@
Strady (11.03.2022 23:08): Tak samozřejmě, že to zatržítko může mít různou „hodnotu”, s tím počítám. Nicméně, může člověka alespoň trochu nasměrovat, probudit zvědavost o dotyčného a pak už se dá v další konverzaci zjistit více podrobností. ;c) Může třeba i naznačit, že mezi všem těmi, kteří hru jen ohodnotili, ale nedohráli (jelikož je hra třeba ani moc nebavila, tak s ní sekli klidně i po pár minutách), právě ten človíček má o žánr, či podobný styl her vážnější zájem. A hned máš herního kolegu s podobným vkusem. :c) Ovšem pochybnosti samozřejmě občas budou, vždyť jen tato diskuze ukázala, že takřka každý zde k tomu přistupuje maličko jinak.
Co se týče mě samotného, jsem herní labužník a loudal. :c)) Už dávno jsem se smířil s faktem, že vše, co jsem si tak nějak dříve plánoval, zcela bez debat nikdy v životě nedohraji (a to včetně některých titulů, které jsem třeba považoval za zcela zásadní), takže už se za ničím nehoním a jednoduše si vzácné chvíle hraní naplno užívám. Vyberu si poměrně náhodně libovolný titul, na který mám právě náladu a u kterého očekávám, že mě bude bavit a nechám v něm tolik času, kolik je potřeba, abych prošmejdil prakticky vše možné i nemožné. Nějaké časy na „HowLongToBeat” mě nechávají zcela chladným, zpravidla můj průchod hrou trvá dvoj až trojnásobek průměrné doby, kterou tam ostatní hráči udávají. :c)) Už před léty jsem si stanovil jakýsi svůj herní etický kodex a tím se prakticky bez výhrad řídím. Hry dohrávám zásadně až do samotného konce, tedy pokud nějaký jasně daný mají. Někdy, pravda, hru z nedostatku času přeruším, vždy se k ní ale nakonec vrátím a dokončím ji. Návody nepoužívám (s jistou výjimkou, a to že občas hraji společně s někým z rodiny, či s kamarády a dáme v tu chvíli hlavy dohromady), cheaty rovněž ne, vždy se zkrátka snažím hru dohrát maximálně poctivě. Pomáhám si jen u PS trofejí, resp. achievementů, jelikož tam někdy není zcela jasné, co se od hráče vlastně chce. Mám těch zásad povícero, nebudu zde s tím ale nikoho zbytečně zatěžovat. :c) Tudíž, pokud zde už nějakou hru ohodnotím, jedná se o titul, který mám, dá se říci, plně dohraný, v mnoha případech i s trofejemi na platinu, či na 100%, pokud tedy hra nějaká taková ocenění obsahuje. Kostlivců ve skříni, které jsem za svou „herní kariéru” nahromadil, mám jen pár. Prakticky vždy se jedná o kousky, které byly nad mé síly a kde jsem musel díky své neschopnosti kapitulovat. Sám jsem na sebe naštvaný, že jsem takové máslo a nejsem schopen se překonat (ach, ten prokletý „Kyurinaga's Revenge”, přitom „Yasai Ninja„ byl tak úžasný, ve dvou pak ještě mnohem lepší...). :c)