Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kultura

@Samariel (15.12.2019 13:44): Donald R. Burgett: Currahee! Kričiaci orol v Normandii.
Výborná kniha od skutočného veterána zo 101. vzdušnej výsadkovej divízie. A nie je tam veľa komplikovaných súvetí.
Hrome, od Simmonse si chci znovu přečíst Ílion, ten první díl se mi fakt hrozně líbil :) Druhý už tolik ne.
Já si teda už knížky musím vždycky půjčovat, protože je prostě už nemám kam dávat :(
@SilentWolf (15.12.2019 11:57): Jsem na tom stejně. Mám celý Kantos Hyperionu už několik let a pořád jsem ho nezačal. Ale jednou... jednou na něj dojde řada! Zvlášť když mi ho jeden z nejlepších kamarádů (a shodou okolností jeden z největších znalců sci-fi a fantasy literatury v ČR) pořád doporučuje a je to jedna z jeho top knížek.
@raisen (15.12.2019 11:50): Hyperion super +1 . Já ho četl několikrát, mám ho v knihovně a hodnotím to vysoko. Podlě mě by to měl být v doporučené četbě na střední, protože to jak pracuje s literárními vzory, jednotlivými žánry, ...
Šla jsem rodičům koupit knihu k Vánocům (Stehlík). Jenže ji tam neměli a já si naivně řekla, že teda vyberu něco jiného. No, koupila jsem dvě knihy pro sebe a pro rodiče žádnou :/ Vybrala jsem si Za sklem (pro mě naprosto neznámá kniha, byla vybrána jen dle jednoduché obálky a následně dle popisu) a pak Hyperion, kterého jsem si měla včera půjčit v knihovně, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Ach jo :D

Moc dobře vím, proč nechodím do knihkupectví. Jinak knihu rodičům jsem pak objednala venku po internetu a budu doufat, že dojde.
Nová řada Expanse je zatím snad nejlepší. Nedivím se těm vysokým hodnocením. Snad jen chytrých dialogů ubylo. Doporučuji kvůli tomu ten Amazon Prime klidně zkusit. První týden jsem měl kdysi zadara. Ale i teď ty tři dolary jsou cenově hodně fajn.
@Jab (13.12.2019 07:03): To je výstižné. Niečo ako kombinácia rekonštrukcie bitky o Pearl Harbor a Crimsonovej permanentnej poisťovne. Bohužiaľ v reálnom svete a s fatálnymi následkami.
@Jab (12.12.2019 22:29): Tak jsou to právníci.

To vlastně můžou být rádi, že to aneticky nepodpálí nebo že jako správní psychopati nezačali z čiré zvědavost dělat vivisekci na dětech :)
BTW, jak už jsem napsal, hlavně ať člověk - především mladší jedinec - vůbec čte, je jedno co, ale hlavně se tím tříbí pameť a zvyšuje slovní zásoba.

Nějaké tipy na Vánoční čtení?
John Wick 4 a Matrix 4 naplánovaný na stejný den(21.5 2021). Kdyby Wick patřil WB...internet by asi vybuchnul, všechny ty teoerie :)
@Samariel (11.12.2019 12:45): Páčia sa ti Kesslerove knihy. Žiadny problém. Tiež som ich pár prečítal a bavili ma. Ale to nič nemení na skutočnosti, že je to nenáročná oddychová literatúra, ktorá dokonale spĺňa všetky atribúty príslušného žánru. V skratke je to alternatíva zošitových westernových rodokapsov, akurát namiesto kovbojov na koňoch sa tam premávajú vojaci na tankoch.

Každopádne čítaj to, čo chceš. A keď ťa bavil Kessler, skús aj knihy od českého autora Josefa Fraisa, ktorý pod pseudonymom Helmuth Nowak napísal sériu fiktívnych príbehov nemeckých vojakov z východnej fronty. A podobne písal aj novodobý dánsky barón Prášil Sven Hassel a jeho pseudoautentické knihy o príslušníkoch nemeckého 27. trestného bataliónu.

A aby som prihodil aj príklad "vyššej" literatúry s danou tématikou, tak jednoznačne Láskavé bohyne od Jonathana Littella.
@Shoggot (11.12.2019 16:25): Já se zase nechci těch pravidel zastávat jakožto něčeho svatého, to vůbec ne, možná není ode mě úplně fér vytrhávat je z jejich (i dobového) kontextu a aplikovat je na Dokonalý trik. Ten mě nasral především tím, že se tváří chytře, přitom tě jen klame (částečně tím, že porušuje některá z těch pravidel, která mají mnohdy dobrý důvod).

