@
hanak_v_exilu (30.03.2023 10:15): Za mě nejideálnější varianta, že za nějaké pacifističtější řešení je víc XP, protože obvykle stojí víc snahy a úsilí a hlavně třeba nejde na první dobrou vidět a vyžaduje průzkum světa. Samozřejmě asi blbost snažit se přemluvit vlky, že tráva je chutnější potrava než má maličkost, to kdyby si tu zase někdo chtěl zafaulovat. :D
Ale ono obecně málo RPG her dnes nabízí i tu nejprimitivnější mechaniku - lhaní, tak co po těch hrách vlastně můžeme chtít. A i tak se stále bavíme spíše o těch CRPG a já tak zoufale chci něco takového vidět v normálním 3D kabátku. Rád bych věřil třeba v Avowed, ale asi jako ne no..
Co se tomu přiblížilo nejvíc je asi fakt ten Fallout New Vegas, ale ten už hrát asi nedokážu kvůli enginu.
@
Ringo (30.03.2023 10:33): já nad tím teď trochu přemýšlel a mě zase chybí u RPG her pocit putování. Buď je hra na malém měřítku, nebo na obřím čtverci. Ale já si vždycky představoval pouť jako velmi dlouhou nudli. Proč ve hrách běží čas rychleji? Proč to nejde v reálném čase. Proč se neudělají bažiny a lesy, které bude fakt 8h trvat než projdu a za nimi budu muset řešit, kde přespat - jako rytíř třeba najdu hostinec, jako ranger si přespím v lese. Já nevím jestli by to byla zábava, asi ani ne, ale to by mi dalo ten pocit, který jsem během těch dračáků chtěl - mám bod A a musím jít do bodu B, kudy to vezmu je na mě, ale nemůžu jít opačným směrem. Prostě buď to vezmu před horský hřeben, nebo bažinami dole. Ale ne, že se po překonání té oblasti budu vracet zpět, abych něco vylootil, prostě jde se dál, se zásobami které mi zbývají. A pokud se teda rozhodnu nějakou takovou blbost udělat, měla by tam čekat nějaká odměna která fakt stojí za to, ale bude zase vyvážena nějakým postihem. Prostě čas a síla mé postavy kterou investuji by byla kompenzována třeba tím lootem, ale ne bez postihu. Obecně si taky říkám, že by postavy mohly začínat jako silné a čerstvé a ke konci putování být zlomené a slabé. Jako Pán Prstenů. Ale to už chápu že by opravdu neprošlo. :D to je jen můj pocit a nikdy jsem si tohle konkrétně neuvědomil, až teď.
Jinak jsem doposud vždy snil o složité síti intrik sourozenců ve světe Amberu od Zelazneho, kde se dá spojit s kýmkoliv a zradit kdokoliv, ale to je asi taky nereálné. :D
Každopádně já tě fakt chápu. A i když píšu nesouhlasně, tak mě vlastně baví to číst - mimo ty urážky samozřejmě. Vzpomínám u toho právě trochu na ty gamebooky.
BTW taky to mé vnímání žánru dost ovlivňuje, že ve hrách nemám moc rád dungeony. Třeba u Dragon Age všichni opěvovali trpasličí podzemí a já tam spíš trpěl. Pro mě byly vždy lákavé ty nebezpečí přírodních živlů, nutnost tábořit, sbírat bylinky a třeba jeden pořádný dungeon na konci - protože tam už to působí chtěně. Těžko hlavní záporák bude sídlit pod obří Olší u cesty.