Asi takto není to nejhorší hra na světě, ale v rámci příběhové kampaně mi to přijde jako nejslabší díl. Řeší se zde roboti, virtuální realita a simulace situací, umělá inteligence a je to takový mišmaš od všeho trochu, co ve finále působí podivně. Stejně tak i postavy a hráčovi parťáci jsou taky slabší a nejsou moc k ruce při boji.

Je sice fajn, že hráč má k ruce tři různé větvě schopností od hackování robotů, nadlidské síly a schopností, možnost oklamat nepřátele a způsobit paniku a chaos. Jenže je to jen takové občasné zpestření, kdy hlavní střelba je pro misi dána vždy výběrem hlavní a sekundární zbraně předem, a ty levelují. Ano je dávno pryč doba, kdy si hráč mohl sbírat nepřátelské kousky. Tady se sice dají zlepšovat jejich vlastnosti nákupem vylepšení po dosažení určité úrovně.

Co se týká grafiky, tak zde je zajímavé pokud máte starší a slabší grafickou kartu, tak hra Vám nabídne jen minimální grafické rozhraní a navíc bude i hra vypadat podstatně hůře a hýbat se taky dost pomalu. Při vyzkoušení novější grafika hra vypadala nesrovnatelně lépe a o generaci dál než tomu bylo předtím.

Jsou tu i dobré momenty kdy jsem se bavil a některé mise byly opravdu slušné, jenže tu byly i takové kdy jsem si říkal proč to tam sakra dali. Dívám se na tebe virtuální realito!!!

Alekhine's Gun působí dojmem chudého příbuzného Hitmana. Snaží se v něm inspirovat, ale výsledný efekt není ani z půlky tak dobrý.

Příběh sovětského agenta ve službách CIA je nemastný a neslaný, díky statickým obrázkům které vypráví příběh podkreslené hrozným dabingem. Pár postav tam sdělí co se děje a šup někoho zlikvidovat v další misi.

Úrovně mají aspoň určitou různorodost, kde se podíváme do minulosti agenta za druhé světové války, a pak do období kubánské raketové krize v USA a i na Kubu. Škoda, že hra nenabídne více možností jak dané cíle zlikvidovat. Ano většinou je tu nějaké možnost kromě použití zbraně, jelikož cíl stále a dokola chodí po jedné trase, ale ne vždy se podaří připravit nástrahu, protože AI to pečlivě sleduje.

Zmíněná umělá inteligence nepřátel taky vyvádí občas zajímavé kusy. Někdy nevidí zlikvidování kolegy vedle, jindy to zaslechne na konci jiné místnosti a přiběhne. Stejně tak u převleků někdy projdete bez problémů a jindy zas po chvíli začnou mít podezření.

Dost nepříjemně mě překvapila technická a grafická stránka hry. Kdy se spoustě lidí při určitém grafickém nastavení konala neustálá padací árie hry po dohraní první mise. Mě to taky potkalo, kde jsem musel poladit nastavení aby to bylo hratelné. Přesto jsem se občasným pádům nevyhnul, kdy došlo i na poškození savu který znamenal instantní pád.

Grafika vůbec nevypadá, jako že je hra z roku 2016 ale tak 2006. Modely postav a jejich pohyb vypadá jak z prvních Death to Spies. Pokrok je zde malý a občas se postava zasekne ve dveřích či u jiného objektu.

Ještě tu zmíním pocit ze střelby, který je špatný. Jistě je to primárně stealth ale občas je potřeba sundat strážného pistolí, či dojde na přestřelku když hráč nepoužívá jakýsi instinkt kterého je omezené množství, tak se hůře zaměřuje při jeho použití už hra automaticky přesune kurzor na nepřátelskou hlavu či tělo.

Alekhine's Gun působí jako polotovar, provázeli ji problémy kdy neprošla přes financování kickstarteru, a nyní hra vypadá, že byla zkrátka vydána aby se aspoň nějaké peníze vrátili. Ale za těch 40 eur rozhodně nestojí, počkat na velkou slevu a jen v případě, že nemáte již žádnou stealth hru k dispozici.