Ale Disco Elysium mě zajímá, klidně to napiš do tamní diskuze, jak to vidíš. Která pravidla podle tebe porušuje?
@BUMTARATA (11.12.2019 16:12): Ano, Škvoreckého Deset hříchů pro pátera Knoxe, kde se v každém příběhu poruší jedno z žánrových/brakových pravidel detektivky tak, jak je sepsal Ronald Knox, to taky stojí za pozornost, když se bavíme o braku/žánrovce :)
A abych to ještě zkomplikoval a tím spíš tuhle debatu odsoudil k nevyhnutelné smrti, nemohu nezmínit Škvoreckého, který velmi hájil žánrovou literaturu, sám literární velikán, zejména pak detektivky (obzvlášť Chandlera), které konec konců sám psal. Dokonce jeho předposlední knihou byla sci-fi.

Protože se Škvorecký velmi zabýval ohledáváním této hranice, o které je tu řeč, často také zmiňoval Grahama Greena, který své knihy dělil na „serious novels“ a „entertainments“. Sám Škvorecký pak své vrcholné dílo Příběh inženýra lidských duší doprovodil podtitulem „entrtejnment na stará témata o životě, ženách, osudu, snění, dělnické třídě, fízlech, lásce a smrti“.

Takže asi tak. Prostě čti, co tě baví a dělá z tebe lepšího člověka. :)
@S4TW (11.12.2019 15:50): Vidíš, zrovna Tolkien je předmětem žhavých debat mezi literárními kritiky o tom, kam vlastně patří :)) a někdy jsou dokonce ty debaty velmi radikální. Někteří kritici ho označují jako oteklé a přehnaně moralistické (a v tom směru simplistické) dílo, které nesplňuje parametry vysoké literatury, jiní zase hájí jeho místo v "panteonu" vysoké literatury tím, že jde o velmi bohatý a vícevrstevnatý text (mluvíme o Pánu prstenů), který vytváří opravdu hluboký a imaginativní text, který ani nepotřebuje nějak zásadně řešit problematiku rozštěpenosti lidské osobnosti a problémy nitra a ni nevadí pohádkové rozdělení na dobro a zlo...těch pohledů je příšerně moc.

Je to už dekády trvající debata, která nejspíš nebude mít konce :) Že co se týče Tolkiena nemáš jasno není divu. Ani velcí literární kritici mezi sebou nemají a konsenzus je asi nedosažitelný.
No, díky kluci, chápu, ale pořád bych se bál něco označit za brak... to, že je Kotleta brak, je jasný... Tolkien teda obecně asi jako brak brán není, respektive jsem to nikdy neslyšel, neboť přišel se žánrem jako takovým, ale autor, kterýho svou kvalitou třeba překonal a posunul fantasy dál, může být považován za brak, protože píše žánrovou literaturu?
@S4TW (11.12.2019 15:23): Je to pochopitelně dost subjektivní, jak už to v literární kritice bývá, ale máme nějaká všeobecně uznávaná měřítka a nástroje. Umění není něco jako hardware, kde jsou přesně objektivními skutečnosti nastavené mantinely, podle kterých se snadno tvoří kategorie a definice.
Je potřeba především hodně číst. Brak se zpravidla výjímá jinému čtení a vnímání než sám určuje. Brak má velmi striktní žánrová pravidla, kterých se drží zuby nehty. I takové ty obrázky, které vznikají spojováním různých bodů jsou umění, nebo dokonce puzzle může vytvořit hezký obraz, ale jistě se všichni shodnou na tom, že nejde o "velké umění". Často pracují s naivní a černobílým rozdělením postav na ose dobro/zlo a jakékoli rozmázání mezi tím je malé až banální. Často se taky brak přirovnává ke konzumní literatuře nebo spotřebnímu zboží: čistě vzato jsou jednotlivé kusy jednoho typu zboží (žánru) od sebe těžko rozeznatelné, podléhají stejným a dobře kategorizovatelným pravidlům.

