Obyčejná nevelká restaruace se oddává běžnému provozu a několik málo hostů si v ní dává svůj každodenní šálek kávy. Jedním z těchto pravidelných návštěvníků je i místní policista Mc Carthy, který tu zakončuje svoji směnu právě šálkem kávy u baru. Ten mu s úsměvem připraví servírka Kate Morrison. Je to žena vstřícná a milá a díky tomu se k ní lidé vracejí. Opodál sedí u stolu postarší muž v obleku, jmenuje se John Winston. Hned vedle seděl Lucas Kane, který si krátil chvíli čtením kníhy od Shakespera. Venku vládne zima a všudypřítomný sníh jen umocňuje návštěvníkům poklid a takovou rodinnou pohodu, kterou jim nabízí atmosféra restaurace. Po chvíli se Winston vzdálil na toaletu a hned za ním se vydal Lucas Kane. Restaurace stále žila svým poklidem a na místních toaletách se mezitím stala otřesná věc.

Došlo tu k rituální vraždě. Lucas Kane přistoupil k Winstonovi a jako smyslů zbavený ho nožem ubodal k smrti. Náhle se probral z šoku a nevěřícně pozoroval scenérii, kterou sám vytvořil. Nevěděl co se stalo, ale bylo mu jasné, že musí zahladit stopy. V šoku a celý od krve nejprve zbavil krvavých skvrn své šaty, ruce, posléze podlahu a v neposlední řadě odklidil nebohé tělo Winstona. V hlavě se mu honilo spousta myšlenek ale ta, která je všechny přebyla, byla myšlenka na útěk. A tak utekl z toalety. Míjel bar s policistou, když ho náhle oslovila servírka Kate: "Pane, zastavte!" Lucas stál na místě jako opařený, otočil se zpátky a než stihl cokoli říci, Kate pokračovala: "Nezaplatil jste účet, pane!" V Lucasově těle by se v ten okamžik krve nedořezalo, omluvil se a ihned zaplatil. Cítil však podezřívavý pohled policisty Mc Carthyho. Jeho pohled zcela orosil Lucasovo čelo. Lucas se po zaplacení rozloučil a venku ho po několika metrech úprku spolkla tma a už ho nikdo neviděl. Zatímco Lucas byl na útěku, policista Mc Carthy se chystal už domů. Měl toho za celý den vcelku dost. Rozhodl se tedy zajít naposledy na toaletu. Našel tam mrtvé tělo, které bylo pohozené v kabince a na sobě několik přesných bodných ran. Okamžitě se vrátil do restaurace a zajistil aby ji nikdo neopustil do příjezdu kriminálky. A takhle příběh začíná.

Zavede nás do New Yorku, kde se pod taktovkou kriminální zápletky, řeší případy vražd. Policie zaznamenala hned několik případů, kdy lidé bezdůvodně a rituálně vraždí. Jedním z nich je i jeden z hlavních hrdinů hry - Lucas Kane. Ten se probere v jedné restauraci na toaletě, celý od krve a s nožem v ruce. Zmatený se utíká a snaží se zjistit co se to vlastně stalo. Hra v sobě mísí kombinaci interaktivního filmu, adventury, arkády. Příběhově bych ji zařadil mezi thriller a sci-fi. Každopádně hra působí skvěle hned na několika frontách.

Jako hráči se ujmete hned několika postav. Ovládáte obě strany - "zločince" na útěku, Lucase Kanea. Ale také vyšetřovatelé případu a to krásnou a sympatickou Carlu Valenti a jejího kolegu a parťáka Tylera Milese. Tou první pasáží jsou rozhovory, které jsou vedené zajímavým způsobem. Jakmile zahájite rozhovor, objeví se na horní části obrazovky různé možnosti odpovědí. Rozhodnutí je ovlivněno časovým limitem. Navíc u každé alternativní odpovědi je ukázán směr, kudy musíte vést kurzor (doprava, doleva, nahoru, dolů). Pokud si tedy vyberu odpověď, zvolím požadovaný směr a rozhovor začne. Tento inovativní způsob je k mé nelibosti připraven i v akčnějších pasážích. Například pokud přelézáte plot, musím kurzorem kopírovat přednastavený pohyb (jakýsi půlkruh), pokud se to v časovém limitu nepovede, spadnete a postavě tak uberete mnohdy na náladě. A to jsme se dostali do další pasáže hry. Každá ze tří ovládaných postav má svojí náladu, morálku chcete-li.

