl vývoj hlavní postavy. Max Payne je jeden z nejlepších herních charakterů a když si vzpomenete jakou troskou býval v prvním a druhém díle (viz. Flashbacky), jistě i vy ve trojce rádi uvítáte jeho smysl pro humor a nadsázku (trochu John McClane, trochu Gibson z Odplaty).

Co se obtížnosti týče, ta je v dnešní době jako modrý z nebe. Téměř v každý hře vládne "auto health", stačí vám tak zalézt za roh a uzdravit se. Tady ale ne! Schovat se samozřejmě můžete, v hajzlu ovšem budete pořád. V závěru je to pak až dost přehnaný a je to asi jedinej moment ve hře, kterej mě náležitě sral.

V předposledním odstavci bych chtěl povznést parádní soundtrack. Ten je laděnej v elektronickym hávu (v poslední době u her docela trend) a nutno říct, že je hudba skvělá a podílí se velkým dílem na atmosféře (jak už padlo na začátku: není sice tak temná a bezvýchodná, neznamená to ale, že tu žádná neni). V závěru pak skladba Tears skupiny HEALTH bere dech.

Závěrem: Jsem velkej fanda původních dvou her. Od trojky jsem teda čekal minimálně stejně velkou zábavu a dávku deprese (zábava je to beze sporu, depresi vám pak navodí vizuální pojetí). Dostal jsem nakonec v mnoha ohledech něco jinýho, v mnoha dalších ohledech je to ale ten starej nekompromisní Max Payne!!! Ne, že by hra neměla zápory, to jenom já nemam potřebu je v něčem tak povedenym hledat.
_____________________________
Edit 9.7. 2012 - pár hodin po opětovném rozehrání: Spousta hráčů si stěžuje na časté videa/cut scény a vůbec přerušování vašeho hraní. Když tak ale znova hraju a koukám, tak vlastně veškerý dění v souladu s příběhem logicky vyústí akcí. Jenomže zatím co jiný hry vás rovnou do akce střelí, tady jí předchází scéna, která nadcházející akci dá důvod. Zkuste se na to dívat i jinak, než jen na hru, berte jako film, který hrajete :)