A jejich záměrem převážně ani není nic jiného, proto jich je tolik a mnoho brakových spisovatelů jako je pan Ky...pan Kotleta jich dokážou vyplodit hned několik za rok :) jeden z mnoha příkladů jsou třeba "dime novels" neboli kovbojky, romantické sešity na pokračování nebo dokonce i mnou oblíbený Stephen King: ten sám může vydat román o 1000 stranách co mu trval napsat 3 roky, ale brak to je, je to velmi žánrová literatura. A to není myšleno ve zlém.

Brak je taky koncipován, aby při čtení čtenáři přinášel okamžité uspokojení, okamžitou recepci a vlastně nijak zásadně například (není to jediná věc) hýbal s představami, přesvědčením nebo samotným nitrem čtenáře.
@S4TW (11.12.2019 15:23): Mně se v této souvislosti vždy líbil paradoxní Wittgensteinův výrok: „Moje věty objasňují tím, že je ten, kdo mi rozumí, rozpozná nakonec jako nesmyslné, vystoupí-li – po nich – nad ně. (Musí takříkajíc odhodit žebřík poté, co po něm vystoupil nahoru). Musí tyto věty překonat, pak vidí svět správně.“

Takže máš dvě roviny – individuální, ve které lezeš po žebříku, tj. překonáváš nízké a směřuješ k vyššímu, dokud ti stačí zájem, dokud tě žene zvědavost, touha poznat, a společenskou, která vše průměruje. Tedy; říká-li společnost, že brak je to a to, tak ty s tím nic nenaděláš, tato definice se bude měnit, protože správně rozpoznáváš, že je relativní, s dobou, ale z tvé subjektivní, individuální pozice je to příčka žebříku nebo žebřík sám. Který eventuálně odhodíš. Pak už bude jen na tobě, jak pokorný budeš, jak moc si budeš uvědomovat, že jsi lezl přes stejné svahy jako ti, nad které by ses mohl povyšovat, že ti pomáhali jiní, to jsou ona bedra gigantů, na kterých stojíme. Takže ano, máš pravdu, ta diskuse je problematická přesně z těchto důvodů: každý jsme jinde.
@S4TW (11.12.2019 15:00): Proč by byla? Beletrie je velmi široký pojem, pod který patří veškerá literatura fikce, což znamená, že to jednoduše není literatura faktu. I Shakespear patří mezi beletrii a rozhodně brak není :)) ale ano, brak je v beletrii velmi, velmi mocně zastoupen.
@S4TW (11.12.2019 15:00): Tak sci-fi/fantasy se často označuje za brakový žánr a drtivá většina těch děl je braková literatura, byť například právě titán literární kritiky Harold Bloom třeba o fantasy autorce Ursula Le Guin prohlašoval, že její knihy, přestože jsou žánrem fantasy, dokázala pozdvihnout na úroveň vysoké literatury :) ale to neznamená něco apriori zlého (je to žánrová literatura). A ano, pan Kotleta píše brak jak z učebnice :))
@M.a.t.t. (11.12.2019 14:50): no, fakt nevím, spíš jen tuším... teď ještě koukám, že jsem napsal erodovaný, místo erudovaný, asi je to tu na mě už nějak moc chytrý.... já akorát vím, že Kotleta říká, že píše brakovou literaturu, ale z tvé definice mi to koro přišlo, jako kdyby většina fantasy/sci-fi měla být braková... tak nějak prostě nevidím tu hranici :-)


@Shoggot (11.12.2019 14:58): tak v tom případě valná většina beletrie je brak?
@S4TW (11.12.2019 14:48): Takzvaná "vyšší literatura" nebo "velké umění" aspiruje na nějaké literární/umělecké zásluhy. Často pracují s širokými společenskými nebo politickými problémy, zaměřují se na jednotlivce a prozkoumávají nějaké stránky lidskosti. Často se noří skrze příběh alegoricky do nejhlubších lidských přesvědčení způsobem, který má za cíl vyvolat těžké otázky. V jistém slova smyslu tak umělec/spisovatel může adresovat svůj vlastní vnitřní rozpor, byť to není pravidlem.
Komplexita lidských bytostí taková literatura bere na vědomí a zpracovává tak i jejich chyby a slepá místa.

Pro někoho to může být třeba i většina děl ze západního kanónu klasické literatury. A mnoho takových děl člověk najde právě v klasické literatuře.