Kultura

@Red (03.02.2022 16:41): no to je ale přece něco jiného. Nikde jsem nepsal, že ten song nemohl vzniknout, jen jsem to uváděl do současné perspektivy, obzvlášť ve vztahu k tomu, že by se snad mělo jednat o písničku z cizokrajným původem.

@Red (03.02.2022 16:16): dobře, píšeš mi to proč? :-)

@Kunick (03.02.2022 14:23): slovo slogan použili v tom článku v perexu. To Radujte se, Veselte se. Ale i tam je rozdíl oproti Radujme se Veselme se.

Ale jak jsem psal na začátku, všechno je možné :-)

@Kunick (03.02.2022 13:38): no to si teda nejsem jistý. Ano, tvoje teze je snadněji vyvratitelná, moje je zase mnohem jednodušší a už xkrát ozkoušená :-)

Ta tvoje šlechtična zemřela v roce 1608. Jak moc je reálné, že bude mít vliv na zpěvník vzniknuvší o 85 let později?
Něco jako kdybychom teďka vydávali zpěvník s němekcou písní za Protektorátu :-)

(ano, můžeš argumentovat jejími dětmi apod., ale to už je zase dost překombinované :-) )

krom toho tady je pravděpodobně něco co je mnohem blíže originálu té písně a ta melodie je původně docela jiná a vlastně odpadá ta podobnost s tou španělskou písní.

Tento placený článek (věnoval jsem tomu 1 korunu ano) se zabývá především původem jiné písně, ale nejrpve se věnuje koledě a nezmiňuje žádný španělský původ. Stejný slogan jako tato koleda, má jiná česká lidová píseň, kterou se článek zabývá a ta má původ na Šumavě a v Bavorsku.

Nějaký další zdroj jsem zatím nenašel :-)

@Kunick (03.02.2022 13:29): mohl, teď už to musí rozseknout jedině occamova břitva :-)

@Fingon (02.02.2022 23:28): madrigaly či moteta jsme ve velkém psali na vejšce v rámci historických kompozičních studií...a už prosím nikdy více :-)
A co se týče renesančních církevních skladeb, tak to bylo období, kde jako skladatel fakt žít nechceš. Církev si vzala za vzor skladbu Missa Papae Marcelli od Palestriny a vlastně vyžadovala, aby byla použita úplně stejná melodická pravidla (a ta jsou velmi přísná) na úplně všechno, co se tehdy zrodilo. No a výsledek je ten, že tehdejší skladby zní všechny navlas stejně.

Zrovna teďka dělám pro kapelu hnedle tři písničky najednou, v jedné vykrádám sám sebe, v druhé úplně všechno a ta třetí je úderné funky s příměsí metalových postupů a Hanse Zimmera :D
Ale u těch písniček je to dost specifická disciplína, protože taky hodně záleží na textu a konečně i na zpěvákovi, který si v ideálním případě melodii i sám vymyslí nebo upraví do své huby, takže tam má skladatel slabší pozici než ve vážné hudbě.
Tam jsem pro hlasy, krom těch povinných studií vlastně nikdy neskládal, protože sbory jsou drahá záležitost a sólový vážnohudební zpěv je pro mě maličko problematický.

Taky musím čas od času něco složit či zaranžovat pro školní sbor, který korepetuju.

Ale skládání zpěvu je něco, co se vlastně pořád učím. Učím se s tím nenakládat jako s nástrojem, ale skutečně od prvopočátku jako se zpěvem. To mě ale pak bohužel vede k tomu, že jsem nucen se právě melodicky velice omezovat především na stupňovité ne moc rychlé melodie, což má za následek to, že je to pak podobné jako milion jiných věcí.

