Čtvrtý díl jsem vzhledem k neatraktivnímu a nesympatickému tématu taktně přeskočil, nicméně nemůžu říct, že bych se po dvojce vrhal na pátý díl s nějakou velkou chutí.

O to víc mě hra ze začátku překvapila. Nešokovala, ale přesto mi to připadalo výrazně lepší, než díl druhý. V první misi mě moc nezaujala grafika, vypadalo to jak dvojka, jen kompletně vystínovaná a s DOF. Neduhy, jako dokreslování objektů v bezprostřední blízkosti, zůstaly. O to víc mě pak překvapily následující mise, například překrásně udělané vylodění. Takže o žádné orgie nejde, ale přesto nelze mít ke grafice větších výhrad. Záleží na misi. Některé jsou na úrovni dvojky, jiné zase famózní.

Soundtrack byl poměrně nevýrazný, neutkvěla mi v hlavě žádná melodie. Dále mě překvapily zvuky zbraní, které znějí úplně jinak, než ve dvojce. Tak nějak víc mechanicky, jako by tam snad ani nebyl nějaký střelný prach. Uchu to bylo líbivé, ale nechce se mi věřit, že by to bylo reálné.

No a samotné hraní... bohužel v Pacifiku jsem měl docela problém, nikoho nebylo moc vidět a ačkoliv na normal vydrží hráč hodně, stejně jsem měl spoustu míst, kde jsem se zasekl. I proto se mi mise za rusy líbily mnohem více. Už jen ten začátek v jámě plné těl je povedený. Vtipná mi přišla mise v letadle, zejména ve srovnání s horrorem z United Offensive. A teď přijde to nejhorší, ano, je to spawn protivníků, dokud se nehnu za nějaký bod. Nesnáším to a znechucuje mi to celé hraní. Opět je nutné hrát taktikou, kdy někam vlítnu, snad přežiju a ukončím tím ten otravný spawn. Abych řekl pravdu, nechápu, jak se takováhle hra dá hrát na veterána, protože tohle tím pádem dělat nejde.
Zvláštní bylo, že i v Reichtagu měli plamenomety, jejichž nekonečná náplň byla docela sranda a extrém. Druhý extrém byla zase téměř nulová náplň v United Offensive.

Takže abych to shrnul: obtížnost vcelku vysoká (měl jsem vypnutý crosshair), zábavnost dost kolísavá, zpracování slušné, atmosféra nic moc = 60%, protože to bylo lepší, než dvojka, ale ne o moc.