Je označena ukazatelem (1-100 bodů) v pravém rohu (objeví se když se vám nálada zlepší nabo pokazí). Zlepšovat ji lze mnoha způsoby. Trošku to tu zavání hrou The Sims, což se mi moc na hře nelíbilo. Prakticky jakmile třeba Lucas ztratí nějaké body nálady (uvidí v televizním přenosu, že po něm pátrá policie) lze ji zlepšit poslechem vhodné hudby, spánkem nebo prostým najezením. Tento ukazatel má několikerá stádia. V plném rozsahu je ukazatel na stavu normal. Po zhoršení se snižuje na tesk, stres, úzkost, nervoza, zlomený a deprese. Pokud se ukazatel dostane na nulu, hra končí (sebevražda, přiznání se na policii, uzavřen v sanatoriu atp.). Fahrenheit je tedy další z řady adventur, kde můžete zemřít. Ale uložené hry probíhají automaticky, takže se nemusíte obávat hraní od začátku. Hra střídá postavy, které ovládáte, takže po úprku s Lucasem z restaurace se vydáte ovládat dvojici výše zmíněných detektivů. Po prozkoumání restaurace a opuštění restaurace hra opět nabídne, kterou stranu chcete ovládat. A tak je to postupem hry stejné. Objasníte kousek příběhu a hned volíte s kým pokračovat. Já osobně, vždy když bylo možné, volil jsem hrát za Lucase.

Hra od začátku klade důraz na postavy. Nejen hlavní hrdinové vám tak zůstanou v paměti. Ty hra vlastně ještě vymazluje tak, že se při hraní seznamujete s jejich osobním životem. Detektiv Miles žije v bytě se svojí přítelkyní a spolu mají silný citový vztah. Ovšem Miles má v sobě vnitřní pohnutku pomáhat lidem, společnosti a svoji práci má rád stejně jako svoji přítelkyni, né-li více. Má zálibu v basketbalu. Carla Valenti žije ve svém bytě sama. V bytě naproti bydlí její kamarád, který občas zajde na sklenku a prohodí s ní vlídné slovo. Navíc trpí obrovským strachem ze tmy a uzavřených prostor. A Lucas Kane? Ten se během hry stane "vrahem" a opustího jeho přítelkyně. Později u sebe zjištuje zajímavou schopnost, vidí totiž věci dříve, než se stanou. Navštíví taky svého bratra Markuse, kterého zasvětí do situace v restauraci...

Další věcí ve hře jsou efektní akční filmové pasáže, které jsou podpořeny skvělou hudební kulisou. Ve scéně v Lucasově bytě je takováhle pasáž skvěle demonstrována (viz. Videa). Uprostřed obrazovky jsou dva kruhy. Cílem je se trefit do směru, který se zrovna v kruhu objeví. Levý kruh se ovládá šipkami a pravý na numerické klávesnici. Prakticky tu jde jen o cvik a hra toleruje nějaké chyby. Tohle arkádové pojetí mě moc nesedlo. Tedy abych byl přesný. Nesedlo mi v těch neakčních scénách, kde to k smrti nudilo (basketbal, Milesův tanec se svoji dívkou atp.). Jinde je tohle ovládání skvělé, jinak a lépe těžko proveditelné.

Skvělým prvkem jsou i dramatické pasáže a rozložení kamer. Například hned v úvodu na toaletě v restauraci. Obrazovka se rozpůlí na dvě (i více) pohledů a přibude ukazatel časového limitu. Začne hrát atmosférická hudba. V jednom z výhledů je Lucas na toaletě a v druhém pomale blížící se policista. A do časového limitu musíte zlikvidovat stopy a stihnout utéct. Přesně tyhle pasáže dávají hře náboj, jakýsi pocit ovlivnění. Hodně na mě zapůsobil okamžik, kdy jsem se musel, coby Lucas Kane, na útěku rozhodnout, jestli zachráním topící se dítě (tím pádem ale riskuji, že kolemjdoucí strážníci mě při poprasku poznají), nebo situaci přejdu poklidným krokem dál. Hráč jakoby ovlivňoval děj okolo sebe. Také skvělý byl první vstup do domu Agáthy, to tajemno, kamera, hudba!

Ve hře lze sbírat karty (jsou mnohdy viditelně umístěné - u postele, u domu, nebo taky ve skříni atp), za ně získáte body, které lze po úspěšném dokončení hry utratit za bonusy. Odemčete si za ně různá videa, screeny a další zajímavosti. Fahrenheit určitě není obyčejná adventura, je to ojedinělý kousek, originální dílo. Ovládání je nezvyklé a tak doporučuji projít tutoriál. Hra se poté odvděčí několikerými skvělými herními momenty. Pro hráče adventur je Fahrenheit povinnost.

článek s obrázky