Shadwen měla zvláštní propagaci ještě před vydáním, ve formě dema, kdy čím více lidí demo dohrálo tím se snižovala základní cena hry. Částka se zastavila na 17 eur, zajímavá myšlenka, ale u tohoto studia, kdy předchozí hra Trine 3 skončila nedodělaná z nedostatků zdrojů značně podivné rozhodnutí.

I samotná hra je dost rozporuplná. Na jedné straně tu máme pěkně provedené prostředí středověkého města a jeho zákoutí, plné hlídkujících zbrojnošů kdy jejich brnění a zbraně vypadají uvěřitelně a mají svoji váhu, na druhé straně je to ale prázdné město kde nic kromě zmíněných hlídek není.

Je sice fajn, že hráč může projít úroveň bez toho aniž by někoho zabil nebo naopak likvidovat potichu stráže ze zálohy jednoho po druhém a odklízet jejich těla z dohledu, ale to je taky celá náplň hry. A ta se za celých 15 misí nezmění. Prostředí sice nabídne trochu jiné kulisy, ale bude to stále stejné kde se jen změní počet stráží a překážek k důležitým dveřím do další úrovně.

Ani tomu nepřidá že jsou pouze dvě varianty nepřátel, kdy ta obrněnější lze zlikvidovat pouze útokem z výšky nebo těžkým předmětem hozeným na hlavu nebožáka. Hlavní hrdinka Shadwen sice dokáže vytvářet z nalezených předmětů pasti ve formě nášlapných min, samostřílů na zeď, bomb či zařízení pro odvedení pozornosti, ale součástek je málo a luxus častého používání těchto vychytávek si zkrátka nedopřejete.

Hru zkrátka ubíjí stereotyp, který se po pár misí dostaví, že odehraji jednu a další si dám radši zítra, abych se toho nepřejedl a to je znak špatné hratelnosti. Je to nevyužitý potenciál slušně zpracovaného prostředí a grafiky, ale se slabou hratelností. Je to škoda,že to dopadlo takto průměrně a co dalšího Frozenbyte nachystají z toho mám obavu.

Tento kousek jsem vybral do DH výzvy jako nejméně oblíbený žánr, a to je simulace starání se o skupinu běžných lidí, navíc ve válečných podmínkách. Naštěstí to nedopadlo tragicky a přežili jsme válku.

This War of Mine má zajímavý námět, přece jen přežít se skupinou civilistů ve válce zmítaným městem se nevidí každý den. Atmosféra zmaru a deprese dýchá skrze ponurou hudbu a zvuky bojů v pozadí.

Mě osobně moc nesedl gameplay hry. Z každé strany se na hráče valí požadavky někomu pomoct, zachovat se co nejčestněji, vyhnout se krádežím životně důležitých potravin či léků, a když někoho zabijete v rámci snahy zachránit si krk, většinou to postavu dožene k sebevraždě. Ubránit se nočním nájezdům které probíhají jen oznámením a záleží zda je skupina na stráži vyzbrojena a schopna je zahnat a uchránit skromné zásoby.

Obchodník který občas zavítá do příbytku našich přeživších, je hrozný zloděj který si vše nechá mnohonásobně přeplatit. Je škoda, že na noční hledání je možnost poslat jen jednoho člena který má značně omezený batoh.

S příchodem zimy pak začíná to opravdové peklo, kdy lidé onemocní, spousta lokací se kvůli sněhu stane nedostupných a udržování tepla je dost nákladné.

Jako simulátor válečné deprese to funguje dokonale, jako hra to ale neskýtá žádnou radost, jen přežít další den s co nejmenšími ztrátami zásob a zajistit aby skupina nějak přežila do doby než to peklo skončí. Účel to splnilo a přiblížilo zmar z války očima přeživších.

12 is Better Than 6 vyšla díky zafinancování z Kickstarteru. Snaží se napodobit úspěch Hotline Miami a ukázat jak by to dopadlo na divokém Západě. Jenže se jí to daří tak na půl.

