Všeobecně o hrách

@Richmond (20.07.2022 18:16):teletext byla pro mě vždycky hrozná nouzovka u babičky, když jsem tam musel být jako malý 14 dnů, nebo i dýl, každý prázdniny a fakt nebylo co dělat (víme, jak snadno se děti nudí), tak jsem zapnul tříhodinové Sama doma, což je samo o sobě šílený a do toho zapnul teletext. Pamatuju si, že někde okolo čísla 670 byly každý den nové vtipy, nějaká křížovka a takovéhle blbosti :D
Ale teletexty na ostatních stanicích než na ČT1 mi připadaly vždycky naprd. ČT 1 to měla nejlepší.
Ale to už jsme trochu v kultuře spíš :-)

@Samariel (20.07.2022 12:05):  tohle provádím maximálně s ohledem na samotnou cestu. Možná s ohledem na nějaký večer, ale to už si radši vezmu deskovky. Ale nedělám to u videoher, videohry na dovolený nehraju nikdy. Ale muziku, případně nějaký film možná. Jinak čtení knížky na notebooku nebo mobilu obzvláště například u moře je dost za trest. Má to teda jednu výhodu, že vítr neotáčí stránky, ale má to zase podstatnou nevýhodu, že se ty písmenka při tom okolním jasu nedají vůbec přečíst a pokud už náhodou jo, tak to baterka moc dlouho nedá. Čtečka v tomto ohledu asi nejlepší (nevadí vítr a dá se to přečíst), ale kniha je kniha, bez té vůně to není ono :-)

@Pluto (19.07.2022 22:25): možná kdybys zanotoval :-))


@Bragi (19.07.2022 14:35):  ok, chápu, taky zajímavá otázka, rozhodně platí v tomto ohledu ten Atlantis, co jsem psal, to asi hodně souzní s tím, na co ses ptal, ačkoliv mě tedy uspokojuje i na samostatný poslech, ale s obrazem je to ještě mocnější. Podobně je na tom třeba závěr Outcast , kdy zaznívají tóny (na poměry herní hudby) neskutečně propracované skladby Heaven of Adelpha, ale opět tam platí, že to u mě funguje i na samostatný poslech. Nicméně mě velmi u této skladby překvapilo, že ačkoliv jsem ji znal dvacet let předtím, než jsem hru hrál (jakože jsem ji slyšel třeba 30x), tak mě dostala na maximum až při té hře.

U mě je to asi trochu obtížnější v tom, že se u hudby tolik nenechávám strhávat emocemi a fyzickým prožitkem, což sebou nese spoustu společenských nesnází (například mám neskonalý odpor k tanci) a tím pádem se nenechávám tolik strhnout ani tím audiovizuálním prožitkem. Mně zkrátka stačí ta muzika samotná a naopak se mi takřka vždy stává, že ta hudba samostatně mě zaujme mnohem víc, než v součinnosti s hrou. To se mi třeba aktuálně stalo s Child of Light, kdy jsem si říkal při hraní, že je to docela fajn muzika, ale i jsem ji v komentáři lehce zkritizoval, a když jsem si to pak pouštěl samostatně, tak jsem zjistil, že je to mnohem lepší, než jsem si při hře myslel. Já si zkrátka dovedu u té muziky představit obrazy, kterým se žádná hra nemůže rovnat :-)

Nicméně mě napadá v tomto ohledu rozhodně Fallout (spolu s Fallout 2), kdy v rámci hry je to neskonale funkční a moc fajn, ale na samostatný poslech mi to moc smysl nedává.

A třeba zrovna takový System Shock 2 je relativně podobný případ (ačkoliv tam jsem si pár tracků do výběru dal :-) )

Asi obecně to bude muzika dvojího typu, buď velmi ambientní záležitost, která funguje ve hře, ale jinak ne, nebo naopak velmi rozmáchlá záležitost, jejíž rozmáchlost je obhájená nějakým monumentálním obrazem či souvislostí v té hře, ale samostatně je to třeba až nepatřičné.

