Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kultura

BTW, jak už jsem napsal, hlavně ať člověk - především mladší jedinec - vůbec čte, je jedno co, ale hlavně se tím tříbí pameť a zvyšuje slovní zásoba.

Nějaké tipy na Vánoční čtení?
John Wick 4 a Matrix 4 naplánovaný na stejný den(21.5 2021). Kdyby Wick patřil WB...internet by asi vybuchnul, všechny ty teoerie :)
@Samariel (11.12.2019 12:45): Páčia sa ti Kesslerove knihy. Žiadny problém. Tiež som ich pár prečítal a bavili ma. Ale to nič nemení na skutočnosti, že je to nenáročná oddychová literatúra, ktorá dokonale spĺňa všetky atribúty príslušného žánru. V skratke je to alternatíva zošitových westernových rodokapsov, akurát namiesto kovbojov na koňoch sa tam premávajú vojaci na tankoch.

Každopádne čítaj to, čo chceš. A keď ťa bavil Kessler, skús aj knihy od českého autora Josefa Fraisa, ktorý pod pseudonymom Helmuth Nowak napísal sériu fiktívnych príbehov nemeckých vojakov z východnej fronty. A podobne písal aj novodobý dánsky barón Prášil Sven Hassel a jeho pseudoautentické knihy o príslušníkoch nemeckého 27. trestného bataliónu.

A aby som prihodil aj príklad "vyššej" literatúry s danou tématikou, tak jednoznačne Láskavé bohyne od Jonathana Littella.
@Shoggot (11.12.2019 16:25): Já se zase nechci těch pravidel zastávat jakožto něčeho svatého, to vůbec ne, možná není ode mě úplně fér vytrhávat je z jejich (i dobového) kontextu a aplikovat je na Dokonalý trik. Ten mě nasral především tím, že se tváří chytře, přitom tě jen klame (částečně tím, že porušuje některá z těch pravidel, která mají mnohdy dobrý důvod).

Ale Disco Elysium mě zajímá, klidně to napiš do tamní diskuze, jak to vidíš. Která pravidla podle tebe porušuje?
@BUMTARATA (11.12.2019 16:12): Ano, Škvoreckého Deset hříchů pro pátera Knoxe, kde se v každém příběhu poruší jedno z žánrových/brakových pravidel detektivky tak, jak je sepsal Ronald Knox, to taky stojí za pozornost, když se bavíme o braku/žánrovce :)
A abych to ještě zkomplikoval a tím spíš tuhle debatu odsoudil k nevyhnutelné smrti, nemohu nezmínit Škvoreckého, který velmi hájil žánrovou literaturu, sám literární velikán, zejména pak detektivky (obzvlášť Chandlera), které konec konců sám psal. Dokonce jeho předposlední knihou byla sci-fi.

Protože se Škvorecký velmi zabýval ohledáváním této hranice, o které je tu řeč, často také zmiňoval Grahama Greena, který své knihy dělil na „serious novels“ a „entertainments“. Sám Škvorecký pak své vrcholné dílo Příběh inženýra lidských duší doprovodil podtitulem „entrtejnment na stará témata o životě, ženách, osudu, snění, dělnické třídě, fízlech, lásce a smrti“.

Takže asi tak. Prostě čti, co tě baví a dělá z tebe lepšího člověka. :)
@S4TW (11.12.2019 15:50): Vidíš, zrovna Tolkien je předmětem žhavých debat mezi literárními kritiky o tom, kam vlastně patří :)) a někdy jsou dokonce ty debaty velmi radikální. Někteří kritici ho označují jako oteklé a přehnaně moralistické (a v tom směru simplistické) dílo, které nesplňuje parametry vysoké literatury, jiní zase hájí jeho místo v "panteonu" vysoké literatury tím, že jde o velmi bohatý a vícevrstevnatý text (mluvíme o Pánu prstenů), který vytváří opravdu hluboký a imaginativní text, který ani nepotřebuje nějak zásadně řešit problematiku rozštěpenosti lidské osobnosti a problémy nitra a ni nevadí pohádkové rozdělení na dobro a zlo...těch pohledů je příšerně moc.