První věc co hned člověka zaujme je grafický styl hry. Vypadá jak nakreslená tužkou, kdy většinu barev obstará bíla s podivnou verzí modro-fialové doplněno o červenou která teče z nepřátel. Zde se dostaví hned první problém a to je nepřehlednost a špatně viditelní nepřátelé a překážky.

Hráč musí hledat klobouky což jsou nepřátelé, když se nepohybují tak není problém si je s plést se strašáky co mají taky klobouky nebo s mrtvolou s kloboukem. Zde by bylo potřeba dodat jim jinou barvu či lepší rozpoznatelnost. Často se stává, že přiletí kulka mimo obraz a následuje smrt a opakování celé mise. Naštěstí jsou krátké, ale i tak je to iritující.

Přestřelky jsou celkově fajn, jen občas naštve okno či menší překážka která jde prostřelit a nepřítel takto překvapí nemilosrdnou střelou do zad. Systém kdy musí hráč posouvat bubínek revolveru aby vystřelil další kulku zní zajímavě, ale hratelnostně to spíše zdržuje od akce a nutí si to neustále a dobíjet zásobník.

Chybí tomu zkrátka něco zapamatování hodného, kde Hotline přišlo s originálními misemi a maskami, zde chybí něco osobitého. Grafický styl mě neoslovil a ve finále spíše způsobil komplikace a nepřehlednost. Hra se nehraje špatně, ale působí průměrně a snaha přiblížit se úspěchu Hotline Miami nevyšla.

Sir, You Are Being Hunted má výbornou atmosféru toho, že je hráč opravdu lovnou zvěří a je v rajónu zabijáckých robotů. Jde o to přežít, a sehnat potřebné kousky po ostrovech k zařízení, které dostane hrdinu pryč, aby se zachránil a neskončil jako vycpaná trofej nad krbem.

Je to simulátor přežití a naučí člověka opravdu jednat tak, aby byl co nejvíce opatrný, pohyboval se kradmo a sledoval okolí kolem sebe. Místa jako budovy, kde se dají sehnat věci a důležité jídlo pro udržení vitality, jsou často střežena lovci, místo kde se dá přímo dostat k potřebnému kousku opět budou v okolí čekat a pohybovat se nepřátelé a hledat hráčovu přítomnost. Zbrklý pohyb a už jsou na stopě, vyplašení zvěře a míří tam odkud hejno ptactva právě odlétlo, neuvážená střelba na robota a máte zde posily z nejbližšího okolí.

A o tom to tak vše je. Přežít, hledat předměty a vyhýbat se konfrontaci s nepřáteli, jelikož s každým postupem blíže k cíli se zvyšuje jejich počet, i se na scéně objevují nový a zákeřnější roboti. Dostanete zde přesně to co název slibuje.

Hraní druhého Maxe začalo zcela nevinně. Kámoš chtěl vědět jestli funguje pod novějším OS. Tak jsem nainstaloval, spustil a vše šlapalo jak má. Zahrál jsem chvíli, a říkám si zas to smažu, vždyť už jsem to kdysi dávno dohrál. Jenže stačilo pár přestřelek a vše šlo stranou.

Temná atmosféra, déšť, podmanivá hudba a série vražd a vynikající přestřelky. Těch 13 let se na hře vůbec neprojevilo, je stále výborná. Pocit ze střelby, padající nábojnice a protivníci k zemi, arzenál zbraní které si i s náboji nosíte mezi misemi v některých kapitolách. Po každé přestřelce navíc zůstávají padlí nepřátelé na zemi nikam nemizí, stopy po kulkách ve zdi, dveřích nebo i jinde dotváří pocit, že tu opravdu došlo k palbě reálných zbraní.

Grafika vypadá stále slušně a značně předběhla svoji dobu, postavy a jejich pohyby působí uvěřitelně, dabing a hudba dotváří toto dílo k dokonalosti. Jediným záporem je kratší herní doba, ale jinak toto dílo neztratilo nic ze své krásy. A hraní jsem si dneska užil ještě více, než poprvé před lety. Hra která patří do zlatého fondu her které si musíte zahrát!

