Kultura

@Samariel (15.12.2019 13:44): Zkus Laskavé bohyně od Jonathana Littella :D

@Jab (12.12.2019 22:29): Tak jsou to právníci.

To vlastně můžou být rádi, že to aneticky nepodpálí nebo že jako správní psychopati nezačali z čiré zvědavost dělat vivisekci na dětech :)

@BUMTARATA (11.12.2019 16:35): Však to vůbec asi nejde pochopit, že bys je bral jako nějakou svatou mantru, ony to prostě jsou žánrová pravidla a pocit z toho může mít člověk jakýkoli :)

@BUMTARATA (11.12.2019 16:19): Ten film jsem neviděl, ale podobně jsem u Disco Elysium které porušuje skoro všechny Knoxovy pravidla, až výlučně na to, na které jsem byl schválně zvědavý: pravidlo sedmé :)).

@BUMTARATA (11.12.2019 16:12): Ano, Škvoreckého Deset hříchů pro pátera Knoxe, kde se v každém příběhu poruší jedno z žánrových/brakových pravidel detektivky tak, jak je sepsal Ronald Knox, to taky stojí za pozornost, když se bavíme o braku/žánrovce :)

@S4TW (11.12.2019 15:50): Vidíš, zrovna Tolkien je předmětem žhavých debat mezi literárními kritiky o tom, kam vlastně patří :)) a někdy jsou dokonce ty debaty velmi radikální. Někteří kritici ho označují jako oteklé a přehnaně moralistické (a v tom směru simplistické) dílo, které nesplňuje parametry vysoké literatury, jiní zase hájí jeho místo v "panteonu" vysoké literatury tím, že jde o velmi bohatý a vícevrstevnatý text (mluvíme o Pánu prstenů), který vytváří opravdu hluboký a imaginativní text, který ani nepotřebuje nějak zásadně řešit problematiku rozštěpenosti lidské osobnosti a problémy nitra a ni nevadí pohádkové rozdělení na dobro a zlo...těch pohledů je příšerně moc.

Je to už dekády trvající debata, která nejspíš nebude mít konce :) Že co se týče Tolkiena nemáš jasno není divu. Ani velcí literární kritici mezi sebou nemají a konsenzus je asi nedosažitelný.

@S4TW (11.12.2019 15:23): Je to pochopitelně dost subjektivní, jak už to v literární kritice bývá, ale máme nějaká všeobecně uznávaná měřítka a nástroje. Umění není něco jako hardware, kde jsou přesně objektivními skutečnosti nastavené mantinely, podle kterých se snadno tvoří kategorie a definice.
Je potřeba především hodně číst. Brak se zpravidla výjímá jinému čtení a vnímání než sám určuje. Brak má velmi striktní žánrová pravidla, kterých se drží zuby nehty. I takové ty obrázky, které vznikají spojováním různých bodů jsou umění, nebo dokonce puzzle může vytvořit hezký obraz, ale jistě se všichni shodnou na tom, že nejde o "velké umění". Často pracují s naivní a černobílým rozdělením postav na ose dobro/zlo a jakékoli rozmázání mezi tím je malé až banální. Často se taky brak přirovnává ke konzumní literatuře nebo spotřebnímu zboží: čistě vzato jsou jednotlivé kusy jednoho typu zboží (žánru) od sebe těžko rozeznatelné, podléhají stejným a dobře kategorizovatelným pravidlům.

A jejich záměrem převážně ani není nic jiného, proto jich je tolik a mnoho brakových spisovatelů jako je pan Ky...pan Kotleta jich dokážou vyplodit hned několik za rok :) jeden z mnoha příkladů jsou třeba "dime novels" neboli kovbojky, romantické sešity na pokračování nebo dokonce i mnou oblíbený Stephen King: ten sám může vydat román o 1000 stranách co mu trval napsat 3 roky, ale brak to je, je to velmi žánrová literatura. A to není myšleno ve zlém.

Brak je taky koncipován, aby při čtení čtenáři přinášel okamžité uspokojení, okamžitou recepci a vlastně nijak zásadně například (není to jediná věc) hýbal s představami, přesvědčením nebo samotným nitrem čtenáře.

@S4TW (11.12.2019 15:00): Proč by byla? Beletrie je velmi široký pojem, pod který patří veškerá literatura fikce, což znamená, že to jednoduše není literatura faktu. I Shakespear patří mezi beletrii a rozhodně brak není :)) ale ano, brak je v beletrii velmi, velmi mocně zastoupen.

@S4TW (11.12.2019 15:00): Tak sci-fi/fantasy se často označuje za brakový žánr a drtivá většina těch děl je braková literatura, byť například právě titán literární kritiky Harold Bloom třeba o fantasy autorce Ursula Le Guin prohlašoval, že její knihy, přestože jsou žánrem fantasy, dokázala pozdvihnout na úroveň vysoké literatury :) ale to neznamená něco apriori zlého (je to žánrová literatura). A ano, pan Kotleta píše brak jak z učebnice :))

@S4TW (11.12.2019 14:48): Takzvaná "vyšší literatura" nebo "velké umění" aspiruje na nějaké literární/umělecké zásluhy. Často pracují s širokými společenskými nebo politickými problémy, zaměřují se na jednotlivce a prozkoumávají nějaké stránky lidskosti. Často se noří skrze příběh alegoricky do nejhlubších lidských přesvědčení způsobem, který má za cíl vyvolat těžké otázky. V jistém slova smyslu tak umělec/spisovatel může adresovat svůj vlastní vnitřní rozpor, byť to není pravidlem.
Komplexita lidských bytostí taková literatura bere na vědomí a zpracovává tak i jejich chyby a slepá místa.

Pro někoho to může být třeba i většina děl ze západního kanónu klasické literatury. A mnoho takových děl člověk najde právě v klasické literatuře.