Je to už dekády trvající debata, která nejspíš nebude mít konce :) Že co se týče Tolkiena nemáš jasno není divu. Ani velcí literární kritici mezi sebou nemají a konsenzus je asi nedosažitelný.
No, díky kluci, chápu, ale pořád bych se bál něco označit za brak... to, že je Kotleta brak, je jasný... Tolkien teda obecně asi jako brak brán není, respektive jsem to nikdy neslyšel, neboť přišel se žánrem jako takovým, ale autor, kterýho svou kvalitou třeba překonal a posunul fantasy dál, může být považován za brak, protože píše žánrovou literaturu?
@S4TW (11.12.2019 15:23): Je to pochopitelně dost subjektivní, jak už to v literární kritice bývá, ale máme nějaká všeobecně uznávaná měřítka a nástroje. Umění není něco jako hardware, kde jsou přesně objektivními skutečnosti nastavené mantinely, podle kterých se snadno tvoří kategorie a definice.
Je potřeba především hodně číst. Brak se zpravidla výjímá jinému čtení a vnímání než sám určuje. Brak má velmi striktní žánrová pravidla, kterých se drží zuby nehty. I takové ty obrázky, které vznikají spojováním různých bodů jsou umění, nebo dokonce puzzle může vytvořit hezký obraz, ale jistě se všichni shodnou na tom, že nejde o "velké umění". Často pracují s naivní a černobílým rozdělením postav na ose dobro/zlo a jakékoli rozmázání mezi tím je malé až banální. Často se taky brak přirovnává ke konzumní literatuře nebo spotřebnímu zboží: čistě vzato jsou jednotlivé kusy jednoho typu zboží (žánru) od sebe těžko rozeznatelné, podléhají stejným a dobře kategorizovatelným pravidlům.

A jejich záměrem převážně ani není nic jiného, proto jich je tolik a mnoho brakových spisovatelů jako je pan Ky...pan Kotleta jich dokážou vyplodit hned několik za rok :) jeden z mnoha příkladů jsou třeba "dime novels" neboli kovbojky, romantické sešity na pokračování nebo dokonce i mnou oblíbený Stephen King: ten sám může vydat román o 1000 stranách co mu trval napsat 3 roky, ale brak to je, je to velmi žánrová literatura. A to není myšleno ve zlém.

Brak je taky koncipován, aby při čtení čtenáři přinášel okamžité uspokojení, okamžitou recepci a vlastně nijak zásadně například (není to jediná věc) hýbal s představami, přesvědčením nebo samotným nitrem čtenáře.
@S4TW (11.12.2019 15:23): Mně se v této souvislosti vždy líbil paradoxní Wittgensteinův výrok: „Moje věty objasňují tím, že je ten, kdo mi rozumí, rozpozná nakonec jako nesmyslné, vystoupí-li – po nich – nad ně. (Musí takříkajíc odhodit žebřík poté, co po něm vystoupil nahoru). Musí tyto věty překonat, pak vidí svět správně.“

Takže máš dvě roviny – individuální, ve které lezeš po žebříku, tj. překonáváš nízké a směřuješ k vyššímu, dokud ti stačí zájem, dokud tě žene zvědavost, touha poznat, a společenskou, která vše průměruje. Tedy; říká-li společnost, že brak je to a to, tak ty s tím nic nenaděláš, tato definice se bude měnit, protože správně rozpoznáváš, že je relativní, s dobou, ale z tvé subjektivní, individuální pozice je to příčka žebříku nebo žebřík sám. Který eventuálně odhodíš. Pak už bude jen na tobě, jak pokorný budeš, jak moc si budeš uvědomovat, že jsi lezl přes stejné svahy jako ti, nad které by ses mohl povyšovat, že ti pomáhali jiní, to jsou ona bedra gigantů, na kterých stojíme. Takže ano, máš pravdu, ta diskuse je problematická přesně z těchto důvodů: každý jsme jinde.
@S4TW (11.12.2019 15:00): Proč by byla? Beletrie je velmi široký pojem, pod který patří veškerá literatura fikce, což znamená, že to jednoduše není literatura faktu. I Shakespear patří mezi beletrii a rozhodně brak není :)) ale ano, brak je v beletrii velmi, velmi mocně zastoupen.
@S4TW (11.12.2019 15:00): Tak sci-fi/fantasy se často označuje za brakový žánr a drtivá většina těch děl je braková literatura, byť například právě titán literární kritiky Harold Bloom třeba o fantasy autorce Ursula Le Guin prohlašoval, že její knihy, přestože jsou žánrem fantasy, dokázala pozdvihnout na úroveň vysoké literatury :) ale to neznamená něco apriori zlého (je to žánrová literatura). A ano, pan Kotleta píše brak jak z učebnice :))
@M.a.t.t. (11.12.2019 14:50): no, fakt nevím, spíš jen tuším... teď ještě koukám, že jsem napsal erodovaný, místo erudovaný, asi je to tu na mě už nějak moc chytrý.... já akorát vím, že Kotleta říká, že píše brakovou literaturu, ale z tvé definice mi to koro přišlo, jako kdyby většina fantasy/sci-fi měla být braková... tak nějak prostě nevidím tu hranici :-)