Rambo je ukázkou dávné doby rail-shooter her kdy bylo potřeba jen střílet, hlídat si nabíhající nepřátele, krýt se, střílet co nejpřesněji a získat co nejlepší score.

Nedivím se, že schytal tak mizerná hodnocení. Za cenu kdy stál okolo 37 eur, nabídl kampaň která měla sotva přes 3 hodiny a grafické zpracování tak z roku 2005. Dnes už jde hra koupit za přijatelné 4 eura, navíc má i nové mise s rotou Baker z Vietnamu, které nejsou vůbec špatné.

Hra je opravdu postavena na přesnosti a rychlých reflexích. Je potřeba nepřátele střílet do hlavy a přesně mířit, jelikož nabíjení trvá a pokud se hráč netrefí správně, zbraň se zasekne a má ještě méně nábojů. Otravné jsou zde QTE a stealth pasáže kdy se nepřesnost trestá smrtí a návrat na checkpoint.

Je jasné, že pro ty co nikdy nehráli žádnou rail-shooter střílečku to bude vypadat jak zjevení, ale hra není rozhodně tak špatná, jen je potřeba jí koupit ve slevě kdy odpovídá ceně budgetu.

Tak druhá epizoda se pěkně rozjela. Příběh si drží svoji noir atmosféru a pátrání po zmizelé vnučce Al Capona se zamotává. Navíc se hra nebojí drsných zločinů a ukazuje lidské oběti a násilí a zkaženost z města Santa Esperanza.

Dovíme se i něco z příběhové minulosti hlavního hrdiny Eliota a jeho těžká rozhodnutí co ho pronásledují. Jsou zde i možnosti některé postavy zabít či je ušetřit, ale většinou jsou to stejně grázlové.

Vyšetřování a hledání důkazů a skládání střípků mozaiky toho co za zločin stalo a jaké události k tomu vedli je fajn zpestření a zajímavý prvek. Co už tolik zábavné není jsou přestřelky. Přijdou mi přehnané kvůli velkému množství nabíhajících nepřátel a nezáživné. Naštěstí jich není tolik a nejsou moc dlouhé.

Shaking the Hive mi přijde i o něco lepší než první epizoda, a jsem zvědav na další. Jen doufám, že autorům nebude trvat zase skoro 8 měsíců jak tomu bylo zde.

Total War a Warhammer? Ze začátku jsem si myslel, že toto spojení nemůžu dopadnout dobře, přece jen série postavená na historických reálií a najednou fantasy, potvory a kouzla? O to příjemnější je překvapení, že se jedná o jeden z nejlepších Total War her!

Jsou tu sice jen 4 rasy pro kampaně (pátá chaos první týden zdarma pro všechny co si hru koupili) ale jejich rozdíly a unikátnost každé strany jsou obrovské a nabízí skutečně velkou znovu hratelnost.

Trpaslíci jsou zdatní v obchodu, nemají žádnou jízdu, spoléhají se na své vynálezy a pevné formace obrněné pomalé pěchoty podporované dělostřelectvem a leteckými jednotkami. Navíc jako jediný národ nepoužívají magii ale mají vrozenou odolnost proti jejím účinkům.
Dokáží ale i cestovat podzemními tunely, kdy se vyhnou přírodním překážkám nebo negativním vlivu na armádu která by způsobila ztráty jako je nemrtvá nákaza nebo mráz.

Lidská říše je nejvíc blízká středověkým armádám, je nejvíc univerzální a má od každého něco. Nechybí elitní jízda, těžcí rytíři, střelci s mušketami, děla dokonce i středověký tank dokáží vyrobit. To vše podpoří jejich kouzelníci.

Orkové a goblini vsázejí vše na hrr na ně taktiku a velké počty potvor. Nechybí zde pavouci, vlci, trollové či dokonce obři. Jsou hnáni bojem a jejich strana musí válčit jinak jim klesne morálka a může dojít k boji mezi vlastními jednotkami případně i vzpourám proti hráči. Nejsou vůbec zaměřeni na obchod, jejich příjem je hlavně z plenění osad a dobytích území.