Obecně se vlastně poslední roky spíše s hudbou trápím. Ne že by došla nějaká základní invence (jsem schopen vymyslet písničku obvykle za menší dobu, než trvá), ale ztrácím vlastně do toho celého chuť (kvůli tomu všemu, co jsem napsal + celé řadě dalších věcí) a říkám si, že jsem se měl v životě věnovat něčemu jinému :-)

@H34D (02.02.2022 22:42): možná bys to viděl trochu jinak, kdyby ses dostal více i na tu druhou stranu barikády :-)

samozřejmě, že hudba má v sobě více věcí než jen melodie, rytmus a harmonie. Například různé tempo udělá taky svoje. Mám ale na mysli zejména ten záhadný pojem z hudební nauky jménem barva a barva, ač často podceňovaná, je vlastně zcela zásadní. Je dána poměrem vyšších harmonických frekvencí nad základní frekvencí konkrétního tónu (a tyto vyšší harmonické zní u všeho krom základních zvukových vln), no a to dělá proč jeden nástroj vlastně zní jinak než ten druhý, proč tenhle zpěvák zní jinak než ten druhý, proč tenhle žánr zní jinak než ten druhý. Takže hodně zásadní věcí jsou instrumentace, aranžmá, použité technologie atd.

Jenomže si nemůžu pomoct, je to vlastně jenom takové to pozlátko a svým způsobem iluze, že je to vlastně jiné. Ten základ je vždycky melodie, rytmus a harmonie (přičemž není nezbytně nutné, aby tam byly všechny tři složky a pořád je to hudba) a bez toho to prostě nejde (pokud vynechám hudebně hraniční věci typu "zvuková procházka" nebo nějaké koláže různých hluků). Je to taková kostra, kterou můžu vždycky nečím novým přebalit, ale ta kostra tam pořád zůstane, a o to mi jde.

Konkrétně metal má tu výhodu, že je velice pestrý. Přesto i on sám o sobě se neuvěřitelným způsobem často melodicky omezuje, aby to pořád působilo jako metal. Je to zejména půltónový pohyb směrem nahoru či dolů od základního tónu (hlavně nahoru), přičemž harmonie obvykle zůstává statická, což to všechno dodává té hudbě potřebné temné vyznění. Ale melodicky je to často (neříkám, že vždy) jeden z těch nejvíc repetetivních žánrů. (a samozřejmě mi můžeš argumentovat melodic a progressive metaly, které to mají jinak).

A taky vlastně neřeším až tak skladby jako celek. Řešil jsem vlastně mnohem menší část, a sice jeden takt. Možnosti kombinací různých taktů pak samozřejmě astronomicky rostou - takže když udělám 1. takt z Ovčáků čtveráků a 2. takt ze Scornful of Decadence od Inferi, tak jsem vlastně stvořil úplně novou věc a přesto jsem to vykradl :-) 

Já jsem žánrově všežravý a nemůžu říct, že bych byl v sedmém nebi, a možná právě proto, a protože tak bažím po originalitě, jak u sebe tak u ostatních.

Co se týče srovnání s filmem, to už je tenký led. Dopustil bych se přirovnání, že melodie v hudbě je něco jako příběh ve filmu. Pro většinu lidí u obou věcí patrně to nejzásadnější a to první, co vnímají (přitom to tam vlastně ale ani nemusí být ve výjimečných případech). A navzdory tomu, co plácá evropský rakovinový árťák Bélla Tarr, že nemá smysl ve filmu dělat příběh, protože už byly všechny vyčerpány zabitím Abela Kainem, tak příběh není, narozdíl od hudby, matematickofyzikální záležitost. Není podle mě možné definitivně omezit množství možných příběhových variací, protože příběh není tvořen nějakými standardizovanými veličinami typu frekvence nebo délka.

Máš ale pravdu, že se filmy, stejně jako hudba, omezují na pár zažitých modelů, které se používají stále dokola, což vlastně jsem řešil i v tom svém neúspěšném dotazu ohledně tajemství . Ale nic to nemění na tom, že jeho potenciál je prakticky nekonečný, ne?

omlouvám se za délku...

@Fingon (02.02.2022 21:08): zajímavé :-) i když to teda neřeší mojí otázku :D ale dobře.
Připrav se na elaborát :D

mám na to jediné vysvětlení. Náhoda. Respektive to vlastně není až tak náhoda.
Obě písničky jsou postavené na mollové stupnici od prvního do pátého stupně a pak to jde zase už různým způsobem dolů. Takže jinými slovy, tahle melodie je vlastně jedna z těch úplně nejobyčejnějších ze všech a vlastně je to svým způsobem podobné třeba i Vltavě nebo izraelské hymně.
Je tam ale i relativně podobná rytmizace, ale rytmus je zase něco, co to i dost odlišuje, protože v tom španělském jsou ty tóny často předražené a díky tomu to má ten flamenco feel, kdežto ta česká písnička je striktně na doby.

