Kultura

Čas opovržení mě také bavil, přesně ta pasáž mě nenechala ani jít spát. A Vilgefortz zde má určitě nejsilnější chvilku, asi i proto, že jeho role v příběhu (a celá situace na Thaneddu) není ještě moc jasná. Za to jeho konec (arcizloduch co chce ovládnout svět s pomocí skleněného robertka...) mě už opravdu nebral. Věž vlaštovky mi přišla dějově nejpromyšlenější a nejzáživnější, ale formou mě trochu štvala (toho prolínání vzpomínek bylo moc).

Popravdě, hrozně se mi líbí ty části v sérii, kde jsou dlouhé dialogy. Pro někoho jsou možná nudné. Myslím tím povídky jako Zrnko pravdy, Otázka ceny, Poslední přání a samozřejmě i části ze ságy. Budování atmosféry jen za pomocí slovních přestřelek nebo přímého vyprávění postav, tím mě Sapkowski uchvátil.

Po dvouměsíčním remcání přítelkyně, abych pořád nečetl, abych se jí věnoval, abych ji vrátil čtečku a další nesmyslná přání, kterým jsem nevěnoval pozornost, jsem dočetl všechny knihy pojednávající o Geraltovi z Rivie. Musím říct, že se ze mě stal velký fanoušek světa Zaklínače, především pak postavy titulního hrdiny. Vrcholem pro mě ale zůstala první povídková kniha.

Formát povídek mi sedl nejlépe a samotná pětidílní sága, od které jsem ten vrchol očekával, mě poněkud zklamala. Čekal jsem komorněji pojaté dobrodružství Geralta na pozadí velkých událostí, ale dostalo se mi velkých událostí, politiky a super-hrdinského dobrodružství Ciri na pozadí malého Geraltova putování. Samozřejmě, trochu zjednodušeně řečeno, Křest ohněm se třeba Ciri skoro nevěnuje.

U většiny knih jsem nabýval dojmu, že nápad byl vždy tak asi na 2/3 knihy a ten zbytek byl dokončen horkou jehlou. Vadila mi nekonzistence stylu vyprávění, kdy z normální dějové posloupnosti v jedné knize přešel autor ve druhé na retrospektivní, vzpomínkový a navzájem se prolínající bordel mnoha a mnoha postav (Cimrmanovské ''To bylo tak...'' by se ani nechytalo). Také gradace příběhu, která vesměs stojí na tom, že Ciri se knihu po knize stává z bezbranné holčičky vládkyní všehomíra a hybatelkou všech události, mi přijde trochu samoúčelná.

Naopak výborně shledávám hloubku postav a vykreslení světa. Na úplně malých a bezvýznamných odbočkách od hlavních dějových linií ve mně dokázal autor vykřesat víc emocí, než jsem očekával. Ve všech knihách jsou také skvělé a nezapomenutelné momenty, ale těžko říct, zda se kvůli nim znovu někdy v budoucnu pouštět do celé ságy znovu. Bohužel, spoustu postav neúctivě a kvapně pohřbila poslední část ságy, Paní jezera. Přes značnou délku této knihy se nedostalo na to (z mého pohledu) nejdůležitější.

Potěšila mě poslední kniha, Bouřková sezóna. Všiml jsem si, že tato není mezi mnoha fanoušky zrovna v přízni. Otázkou je, kolik knih ze série by bylo, kdyby vyšly v této době. I bez pořádného příběhového základu byla kniha napínavá, zábavná a to místy až netradičně hororovým a detektivním způsobem. Příjemný epilog v této knize potěšil víc, než zakončení ságy.

Trochu více jsem se rozepsal, ale víte jak, když člověk dokončí takový maratón, nějaké ty myšlenky musí ven :). A teď už hurá na hry!