Upíří hrabata mají svůj styl hry úplně jiný. Musí vytvářet nákazu aby mohli na dané oblasti působit a bojovat bez postihu. Jinak v každém kole ztratí jednotky. Nemají žádné střelecké jednotky, ale to si vynahrazují rychlými kostlivci, ghůly, nemrtvou jízdou a hlavně děsivými příšerami které nahlodávají morálku živých protivníků. Dokáží po vyhraných bitvách doplnit řady ze zabitých nepřátel, a pokud je v oblasti dost těl i vyvolat jednotky zcela nové, aby doplnili jejich řady. Hrdina se musí soustředit na podporu kouzly jednotek, nemrtví z boje neutíkají, pokud ale nejsou podporováni mohou se rozpadat.

Prostě každá hra je trochu jiná díky těmto rozdílům. Navíc některé oblasti nemohou obsadit jiné národy než ty které tam žijí a bojují se sousedy. Orci a trpaslíci vedou svoji válku, lidé a nemrtví zase svoji. Dojde samozřejmě i na situace kdy se trpaslík nepohodne s lidmi a válčí taky, ale sídla si mohou jen vyplenit nebo kompletně zničit.

Hratelnost je návyková, furt si říkáte udělám pár tahů a končím, jenže pak najednou zjistíte že už uběhli tři hodiny a stejně bych pár tahů ještě dal. Po dohrání jedné kampaně jsem si řekl, že to chce chvíli pauzu ale stejně bych hned zkusil další za jiný národ, to je známka kvality nebo nezdravého návyku.

No přestože Escape Dead Island není vyložený propadák, dal bych od něj ruce pryč pokud máte co hrát.

Příběh je klasická zápletka, proč vyrazit na ostrov kde mají být hordy nemrtvých, abych získal důkaz o jejich existenci. S dvěma přáteli tedy vyráží hlavní hrdina, aby měl s kým diskutovat v mezičase kdy bude putovat po ostrově a měl nějaký kontakt s lidmi.

První setkání se zombie je pocit strachu a nebezpečí, jelikož hlavní hrdina nemá zbraň ani možnost jak se chránit. Proto je zapotřebí se přikrčit a plížit se okolo, a nebýt vidět jinak skončí jako potrava pro nemrtvé. Po menší plíživé nebojové části, se dostane do ruky šroubovák, kterým lze nenápadně zezadu zabít zombíka, ale bránit se s ním proti útočící potvoře již nedá, proto stále tichý postup. Až s velkou tyčí lze mlátit zombíky na férovku.

Kontaktní zbraně fungují jak mají, ale problém přichází s palnými zbraněmi. Na ostrově je totiž nedostatek munice a střelba přiláká všechny nepřátele v okolí. Navíc kurzor a správné zamíření na hlavu trvá, a celkový pocit ze střelby působí že není dělaný pro myš a je trhaný.

Pokud by se boj dal vyřešit pouze zbraněmi na blízko nebyl by to problém, jenže jsou tu specifické druhy zombie které zabíjí na dálku nebo naopak mají velkou výdrž a hrozivý útok zblízka, tato nepříjemná kombinace se pak projeví hlavně ve finále hry.

Ostrov navíc není moc velký, hráč si většinu lokací projde během první třetiny hry, a pak už autoři posílají člověka tam a zpět znova, kdy ve staré části mapy zpřístupní úsek díky získaní baterky nebo plynové masky.

Kromě zabíjení zombíků je tu možnost sbírat záznamy deníků, pásky a pohlednice aby se odkrylo pozadí ostrova a experimentů co zde byly. Což mě nijak zvlášť nenadchlo. Hlavní hrdina má i občas problém s vnímáním reality takže dojde i na různé psycho stavy a pokroucení mysli.

Je to průměr, který sice má zajímavou komiksovou grafiku ale nenabízí nic objevného proč tuto hru kupovat.

