@
Paul (10.05.2020 23:47): Mno... od Garlanda mám fakt hodně rád Annihilation, ale právě srovnání s ním ukazuje jedny z hlavních problémů Devs - doslovnost Garlandovi fakt nejde, obzvlášť když se o ni pokouší ve spojitosti s jeho fabulováním v exaktní vědě.
Annihilation dokonale funguje jako alegorický trip, Devs žádné interpretace nad plán nenabízí. On prostě jen až do konce vymýšlí svůj zjevně alternativní kvazideterministický vesmír a dělá tím tak trochu debily z diváků, aby pak haha trololo obrátil a naopak udělal naprosté debily ze svých postav.
Navzdory tomu zklamání mě to bavilo, mám rád když se sci-fi dotýká méně primitivního námětu než je obvyklé a vybízí k přemýšlení, i když není úplně originální (vidím tu třeba velkou inspiraci ve Svit vzdálených dní od A.C.Clarka), a tak oceňuju i ty které nejsou úplně promyšlené. Ex Machina na tom vlastně byla co si matně pamatuji podobně, a vizuál i atmosféru zvládá i s minimem prostředí na výbornou. I ten kvantový počítač co tu má vypadá fakt moc pěkně.
No ale pak je tu ta trochu zásadní chyba, že seriál má sedm hodin, když to přitom měl být dvouhodinový film - protože místo zajímavého a lehce intelektuálního sci-fi (byť nic mindblowing, ale budiž, holt ne každý je Terry Gilliam, který snad jako jediný v tomhle žánru dokázal všechno dotáhnout smysluplně) musím po velmi fajn úvodní půlhodině zdlouhavě sledovat úplně zbytečnou detektivní linku nějaké pipky. Kdyby v prvním díle umřela a zbytek děje byl opravdu jen o Devs, jejich vynálezu, a hlubším zkoumání jeho důsledků, z technického i etického hlediska, mohla to být fantastická věc. Takhle jsem měl ale pocit jako by se po úvodní vesmírné bitvě v Star Wars: IV přistálo na Tattoine... a dalších pět hodin se místo poletování po předaleké galaxii strávilo na farmě Lukovy tetky a strýčka.