Já to bohužel při skládání písniček řeším neustále. Není možné už vytvořit melodii, co by se lidem líbila, aniž by člověk něco vykradl. Takže na to začínám rezignovat.

Dokonalé video na to udělal Michael z Vsauce (a ne, není to H34D :-). Ve zkratce: různých kombinací melodickorytmických útvarů v rámci jednoho taktu lze za pomocí našeho temperovaného ladění vytvořit celkově více, než je atomů ve vesmíru. Jo, jenomže z toho vzejde 99,99999999 % pro většinu lidí zcela neposlouchatelných melodií. Pokud bychom už zadali určitá kritéria, aby z toho vzešly melodie, které budou lidem něco říkat (a Michael to tam rozumně popisuje), dostaneme se na pouhopouhých 79 miliard kombinací. Takže kdyby každý člověk na světě udělal deset unikátních taktů hudby, je vybráno.

A v rámci těchto kombinací je ohromné množství věcí, které si jsou vzájemně hodně podobné, takže to vlastně není 79 miliard, ale mnohem mnohem méně.

Je to i jeden z důvodů, proč, jakožto celoživotní hudebník a skladatel, tvrdím, že hudba je vlastně mrtvá věc. Dokud si nezměníme mozky nebo nepřijde zásadní technologická změna. Jasně, budou vznikat "nové" věci pořád, ale bude to neustálé mlácení furt toho samého dokola a skoro nikomu to nebude vadit, protože se budou neustále rodit noví lidé, pro které to milionkrát omlácené bude pořád nové.

A co se týče kombinace různých akordů, tam je situace ještě o dost tristnější.

O to více mě baví, když se pak nějaký jouda soudí o to, že mu někdo ukradl melodii. Ve světle téhle analýzy je to naprosto mimo. A paradoxně se to bohužel stává hlavně těm hudebníkům, kteří dělají výrazné věci, které zaujmou. Nikdy se to nestalo někomu, kdo složil C dur, G dur, A moll, F dur a do toho dal pětitónovou táhlou melodii a přitom ten chudák, co udělal výraznou věc, vykradl jednoho autora, ten bídák co složil další I V VI IV, tak vykradl tři miliony věcí, ale to nikoho netrápí.

Mohl bych poprosit moderátory, ať něco dělaj, nebo ať navždy mlčí...

dost už, já dal zásadní kulturní dotaz a teď to tu zaplácáváte covidem!

Mám poslední dobou problém s jedním klišé ve filmech a seriálech a začíná mi to dost kazit skoro všechno na co se koukám a je to už fakt únavné.
Kdykoliv je v příběhu nějaké tajemství, které se nesmí nějaká postava dozvědět, vždycky se ho nakonec dozví a vždycky se to prokecne.
Existuje nějaký případ, kdy by ono tajemství (například, že postava v něčem lhala, byla nevěrná, v něčem zradila, něco spáchala atp.) skutečně zůstalo tajemstvím a postava, která se něco nesmí dozvědět, se to skutečně nedozvěděla?



@Chuck (02.02.2022 19:14): gratuluji, kultura?

@Jab (01.02.2022 00:07): krásný, jen klasiku nedělá to, že to hraje symfoňák, ale to víme :-)

jinak tohle umí zahrát Amíci, u nás bohužel asi neexistuje moc orchestr, který by to takhle pěkně zahrál, protože pro orchestrální hráče je obvykle rytmus a být v taktu včas sprosté slovo.
Možná paradoxně by to zahrály mnohem líp divadelní orchestry, co jsou v díře a jsou tam zvyklí hrát muzikály...

@Kunick (26.01.2022 22:14): no to rozhodně. Za mě by se to počítat mělo, protože pak je to opět dost zkreslující, když se vymaže 90 % tvorby Chaplina nebo Keatona.