Tak po více jak dvou letech konečně dorazil druhý díl jedné unikátní ságy. Drží se pravidel a stylu svého předchůdce, přináší pokračování rozjetého příběhu, a cestování za nejasným cílem, kdy je cesta plná překážek a nástrah. A rozhodnutí opět nejsou jasná co přinesou a udržet karavanu naživu a v dobré kondici je úkol nesnadný.

Na scéně se objeví staré známé postavy, ale přijdou i nové tváře a národ. Stejně tak se objevují i nové hrozby a nepřátelé. Nechybí zde zrady, křehká spojenectví a rozhodnutí které mohou z Vašich společníků udělat nepřátele nebo se rozhodnou vydat hledat štěstí jindy a Váš klan opustí.

Jinak vše funguje při starém, kdy jsou souboje životně důležité a přináší cenné body pro nákup jídla a vylepšování hrdinů. Dvojka mi přijde i o něco delší než jednička, opět se dostane k otevřenému konci který slibuje velké finále a zakončení ságy.

The Banner Saga 2 funguje perfektně, dokonce po jejím dohrání dostane člověk chuť zkusit to znovu a jinak, protože tu přece jen je možnost výběru a události se různí a volba mezi charaktery bude znát během hraní. Teď jen počkat na finální třetí díl, snad dorazí dříve než po dvou letech.

Party Hard mi připomněla svojí stylizací Hotline Miami. Zde se taky po tanečním parketu rozlije krev, jen to nebude tak hektická akce, spíše kradmý postup a plánování vražd a příprava smrtících pastí.

Pro úspěšné splnění mise a zlikvidování všech účastníků párty, kteří vzbudili hlavního hrdinu příběhu je potřeba jistá dávka trpělivosti, opatrnosti a štěstí. Když někoho zabijete před ostatními volají policii a ta pokud Vás dostihne znamená konec mise. Nutné je tedy vyhlédnout si osamocenou oběť, zlikvidovat ji a případně tělo ukrýt pokud je možnost.

V nabídce je samozřejmě více druhů a možností jak poslat na onen svět hlučné lidi po třetí ráno. Otrávení jídla či pití, využití prostředí kdy osobu shodíme z okraje budovy, či ji hodíme do větráku nebo ohně. Nastražení výbušnin či zamaskování vražedného amoku pomocí kouře.

Jednotlivé levely mají zajímavá témata, a nabízí vždy nějaký nový způsob pastí či možnosti zabití. Do cesty vraha se ale připletou i další překážky jako jsou vyhazovači kteří při přiblížení zkopou hráče do bezvědomí. Pokud zabijete policistu objeví se zde agenti kteří budou neustále pročesávat okolí dokud Vás nechytí.

A i samotné úrovně později přihodí pár klacků pod nohy hráči, jako je nemožnost schovat těla, mise kde není žádná zkratka jak uniknout ze scény nebo absence místností kdy otevřené prostory představují solidní riziko dopadení. Pokud navíc uniknete před policií zkratkou objeví se záhy instalatér Mario a francouzákem zkratku nadobro uzavře! Zastavit nejde pouze by Vás poslat francouzákem k zemi.

Party Hard je rozhodně zajímavý kousek díky svému nápadu, stylizaci a hratelnosti kdy nikdy není nic jisté a snadné. Navíc i věci v úrovni se náhodně generují takže mapa není nikdy úplně stejná jak minule.

Do třetice všeho dobrého a ještě 3D. Bohužel tady v Trine 3 to skončilo na půli cesty.

Přidání 3D je více nepřehledné a hůře se pak ovládají postavy, když je potřebuje dostat někdy v pozadí někam přesně, jelikož kamera zůstane v předu. Takto kolikrát spadnu do propasti, protože neodhadnete kam zrovna postava skočí. Sice scenérie a grafika vypadá úchvatně, ale ten třetí rozměr přinesl víc problémů než užitku.

