@AlieN (22.10.2021 03:04): Tož jsem včera taky byl na Duně a můj pocit při závěrečných titulcích byl jedno obří "meh". A pokud je "meh" opravdu obří, tak je to vlastně negativní hodnocení samo o sobě. Vlastně bych se mohl podepsat pod celý tvůj příspěvek, který jsi o ní napsal, kdybychom ho významově znegovali, protože tak plytký film jsem už nějakou dobu neviděl.
Samozřejmě není to "špatný film" ve smyslu, že by lidé, kteří se na něm podíleli, nevěděli, co dělají. Na téhle úrovni a s tímhle rozpočtem je prakticky garantovaná jistá úroveň hereckých výkonů, estetičnosti záběrů, kostýmů atp. Ale to je asi tak jediné, co na tomhle filmu můžu vyzdvihnout. Moje hlavní výtka je, že ten film je extrémně prvoplánový a povrchní. Jak říkáš, "filosofie, ekologie, náboženství i sociologické a politické teorie se tu nakousnou, ale jen minimálně". Já bych teda jen řekl, že se tu nenakousnou prakticky vůbec. Podle mě vážné míněný příběh, který nemá žádný jiný rozměr než sám sebe, tedy který se nedá bez nějaké mentální gymnastiky číst jinak než jako ten příběh sám, ve kterém není ani ta špetka filosofie, v podstatě nestojí za odvyprávení. A to platí v případě sci-fi dvojnásob. Dobré sci-fi je náhled do alternativního světa, ať už vypadá jakkoliv, který se nám snaží symbolicky předat nějakou zprávu o našem reálném světě, případně nastínit "co by bylo, kdyby...". Duna je tohoto oproštěná, což z ní dělá klasické fantasy ve sci-fi kulisách. Důraz je tu kladen na military swagger a onanistickou CGI akci v prázdných prostředích, která není ani zábavná (možná až na poslední Paulův souboj), ani zajímavá, ani inovativní, jen zabírá spoustu času. Ten film nemá oproti předloze, ba ani proti Lynchově verzi, nic navíc a nebýt jí, tak by podle mě zapadnul jako absolutně nezajímavé béčko. Villeneuveův chladný a prázdný styl pak jako by jen nechtěně podtrhoval to, že v tomhle filmu o nic nejde, a tak ani nestojí za to párat se se zajímavějším vizuálem. Třešničkou na dortu je pak klasický Zimmer, který má ve svých soundtracích postupem času čím dál méně hudby a čím dál více bombastičnosti. Jinými slovy, nová Duna je "all style, no substance".
Když jsem sledoval titulky u Lynchovy Duny, tak jsem si říkal, že bych ji někdy chtěl vidět ještě jednou, ale dodělanou. Tady jsem si říkal, že jestli největším tahákem druhého dílu má být velká bitva, tak mi to nemůže být víc jedno. Lynchova Duna mi přišla audiovizuálně mnohonásobně zajímavější, zasněnější, emocionálně členitější a i ve své zkrácenosti šla daleko více do hloubky než tenhle paskvil. Evidentně mojí největší chybou bylo, že ačkoliv jsem se snažil jít do kina bez očekávání (což stejně úplně nešlo, protože o Duně teď píše každý druhý), tak jsem asi podvědomě čekal trochu víc než jen obyčený pseudo sci-fi akční film.
Samozřejmě není to "špatný film" ve smyslu, že by lidé, kteří se na něm podíleli, nevěděli, co dělají. Na téhle úrovni a s tímhle rozpočtem je prakticky garantovaná jistá úroveň hereckých výkonů, estetičnosti záběrů, kostýmů atp. Ale to je asi tak jediné, co na tomhle filmu můžu vyzdvihnout. Moje hlavní výtka je, že ten film je extrémně prvoplánový a povrchní. Jak říkáš, "filosofie, ekologie, náboženství i sociologické a politické teorie se tu nakousnou, ale jen minimálně". Já bych teda jen řekl, že se tu nenakousnou prakticky vůbec. Podle mě vážné míněný příběh, který nemá žádný jiný rozměr než sám sebe, tedy který se nedá bez nějaké mentální gymnastiky číst jinak než jako ten příběh sám, ve kterém není ani ta špetka filosofie, v podstatě nestojí za odvyprávení. A to platí v případě sci-fi dvojnásob. Dobré sci-fi je náhled do alternativního světa, ať už vypadá jakkoliv, který se nám snaží symbolicky předat nějakou zprávu o našem reálném světě, případně nastínit "co by bylo, kdyby...". Duna je tohoto oproštěná, což z ní dělá klasické fantasy ve sci-fi kulisách. Důraz je tu kladen na military swagger a onanistickou CGI akci v prázdných prostředích, která není ani zábavná (možná až na poslední Paulův souboj), ani zajímavá, ani inovativní, jen zabírá spoustu času. Ten film nemá oproti předloze, ba ani proti Lynchově verzi, nic navíc a nebýt jí, tak by podle mě zapadnul jako absolutně nezajímavé béčko. Villeneuveův chladný a prázdný styl pak jako by jen nechtěně podtrhoval to, že v tomhle filmu o nic nejde, a tak ani nestojí za to párat se se zajímavějším vizuálem. Třešničkou na dortu je pak klasický Zimmer, který má ve svých soundtracích postupem času čím dál méně hudby a čím dál více bombastičnosti. Jinými slovy, nová Duna je "all style, no substance".
Když jsem sledoval titulky u Lynchovy Duny, tak jsem si říkal, že bych ji někdy chtěl vidět ještě jednou, ale dodělanou. Tady jsem si říkal, že jestli největším tahákem druhého dílu má být velká bitva, tak mi to nemůže být víc jedno. Lynchova Duna mi přišla audiovizuálně mnohonásobně zajímavější, zasněnější, emocionálně členitější a i ve své zkrácenosti šla daleko více do hloubky než tenhle paskvil. Evidentně mojí největší chybou bylo, že ačkoliv jsem se snažil jít do kina bez očekávání (což stejně úplně nešlo, protože o Duně teď píše každý druhý), tak jsem asi podvědomě čekal trochu víc než jen obyčený pseudo sci-fi akční film.