@Shoggot (11.12.2019 14:58): tak v tom případě valná většina beletrie je brak?
@S4TW (11.12.2019 14:48): Takzvaná "vyšší literatura" nebo "velké umění" aspiruje na nějaké literární/umělecké zásluhy. Často pracují s širokými společenskými nebo politickými problémy, zaměřují se na jednotlivce a prozkoumávají nějaké stránky lidskosti. Často se noří skrze příběh alegoricky do nejhlubších lidských přesvědčení způsobem, který má za cíl vyvolat těžké otázky. V jistém slova smyslu tak umělec/spisovatel může adresovat svůj vlastní vnitřní rozpor, byť to není pravidlem.
Komplexita lidských bytostí taková literatura bere na vědomí a zpracovává tak i jejich chyby a slepá místa.

Pro někoho to může být třeba i většina děl ze západního kanónu klasické literatury. A mnoho takových děl člověk najde právě v klasické literatuře.
jelikož nejsem tak erodaný v této oblasti... co jsou ty vyšší ambice?
@BUMTARATA (11.12.2019 13:29): No... za predpokladu, že som ochotný pristúpiť na definíciu braku (čo so už názorne demonštroval a áno, viem, že to nebolo v minulosti myslené v dobrom), tak si stále myslím, že nutné rozlišovať medzi brakom a "brakom". Lebo aj literatúra bez vyšších ambícií ma niečo do seba a pokiaľ dokáže napríklad kvalitnejšia detektívka stimulovať niekoho k čítaniu, v dnešnej spoločnosti, kde sa mládež realizuje prevažne povrchným sledovaním titulkov na sociálnych sieťach, je to rozhodne plus. :)

Béčkový film je nízkorozpočtový film v klasickom zmysle slova. Tak to bolo vždy myslené primárne, no dnes sa to už prenáša i na filmy obsahujúce všemožné klišé, otázkou je či správne. Podľa mňa je to prinajmenšom diskutabilné, lebo i mnohé filmy, ktoré akoby napĺňajú túto škatuľku a nesnažia sa o výraznejšiu hĺbku, obsahujú toľko filmových nápadov, že sa dajú označiť za hodné pozornosti.
Jednou jsem četl Tažení v Rusku 1941 - 1945, což je "svědectví" reálného zmrda Leona Degrelle (pro neznalé: belgický kolaborant a velitel dobrovolnické divize Waffen SS).
Je to naprosto fantastický škvár a dno, o to víc, že to není fiktivní postava. Při četbě člověk neustále doufá, že to hovado protagonistu/autora někdo konečně brutálně oddělá, leč se tak pochopitelně nestane a bohužel dožil svůj život ve Španělsku.
@M.a.t.t. (11.12.2019 12:54): Jak sám píšeš, brak je společností vnímán pejorativně, a tak se není proč divit, že to tak Samariel pochopil. Pod tím pojmem se skrývaly v průběhu času různé věci, ale nikdy nebyly myšleny v dobrém. Ani dnes nejsou, byť to balíme do eufemismů jako „guilty pleasure“.

@JohnCZ (11.12.2019 13:10): Béčkovost nespočívá jen v nízkém rozpočtu, ale právě v naplňování oné „brakovitosti“, typicky tím je myšlen „pokleslý“ žánr a s ním spjatá klišé, stereotypy.

Z výše uvedeného neplyne, že je brak něco, čím je nutné primárně pohrdat, za co by se jeden měl stydět, neboť stále může být velmi zábavný, pravda, často ne zcela úmyslně. :)
Takže kdo má rád "brak" a druhou světovou, a chtěl by zažít čtení z pohledu pluku SS Wotan, tak ať čtze Kesslera. Jeho knížky jsou poutavé, mají krátké kapitolky a hlavně hamburského dělníka Schulzeho,který je tak bad-ass jako Kratos
@M.a.t.t. (11.12.2019 12:54): Podobně jako když se řekne o filmu, že je béčkový. Neznamená to, že je špatný. Znamená to, že je nízkorozpočtový. A viděl jsem, že dost lidí bere slovo "béčko" jako urážku.
@Samariel (11.12.2019 12:45): Brak je definícia literatúry, ktorá neodpovedá vyšším nárokom, spravidla ide o žánrovú tvorbu bez vyšších ambícií a výhradne s cieľom zabaviť čitateľa (napríklad i detektívky). Inými slovami, na tomto konštatovaní nie je nič hanlivé, to len v spoločnosti sa automaticky zakorenilo, že brak je synonymom pre niečo nehodné pozornosti.