Adventury

@Tulareanus (31.01.2018 15:26): Ok. Hero-U nijak zvlášť nesleduji, jen že se v tom blogpostu chlubí tím, že to má být "an extremely complex game". Kdyby to tak bylo, pak vizuál nehraje moc roli.

@Tulareanus (31.01.2018 13:25): Na základě čeho soudíš, že to bude fail?

@Drolin (19.01.2018 14:09): No jo, máš pravdu, moc si od toho neslibuju (vzhledem k platformám ani nejsem cílovka), ale nikdo tady na tuhle hru zatím ještě neupozornil.

@Drolin (09.01.2018 12:19): Však to je také ještě poslední důvod, kvůli kterému mne trochu mrzí, že jsem Umineko zařízl po první kapitole... Když se ale vzpomenu na ten příběh, dialogy a hudbu... Ne. Ne!! :))

@Drolin (08.01.2018 17:15): Já ti rozumím, ale to přece není nový princip. Rozříštenost děje, kdy si čtenář musí souvislosti dedukovat na základě postupně poskytovaných indicií (leckdy i falešných), tu byla již dávno před videohrami. Pamatuju si, jak jsem si kreslil pavouka souvislostí na začátku Faulknerova Absolome, Absolome. Nejsem žádný znalec detektivek, ale vsadil bych se, že existují detektivky, které jsou přímo psané tak, aby pozorný čtenář odhalil vraha již před vypravěčovým rozuzlením. To ale neznamená, že bych si nemyslel, že tohle nemohou videohry replikovat, posilovat nebo že je to možná i médium, kde to najde nejlepšího uplatnění. To se ale pohybujeme jen na rovině rekonstrukce příběhu (a jednoznačného řešení mj.). Co třeba interpretace básně, kdy z různých významů skládáš také celek, který musí dávat smysl. Smysluplná interpretace je vlastně "řešením" básně (a je to pak hra nebo není, obzvláště, když interpretací může být v zásadě nekonečně mnoho). Myslím si, že se pak začnou hranice mezi uměním a hrou stírat (a někdo může i dojít k závěru, že všechno je vlastně na ontologické úrovni svým způsobem hra). Rozdíl je ale asi v tom, že ty jednoznačné překážky typu kombinačních a jiných puzzlů ti brání přímo pokračovat. Bez jejich řešení pokračovat nemůžeš (musíš se podívat do návodu). U akčních her by to bylo zase použití cheatu. Ale Umineko či Dear Esther dokončíš i tehdy, pokud žádné dedukce či interpretace provádět nebudeš. Určitě by bylo možné nalézat princip hry napříč médii (jak jsem naznačil u té "herní" interpretace básně), ale když budeš přistupovat k videohrám >jenom< takhle, tak je budeš zbavovat jejich poměrně zásadního differentia specifica, kterými jsou právě ty "(ne)překonatelné překážky" (proto jsem napsal, že směšuješ literaturu a videohry). Což samozřejmě neznamená, že nemohou existovat videohry, které tyto "(ne)překonatelné překážky" neobsahují. Také ale budí mezi hráči puristy emoce typu: Není to hra! (byť dnes to již platí naštěstí méně).

@GodOfTheSick (08.01.2018 18:42): Ale jistě, stačí přelakovat na červeno.

@Drolin (08.01.2018 15:05): Jasně, proto jsem psal, že to s tím hraním podle návodu není jednoznačné (tj. jednoznačně odsouditelné). Ale v takovém případě se zkrátka jedná o špatný design. Ve chvíli, kdy autor do své hry vloží hádanky, tak má svým způsobem povinnost, aby je vymyslel invenční, logické, vtipné - zkrátka dobré. A na straně druhé má hráč do jisté míry "povinnost" se s nimi alespoň pokusit popasovat. Pokud to neudělá, zrazuje tvůrčí záměr.

Jinak zaměňuješ puzzly a interpertaci (konkrétně v případě Dear Esther). Takže vlastně z her děláš literaturu. Tady se sice otevírá prostor pro celkem zajímavé srovnání (je čtení na ontologické úrovni srovnatelné s hraním?), ale to by bylo pro tuhle diskuzi spíše zavádějící.

@GodOfTheSick (08.01.2018 14:58): Co máte furt s těmi nejlepšími hrami na světě?

Krom toho kvalita her není určována jejich komplexností nebo technologickou nadřazeností (resp. ne výlučně). Proč se asi stále hrají šachy nebo fotbal a nevyklidily prostor Dotě? Hra je dobrá tehdy, pokud v rámci pole vymezeného svými pravidly (a tedy možnostmi) dosáhne určitého stupně dotaženosti a vyváženosti. A jinak, samozřejmě, že starší automobil může být hodnocen lépe, jak ten moderní. A to tehdy, pokud vezmeš v úvahu estetické hledisko.