@Dan9K: tak už máš za sebou i On a jeho sestra. Schválně, udělal sis v mezičase názor na Járu Beneše?;)
" Růžové psaníčko, znamená randíčko..."
" Růžové psaníčko, znamená randíčko..."
Fingon
9440 Kultura
Fingon
9440 
Drolin
16900 Current 93 v Kostele sv. Šimona a Judy byl zážitek, škoda absence jakékoliv organizace.
H34D
9810 @Dan9K (18.11.2024 18:24): Vidíš, ty jsi tak renesanční člověk, že nyní filmy spíše studuješ!!! :) Já to mám naopak. Tzn. když jsem se snažil působit moudře, jako ty, tak jsem filmy studoval. To bylo tak před 15 lety. A pak jsem špetku moudrosti nabral, takže si na nic nehraju a chci se u filmů jen pobavit. :)
Tulareanus
10442 @Dan9K (18.11.2024 20:57): Ja mám Joshua Tree veľmi rád, celý ten album je veľmi kohézny a nemá jedinú nevýraznú skladbu. Osobne však za najväčšie highlighty považujem Where The Streets Have No Name (krásny build up), Running to Stand Still a Exit. Ja mám With or Without You rád, ale samozrejme, tak ako tam máš ty negatívny bias, ja mám pozitívny bias, že som na tom albume vyrastal. Mne sa tam aj páči ako tam Bono nie je hlasovo v jednej rovine, ale veľakrát verše v slohe spieva hlbšie, než dovtedy spievať zvykol a zas refrén vysoko.
Songs of Innocence je asi jediný post-how to dismantle an atomic bomb album, ktorý bol celkom fajn.
Netvrdil by som inak, že All That You Can't Leave Behind je tuctový album, ono síce na jednej strane ide na istotu (A Beautiful Day považujem za odrhovačku), ale U2 majú stále svoj špecifický štýl, či už cez spev alebo gitaru.
Na tom albume mám radšej druhú polovicu, ale napr. trojica po sebe idúcich skladieb Walk On - Kite - In a Little While, všetky sú pre mňa silné a každá niečím iným. Atomic Bomb mi prišiel vlastne taký slabší odvar All that you can' leave behind, ale stále mal celkom silné motívy v niektorých skladbách. Napr. Miracle Drug alebo Origin of the Species. Ale neznášam Vertigo, ako úplne stupídnu odrhovačku a to je presne ten príklad singlu, ktorý vlastne neznie ako nič iné na albume.
Boy ako album moc nemusím, skladby sú poväčšinou ešte nevýrazné a oni nevyhraní. Hoci sa mi páčilo Out of Control a ten prechod zo zlovestného An Cat Dubh do jemného Into the Heart, škoda, že také nerobili aj neskôr. Druhý album October počúvam minimálne, hoci mám odtiaľ veľmi rád dve skladby - titulný October a Tomorrow.
No tretí album War už považujem za fakt výborný album vo forme (Drowning Man odtiaľ je hidden gem) a rovnako aj nasledujúci The Unforgettable fire. The Unforgettable Fire je pre mňa taký zvláštny album s takou ťažko opísateľnou, ako keby mystickou atmosférou magického realizmu v Dubline (ten pocit som mal od detstva, ale až v dospelosti som ho vedel opísať), za čo môže asi kombinácia toho, že niektoré skladby sú také atmosférou nočné (The Unforgettable Fire, Bad), to že nahrávali nejaké veci na hrade Slane Castle a používali v promo videách (nielen videoklip k Pride) čiernobiele alebo sépiové tóny a vyznením nafilmovaných záberov pôsobil ten Dublin viac historicky než moderne na tú dobu.
Petera Gabriela máš napočúvaného? Lebo pri ňom bolo tiež zaujímavé sledovať, resp. počúvať ten vývoj a rôzne veci v jeho hudbe.
Songs of Innocence je asi jediný post-how to dismantle an atomic bomb album, ktorý bol celkom fajn.
Netvrdil by som inak, že All That You Can't Leave Behind je tuctový album, ono síce na jednej strane ide na istotu (A Beautiful Day považujem za odrhovačku), ale U2 majú stále svoj špecifický štýl, či už cez spev alebo gitaru.
Na tom albume mám radšej druhú polovicu, ale napr. trojica po sebe idúcich skladieb Walk On - Kite - In a Little While, všetky sú pre mňa silné a každá niečím iným. Atomic Bomb mi prišiel vlastne taký slabší odvar All that you can' leave behind, ale stále mal celkom silné motívy v niektorých skladbách. Napr. Miracle Drug alebo Origin of the Species. Ale neznášam Vertigo, ako úplne stupídnu odrhovačku a to je presne ten príklad singlu, ktorý vlastne neznie ako nič iné na albume.
Boy ako album moc nemusím, skladby sú poväčšinou ešte nevýrazné a oni nevyhraní. Hoci sa mi páčilo Out of Control a ten prechod zo zlovestného An Cat Dubh do jemného Into the Heart, škoda, že také nerobili aj neskôr. Druhý album October počúvam minimálne, hoci mám odtiaľ veľmi rád dve skladby - titulný October a Tomorrow.