Samo studio přiznalo, že hra je stála 3krát více než druhý díl a to konkrétně 5,4 milionů dolarů. Hra přitom měla být obsáhlejší a příběh je nedokončen. Takhle vlastně dostaneme zhruba půlku hry, na dokončení nezbyly peníze. Odhad kolik by bylo potřeba peněz na finální hru je neuvěřitelných 15 milionů dolarů.

A přeci je to znát. Zjednodušení postav a jejich schopnosti omezeny na minimum, nutnost sbírat zlaté trojúhelníky pro postup dál a menší challenge mise kdy jsou zaměřeny na jednu postavu nebo je to čistě bojová mise. Ten boj je tady spíše zdržující a nemá moc valný smysl kromě souboje s bossy.

Přesto jsou levely pěkně vytvořené a graficky je to opravdu paráda. Drží si to ducha předchozích her, ale něco tam zkrátka chybí a to kus hry.

Jak by asi hra vypadala kdyby se dokončila úplně to se už asi nedozvíme. Přesto bych další díl uvítal, ale už určitě ne ve 3D.

Toto DLC je opravdu čistý cashgrab. On už původní Never Alone nebyl kdoví jak dlouhá hra,ale toto rozšíření se dohraje do slabé hodiny. Což je při ceně 4 eur dost, zvlášť v porovnání nového obsahu a ty 3 nové úrovně zrovna neuchvátí.

Navíc ty nové puzzly jsou spíše otravné a zdržující, aby natáhli už tak krátkou herní dobu. Foxtales zkrátka působí jako něco co mohlo být klidně v základní hře, a bylo by to v pořádku, ale prodávat takový krátký úsek hry mi nepřijde za ty peníze správné.

Tento text jsem pojal netradičně, nejedná se tedy o běžný můj komentář, ale po dohrání Unravel jsem své pocity napsal do tohoto rýmovaného textu. Je to neskutečná hra, která ví jak na lidské emoce a city, kdy přes svoji úchvatnou grafiku vypráví prostý příběh ze života jedné rodiny a jejich vzpomínek a zážitků.

Yarny byl jen malé klubíčko,
jeho rudá barva zahřála však srdíčko.

Putování krásnou krajinou,
málokdo by vyměnil za jinou.
Strasti a překážky,
občas to i bylo na přášky.

Přesto vlnka zvládla mnohé,
uvázat k sobě hlavně to dobré.

Je to příběh života,
kde je láska k rodině a ochota.

Mnohé se tu stalo a událo,
nic však v toku času není nastálo.

Vzpomínky jsou tu krásné,
co člověka nutí napsat básně.

11 bit studios vzalo svoji sérii Anomaly a tentokrát otočili úlohu hráče a vrátili ho do pozice obránce mimozemšťanů. Tam kde dříve hráč vedl svoji skupinu jednotek proti přesile věží, nyní musí naopak budovat ty věže a ubránit se proti zástupům nepřátelských jednotek.

Udělat z tower offense klasickou tower defense je zajímavý nápad i prohození stran působí svěže. Hra je více náročnější a taktičtější. Když se nepřátelé hrnou ze čtyř stran, navíc se zde nově objevují letecké jednotky, tak je potřeba dobře rozvrhnout obrany kam dat jaký typ věže, kterou vylepšit za těžce nashromážděné peníze a kde využít speciálních schopností jako je oprava, větší dostřel nebo síla věže, EMP, štíty nebo vůbec který zničí věž a přilehlé jednotky.

Navíc za body po dohrání mise, se dá spoustu věcí vylepšit v technologickém stromu. Každá věž má tři stupně vylepšení kdy více vydrží, zvýší dostřel a poškození. Lze vylepšit i pasivní věci jako je levnější nákup věží, lepší kurz při jejich prodání či základní výdrž.

Těch 24 misí dá celkem solidní herní dobu okolo 9 hodin. Pro fandy série Anomaly a všechny věžičkáře jasná volba.

Pohled do duše umělce, který vše podřídil svému umění a snahou vytvořit geniální dílo. Co všechno tomu obětoval, co ho dohání až na práh šílenství, a jací démoni sužují jeho mysl, to vše je na hráči aby odhalil v tomto uměleckém eposu.

