Monotónní - ač účelné - prostředí, příběh kombinující pro Evropana řadu neslučitelných prvků a ovládání, které bez gamepadu budete dlouhé hodiny proklínat. Nutno zmínit v pravdě obří instalaci, která v době vydání klidně zabrala čtvrtinu harddisku a technické problémy, především co se podpory rozdílných grafických karet týče. Přes všechno zmíněné však s jasnou myslí mohu řadit sérii Metal Gear Solid mezi to nejlepší, co je možné mezi videohrami nalézt.
Druhý díl, ke kterému jsem se dostal po třech letech od dohrání původního titulu na PSX, z mého pohledu sice infiltraci do komplexu na Shadow Moses nepřekonává, přesto však stále funguje na základních principech série, a to na v pravdě výborném scénáři, kdy i v nepříliš zajímavém prostředí dokáže Kojima vystavět mnohohodinový konspirační epos, prakticky nadčasových produkčních kvalit, které v roce 2001 neměly konkurence (nepočítám-li Final Fantasy X), a samozřejmě postavách – které však v tomto díle, respektive hlavní postva, až tolik z počátku nevyčnívají.
Pojítko mezi tím vším, a to hratelnost, však nepatří k absolutní špičce. Spíše naopak. Konzolový původ v tomto případě hře trochu ubližuje. Což se projevuje i na samotné konverzi, kdy klávesa escape vyhodí hru do Windows, nebo složitější nahrávání pozic v průběhu hry. To všechno jsou však malichernosti v celkovém pohledu na Substance. Vizuální stránka neztratila ze svého lesku nic a titul Konami na PC patří mezi výborně vypadající hry i dnes (zvláště díky podpoře vysokých rozlišení). Dialogy a rozvíjení příběhu patří mezi to nejlepší v akčním (stealth) žánru, design je chytře vymyšlen – nicméně některé vracení na již navštívená místa mohlo být řešeno elegantněji. Od ideálního zážitku ještě některé hráče může odrazovat možná až přílišné množství videosekvencí (a to zejména těch skrze interní komunikaci) nezřídka kdy trvajících okolo 20 minut. Ty jsou však umně sestříhané a jejich náplň má povětšinou smysl vůči posunu v ději.
Ve výsledku výborná hra, kterou by měl každý, kdo dokáže přijmout zákonitosti série, minimálně vyzkoušet (nicméně znalost jedničky je skoro povinná, stejně jako gamepad). Už jen díky své unikátnosti vůči západní produkci (ačkoliv je MGS primárně cíleno podobně jako například Shenmue na hráče z těchto zemí) je zhruba deset hodin věnovaných této hře více než dobře strávených.
Druhý díl, ke kterému jsem se dostal po třech letech od dohrání původního titulu na PSX, z mého pohledu sice infiltraci do komplexu na Shadow Moses nepřekonává, přesto však stále funguje na základních principech série, a to na v pravdě výborném scénáři, kdy i v nepříliš zajímavém prostředí dokáže Kojima vystavět mnohohodinový konspirační epos, prakticky nadčasových produkčních kvalit, které v roce 2001 neměly konkurence (nepočítám-li Final Fantasy X), a samozřejmě postavách – které však v tomto díle, respektive hlavní postva, až tolik z počátku nevyčnívají.
Pojítko mezi tím vším, a to hratelnost, však nepatří k absolutní špičce. Spíše naopak. Konzolový původ v tomto případě hře trochu ubližuje. Což se projevuje i na samotné konverzi, kdy klávesa escape vyhodí hru do Windows, nebo složitější nahrávání pozic v průběhu hry. To všechno jsou však malichernosti v celkovém pohledu na Substance. Vizuální stránka neztratila ze svého lesku nic a titul Konami na PC patří mezi výborně vypadající hry i dnes (zvláště díky podpoře vysokých rozlišení). Dialogy a rozvíjení příběhu patří mezi to nejlepší v akčním (stealth) žánru, design je chytře vymyšlen – nicméně některé vracení na již navštívená místa mohlo být řešeno elegantněji. Od ideálního zážitku ještě některé hráče může odrazovat možná až přílišné množství videosekvencí (a to zejména těch skrze interní komunikaci) nezřídka kdy trvajících okolo 20 minut. Ty jsou však umně sestříhané a jejich náplň má povětšinou smysl vůči posunu v ději.
Ve výsledku výborná hra, kterou by měl každý, kdo dokáže přijmout zákonitosti série, minimálně vyzkoušet (nicméně znalost jedničky je skoro povinná, stejně jako gamepad). Už jen díky své unikátnosti vůči západní produkci (ačkoliv je MGS primárně cíleno podobně jako například Shenmue na hráče z těchto zemí) je zhruba deset hodin věnovaných této hře více než dobře strávených.
Pro: design, scénář, dialogy, hudba, ideální délka, atmosféra
Proti: ovládání, slabší první třetina druhé části hry