Prezident Elvis je celkem zdařilou herní záležitostí, ve které hráč ocení hlavně kvalitu textur země a to pokaždé jakmile se začne válet držkou v blátě. Vedle této nesporné kvality, se však ve hře vyskytují i jiné a to jsou kvalitní plošně klonovaní záporáci, ostatně jako v každé jiné hře, kteří se podílí na perfektní, místy až hororové, hutné atmosféře, ke které svou mincí přispívá i omezený pohled z poza ramínka našeho krásného aríječka, jež vybaven zbraní a glejdem v papírech s povolením zabíjet si pročišťuje cestu, s prostitutkou na krku, jednotlivými lokacemi.
Co mě přeci jen ale trošku na této hře mrzí, že nejlepší hřiště je to první, tedy vesnička s přilehlými lokacemi. Skromná tvrz vyšinutého zmutovaného mrzáka mě zrovna extra nebrala. Trochu mi i vadilo to lehoučké herní trapně zasrané klišé, jednoduše řečeno, když jste našli na po hromadě kopu nábojů, granátů a dalších moc pěkných hraček, věděli jste že za těmi dveřmi, před kterými se tak náhodně povalovaly, rozhodně nečeká děda mráz s cukrovým.
Musím se zármutkem v srdci a se slzami v očích uznat, že konzolová verze o proti przněné PC verzi je stokrát lepší. Až tady budou konzolové hry, rozhodně té verzi na PS napařím 90 %, ta na Pc zasluhuje poctivě vydřených 55 % která místo hororového zážitku přinesla tragický.