[neexistující příspěvek]: V podstatě hrát hry, které hrát chci, ne ty které se hodí do výzvy. V posledních letech opakovaně zažívám:
- "Měl bych se pustit do hry XY, kterou mám vyhlédnutou do té či oné kategorie. Ale jelikož na ní teď nemám náladu, nechám to na zítra."
- "Jelikož jsem hru XY odkládal příliš dlouho, je jasné že do konce roku už ji nestihnu. Budu ji muset nahradit něčím výrazně kratším. Mohu si pak ale myslet, že jsem splnil výzvu?"
- "To vypadá jako hra, která mě bude bavit. Ale teď ji rozehrávat nebudu, mohla by se mi hodit do některého budoucího ročníku výzvy."
- "To vypadá jako hra, která mě bude bavit. Ale je hodně dlouhá, klidně by mi mohla zabrat i půl roku a já bych pak nemusel stihnout výzvu."
Podobnou situaci jsem už jednou
zažil. V následujím roce jsem se k výzvě vrátil a strávil více času hledáním vhodných titulů a byl ochoten si kvůli výzvě koupit i dražší hry. Pořád jsem, ale měl dost času jak na výzvu, tak i na hry mimo ni. Zlom pro mě nastal v červnu 2020. Od té doby nepracuji na směny. Jsem za to rád, ale jako vedlejší efekt mám méně času na hry.
Prošel jsem si všechny hry, které jsem hrál od první výzvy v roce 2016. Jsou tam tituly, které bych bez výzvy asi nikdy nespustil a byla by to škoda. Ale je tam i dost titulů, u kterých jsem spíš trpěl, než že bych si je užíval. A to jen proto, abych si mohl odškrtnout výzvu.
Došel jsem tudíž k rozhodnutí nevystupovat z komfortní zóny a hrát omezenenější okruh her. Slibuji si od toho, že výměnou za to, že si nebudu rozšiřovat obzory, se budu více herního času bavit. Přece jenom ho mám méně, než bych chtěl.