Max Payne je bezesporu skvělá hra, přesto ne úplně dokonalá. Ke kladům patří jednoznačně depresivní atmosféra, hláškující Max a na akční žánr přímo luxusní příběh. Skvělým tahem od autorů bylo použití komixových vsuvek, díky kterým jste do celého dění maximálně vtáhnuti. Grafika i v dnešní době vypadá hodně dobře a s mnohokrát zmiňovaným bullet timem se dá skvěle vyblbnout. Líbí se mi také hlavní hudební motiv, který je sice jednoduchý, přesto působivý. Co se záporů týče, tak musím zmínit dva zásadnější. Prvním z nich je přílišná lineárnost. U her mám zkrátka rád, když vám můžou poskytnout alespoň trochu volnosti, což Max Payne, upřímně řečeno, nenabízí. Ve hře se není prakticky kde ztratit, protože k cíli vede takřka vždy jedna jediná cesta, co se týče nějakých zákysů, tak na ty můžete zapomenout úplně. Druhým záporem je dost krátká herní doba. Díky tomuto faktu sice nejsou ve hře žádná hluchá místa, takže hraní Maxe Paynea představuje skutečně intenzivní zážitek. Na druhou stranu to ale všechno skončí dříve, než se nadějete; ještě alespoň jednu epizodu navíc bych rozhodně bral. To nic ovšem nemění na tom, že mě Max Payne velice bavil a strhnul, jako málokterá hra.