Layers of Fear nabízí unikátní zážitek, výlet do 19. století, nádherného domu plného uměleckých děl, ale i lidského zmaru a neštěstí. Cesta k šílenství a vnímání co je realita a co iluze, může být velice tenká.

Dům a jeho místnosti a architektura jsou zkrátka nádherné, stejně tak i level design který autoři vytvořilo opravdu solidní mindfuck situace. A právě objevování předmětů, článků či dopisů, přináší střípky do mozaiky událostí co se vlastně stalo a jaká je zdejší historie nepříjemných událostí.

Je zde potřeba prozkoumávat a hledat, jinak lze snadno spoustu věcí minout a přehlédnout. Navíc hra nabízí i více konců a rozdílných situací, některé události jsem potkal jinak a našel i úplně jiné cesty než předtím. Za to rozhodně palec nahoru pro vývojáře.

Je to celé o atmosféře, a čím méně hráč o hře ví tím lépe. Moment překvapení a objevování zde hraje zásadní roli. Rozhodně další hra která by neměla chybět na seznamu žádnému správnému hráči.

Door Kickers je překvapivě propracovaná taktická hra, kdy postup zásahové jednotky je potřeba pečlivě plánovat a připravit se na misi.

Už ze začátku je potřeba si rozvrhnout úlohy jednotlivých členů týmu a jejich vybavení. Bude potřeba použitý taktického štítů nebo vzít breachera s brokovnicí na odstřelení dveří a boj na krátkou vzdálenost v malých prostorách. Na větší vzdálenosti rozhodně assault s útočnou puškou, pokud je potřeba tichý a rychlý postup tak lehčí vesta a zbraně s tlumičem.

Za splněné mise hráč získává body za které se pak odemykají nové zbraně a vybavení jako jsou různé taktické neprůstřelné vesty, vybavení na otevírání dveří či nálože k jejich proražení nebo různé podpůrné vybavení jako taser, flashbang nebo granát stinger.

Důležitý je postup a koordinace členů týmů. Vrhnout se někam bezhlavě rovná se smrt. Je potřeba prozkoumat prostor pomocí kamer pod dveřmi, vrhnout před vstupem do místnosti flashbang a pokud je přístup z více směrů, vzít to výhodnější pozicí.

Mise jsou různorodé, kromě klasického zlikvidování ozbrojených nepřátel, je tu záchrana rukojmí, zadržení podezřelých osob, zneškodnění bomb nebo zajištění důkazů předtím než je podezřelí zničí.

Někdy hráč během mise může přijít o některého člena týmu, zde se pak nabízí jestli hru nerozehrát znovu. Sice je možné dokončit misi i se ztrátami, ale ty jsou trvalé a pak nedostatek kvalitních členů je v pozdějších misí je sakra cítit. Když místo 8 členů máte jenom 4 jsou pak možnosti omezené a úkol se stává náročnějším.

Door Kickers je překvapením, jak se v rámci jednoduchého konceptu dá vytvořit komplexní a taktická simulace zásahové jednotky. Navíc kromě 6 různých kampaní obsahuje desítky samostatně hratelných misí.

Docela krátké DLC které zabere něco přes hodinu hraní. Přesto je ale nová oblast zajímavá, plná pastí a nepřátel.

Nový hrdina ale používá nesmrtících úderů, tudíž je potřeba si dát pozor aby hlídky nenašli a nevzbudili omráčené kolegy z bezvědomí. Jediná smrtící zbraň jsou jedové houby které nepřítele otráví.

Jinak se ale hratelnost drží ve starých kolejí. Ničení světel, vyhýbání se pastem a strážím, odklizení těl či způsobení paniky protivníkům.

Je škoda, že toto DLC není delší a nenabídne více obsahu a úrovní. Přesto ve slevě rozhodně doporučuji pořídit, pokud už máte dohranou původní hru a chcete nějaký ten nový obsah. Navíc se dá i nový hrdina a jeho zbraně použít v původní kampani.