@Pluto (19.07.2022 02:36): sice žánrově jednotvárné, ale moc hezký výběr i s popisy! :-)

Když jsme u těch adventur, musím vzpomenout (u tebe ne tolik oblíbený žánr 3D adventury) na Atlantis: The Lost Tales , skladba Sunriders, která zněla vždy při vzletu oné létající lodě ve mě vždy spolu s těmi záběry vyvolávala extatické pocity a je to použito perfektně. Stejně jako La lune v outru, která vtipně odkazuje na pop song Atlantis od Donovana.

jen bych rád připomněl, že otázka nebyla na 5 vašich nejoblíbenějších soundtracků (což už tu bylo stokrát), ale otázka byla specifikovaná, proto bych se rád jejího autora @Bragi (18.07.2022 20:23): zeptal, jak ji přesně myslí. To jak je otázka položená, by mě vedlo k tomu, že je směřovaná na kvalitu hudební adaptace na to, co konkrétního se ve hře děje, čili není až tak směrovaná na kvalitu samotné hudby, ačkoliv se to s tím samozřejmě taky pojí.
Ale taky to může znamenat ono prosté jakože podporuje atmosféru, nebo že mě osobně tam subjektivně sedí. Ale to jsou hrozně vágní pojmy, které každý bude vidět jinak a nevím, jestli to má nějakou hodnotu takové sdělení :-)
Například hudbu z Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia, což tu zaznělo, považuji hudebně za to skoro nejlepší, co kdy na poli herní hudby vzniklo (a rozhodně pro mě a můj hudební vývoj nejdůležitější muzika vůbec), co se týče ale jejího propojení se samotnou hrou, je to v podstatě katastrofa, protože každý hrad, každý souboj, každý povrch, má úplně jinou hudbu a není výjimkou, že člověk poslouchá 3 sekundy tuhle skladbu, 1 sekundu další skladbu, pak teda slyší tři minuty skladbu z boje, které má nejvíc pokrk, protože jsou jenom 4 a pak zase následuje střídačka mezi hrady a povrchy.
Pak tady zazněl třeba Morrowind, kde úplně jinou cestou došli ke stejnému problému. Tam se Jeremy Soule snažil o již tzv. adaptivní hudbu, kdy při souboji začne jiná hudba, než mimo souboj a nějak by to mělo do sebe v reálném čase přirozeně vplývat, ale moc se to vlastně neděje a jsou to ostré střihy a úplně stejně jako v Homam hraje tři sekundy třeba hlavní klidné téma, ale pak svým klasickým sekaným pohybem přileté skalní létavec a následuje 3 sekundy bojové skladby, než ho člověk sestřelí a takhle to může být klidně šestkrát za minutu. Nepřijde mi to jako "najlepší prepojenie hernej hudby a toho, čo sa dialo na obrazovke".

Jako základní záležitost co se týče propojení de facto hudby a hry jsou brány hry Asteroids a Space Invaders , pak se hodně dlouho nic nedělo. Dalším zásadním titulem v tomto smyslu je hra Monkey Island 2: LeChuck's Revenge , kde byl poprvé použit softwarový nástroj IMUSE, který právě umožňoval do té doby nevídané propojení hudby a hry a následně se podobný systém začal užívat v podstatě ve všech dalších hrách LucasArts. Další významnou sérií v tomto smyslu je série Halo, kde se začalo používat monumentálního počtu vrstev hudby (začalo se třeba nejdřív u dvou, ale pak jich bylo násobně více), které se různě zapínaly a vypínaly podle potřeby hry. Samostatnou kapitolou je generativní hudba a tam nejspíš vede hra Spore , kde slavný skladatel Brian Eno vytvořil technicky neskutečně komplexní záležitost, co se týče hudby.

Pokud bych ale měl vybrat jeden titul, který je mému srdci v tomto ohledu nejbližší, pak je to nezávislá gamesa využívající chiptunovou hudbu, BIT.TRIP RUNNER a Dvojka. Tam je tak nějak všechno dohromady. Adaptivnost, generativnost, interakce a zároveň super muzika a zároveň pekelně těžká záležitost. Chtěl bych poděkovat jednomu neznámému uživateli tady na databázi (on není neznámý, ale já jsem zapomněl, kdo to byl), který mi ji před asi deseti lety doporučil. Díky němu jsem totiž v podstě i dostudoval, neboť toto téma, co tu teď řešíme, bylo mou magisterskou prací a tahle hra mě naplno přesvědčila, že toto téma musím zpracovat :-)

Konec elaborátu :D