Kultura

@Adieu (29.12.2022 12:05): Za mě se do té bitvy pustí v afektu, kdy to v něm přeteče. Předtím, než se vybije na poslovi, to uvnitř něj viditelně počíná vřít. A třeba chvíle, kdy chytne Rhaenyru pod krkem, řekl bych, že pod návalem emocí, nebo jeho smích na pohřbu manželky, když Vaemond hovoří o čistotě a soli krve, naznačují, že je hluboce prožívá. Několikrát prokáže jemnocit vůči nepatrnostem, který ostatní postrádají.

@Jab (28.12.2022 14:54): To ano, souhlasím. Jen má smůlu, že je zasazena do kontrastu s Rhaenyrou, která se tomu vzpírá, což také Alicent příležitostně irituje - půvabný rys, kdy ten, kdo skloní hřbet a nechá si naložit, to nedaruje těm, kteří nečiní zrovna tak.

Nechci ale vytvářet dojem, že mi tahle podle mého polarizace vadí. Naopak. Moje pocity: V textech, které shrnují, co se o těch událostech traduje, to je mnohem vyváženější, zeleným se i dá fandit, Rhaenyra má svoje excesy a Daemon jí celkem hrůzně užívá jako hračky. Není mezi nimi žádná pure love. Jenže tady je. Respektive lze to tak udržitelně interpretovat. A působí to ve všech ohledech líp. Velká otázka, co z toho vzejde.

@Adieu (28.12.2022 11:03): Není to zase tak překvapivé: Daemon je ambivalentní par excellence, jako sám oheň, děsí a přitahuje zároveň. Vykoná to nejhorší, ale i to nejlepší, předvede se v nejvíce barvách. V konfrontaci s Viserysem mě pobavilo, jak pokrokové věci najednou říkal, vedlejší efekt jeho zušlechťování. Psychopat určitě není. U Aemonda mohli zkusit něco podobného, ale neudělali to; místo toho ho definuje jeho ublíženost, byť tady je pravděpodobné, že se ještě vybarví. A co se týče nemanželských dětí Rhaenyry, ať už si o tom člověk myslí cokoliv, u ní je to zcela zachráněno tím, jak absurdně svému manželovi vycházela po celou dobu vstříc. Něco, co mohlo být dramatičtější a komplikovanější, ale nebylo.

Otto pošle Alicent, ať utěší krále, a pak jí vyhrožuje, že přijde o děti. Mluví o potřebě stability a sám ji soustavně nabourává. Nejnižší manipulace a bludný kruh. Dokonce i udání, kvůli němuž se ho král zřekne, je pouhá pomluva. Nevykročí z role proradné kuny, které těžko uvěřit alespoň starost o vlastní rodinu. Takže se té proporci nedivím. Ono je těžké s nimi sympatizovat, když jsou profilováni jako vytrvalí zrádci: nejdříve Alicent svého přátelství s princeznou, poté Otto králova přání.

@Adieu (27.12.2022 12:03): Uznávám, že tohle je subjektivní, navíc na základě vzpomínek. Použil jsem ji záměrně jako extrém, protože byla tak nenáviděná. Jen mi přišlo, i když se to může zdát směšné, že už její náklonnost k Jamiemu a skrze něj k jejím nejbližším tomu dodávala trochu jiný nádech - a zrovna incest se mi jeví jako enigmatický spouštěč, kvůli němuž to vypuklo. Ale jak říkám, můj pohled.

House of the Dragon působí, že je tam mnohem méně prostoru k manévrování. Otto je krysa, Alicent je vychcaná a závistivá konkubína, její děti pak zrůdy, snad vyjma Helaeny. Za celou dobu nedostaneš nic, co by svědčilo o opaku. Jedna věc je dojem, druhá podání seriálu: Když vezou Aegona do Dračí jámy na korunovaci, ptá se matky, jestli ho má ráda - a je to zkrátka vylíčené tak, že tahle otázka je namístě. Jejich společné scény jsou v podstatě jen sekýrování, buzerování a zastrašování z její strany. Mezitím prožívá Rhaenyra se svými dětmi okamžiky v mnohem srdečnějším duchu, kdy je kultivuje a jde jim příkladem (ne náhodou jí Lucerys říká, že mu připadá dokonalá). A k tomu si přihoďme, že zelení ztělesňují reakcionářskou větev, která se udržuje jen za pomoci zrady.

Já bych obecně zastával, že postavy jsou komplexní, pro mě i zajímavější než v Game of Thrones, nicméně ve prospěch Viseryse a černých, včetně Velaryonů.

@Charllize (25.12.2022 09:33): O porodních bolestech a táhlém umírání. S podivem, jak centrální to je; napadá mě, jestli se mi někdy poštěstilo vidět doslovnější zpracování záležitostí krve. Protipól, kdy Rhaenyra objevuje v domě rozkoší, ve společnosti nevznešeného lidu a na hraně dovoleného, svou vitalitu, zatímco se v královských komnatách, pod záštitou povinnosti, pokouší za živa rozkládající se tělo z posledních sil přečkat zkoušku času a rozmnožit se, nemá co do vystižení chybu.

@BUMTARATA (26.12.2022 21:24): Myslím, že je čeho se bát. Zdá se mi hodně nejasné, jakou cestou se interpretace suchopárného Martinova textu vydá. Zatím se mi to maximálně zamlouvá, vypadá, že se reflektují přešlapy Game of Thrones, což mi i dává naději, že královně najednou nepřeskočí a nezopakuje se báchorka o nevyhnutelném ztrestání hybris, jemuž čelila Daenerys.

Neméně mě při sledování zaujalo, o kolik je čitelnější, jak si tu kdo stojí: zelení nejsou fakt víc než nechutné pijavice. U Cersei jsem nikdy neměl dojem, že ji lze jednoznačně odsoudit. Možná se tady podepsalo, že texty, z kterých se vychází, pro tentokrát mají rozuzlení. Možná je to užším okruhem postav. Anebo jde jenom o můj dojem.