No tretí album War už považujem za fakt výborný album vo forme (Drowning Man odtiaľ je hidden gem) a rovnako aj nasledujúci The Unforgettable fire. The Unforgettable Fire je pre mňa taký zvláštny album s takou ťažko opísateľnou, ako keby mystickou atmosférou magického realizmu v Dubline (ten pocit som mal od detstva, ale až v dospelosti som ho vedel opísať), za čo môže asi kombinácia toho, že niektoré skladby sú také atmosférou nočné (The Unforgettable Fire, Bad), to že nahrávali nejaké veci na hrade Slane Castle a používali v promo videách (nielen videoklip k Pride) čiernobiele alebo sépiové tóny a vyznením nafilmovaných záberov pôsobil ten Dublin viac historicky než moderne na tú dobu.
Petera Gabriela máš napočúvaného? Lebo pri ňom bolo tiež zaujímavé sledovať, resp. počúvať ten vývoj a rôzne veci v jeho hudbe.
Dan9K
5310 @Tulareanus (18.11.2024 19:19): to jsem rad, že jsem to s tou podobností s Bowiem trefil. Brian Eno z toho kouká hodně.
Já jsem u2 naopak od mala neměl rád. Asi je to právě tím, že jsem je začal vnímat pořádně až s Beautiful Day + jsem znal ty hitovky z Joshua Tree, které taky úplně nemiluju. With or without you je nejkřiklavější užití progrese I V VI IV snad ze všech.
Pak mě k nim dostala tehdejší přítelkyně, která právě sjížděla tehdy aktuální Songs of Innocence, a i když jsem měl po prvním poslechu odpor, nakonec si myslím, že je to výborné album, obzvlášť uprostřed. Přijde mi fascinující, jak dokázali držet krok s dobou a je to moderní indie rock. Na Songs of Experience už příliš zpopovatěli.
Achtung Baby jsem do těch devadesátek skoro ani nepočítal, ale jasně jsou tam.
Ale Zooropa a Pop mi zatím ční nad všechny a cítím to podobně. Zoo ještě uznávaná je, ale Pop je odsuzovaný a já ho mám nejradši :-) All you cant leave behind je škoda, obyčejnej tuctovej rock, ale lidi to milijou.
A když už tuctovej rock, tak tu Atomic Bomb.
Horizon je hodně nevýrazná, to souhlasím
Teď jedu ty nejstarší desky, Boy je fajn post punk. War výborná celá, a chystám se pořádně na tu 4. desku.
To jsme to hezky probrali
Já jsem u2 naopak od mala neměl rád. Asi je to právě tím, že jsem je začal vnímat pořádně až s Beautiful Day + jsem znal ty hitovky z Joshua Tree, které taky úplně nemiluju. With or without you je nejkřiklavější užití progrese I V VI IV snad ze všech.
Pak mě k nim dostala tehdejší přítelkyně, která právě sjížděla tehdy aktuální Songs of Innocence, a i když jsem měl po prvním poslechu odpor, nakonec si myslím, že je to výborné album, obzvlášť uprostřed. Přijde mi fascinující, jak dokázali držet krok s dobou a je to moderní indie rock. Na Songs of Experience už příliš zpopovatěli.
Achtung Baby jsem do těch devadesátek skoro ani nepočítal, ale jasně jsou tam.
Ale Zooropa a Pop mi zatím ční nad všechny a cítím to podobně. Zoo ještě uznávaná je, ale Pop je odsuzovaný a já ho mám nejradši :-) All you cant leave behind je škoda, obyčejnej tuctovej rock, ale lidi to milijou.
A když už tuctovej rock, tak tu Atomic Bomb.
Horizon je hodně nevýrazná, to souhlasím
Teď jedu ty nejstarší desky, Boy je fajn post punk. War výborná celá, a chystám se pořádně na tu 4. desku.
To jsme to hezky probrali
Fingon
9440 @Red (18.11.2024 20:12): filmy nejsou za posledních 20-30 let o tolik delší, co je citelně delší, jsou závěrečné titulky. Proč- protože se daleko víc využívá CGI a je tam najednou víc lidí, které je nutno uvést.
Dlouhé filmy (2, 2 a půl, 3 hodiny i víc) vznikají už přes sto let, jen dost záleží na tom, jaký je to žánr. Komedie a horory jsou většinou kratší, než dramata a historické velkofilmy (nebo Marvelovky).
Dlouhé filmy (2, 2 a půl, 3 hodiny i víc) vznikají už přes sto let, jen dost záleží na tom, jaký je to žánr. Komedie a horory jsou většinou kratší, než dramata a historické velkofilmy (nebo Marvelovky).
John MirraMě by zajímalo, jestli máte film, který znáte/znali jste z paměti? Já si pamatuju, že jsme s kamarádem na střední byli na nějaké nudné exkurzi, tak jsme si tam pro zábavu přeříkávali Matrix. A šlo nám to hodně dobře :)
Pak Klub rváčů jsem myslím taky znal hodně dobře. A jinak ještě cimrmanovskou Hospodu Na mýtince :)
Pak Klub rváčů jsem myslím taky znal hodně dobře. A jinak ještě cimrmanovskou Hospodu Na mýtince :)
Red@samorost (18.11.2024 14:29): Mám to podobně, ta klipovitost, digitální bordel, neautenticita atd. Ještě musím jako hůře slyšící dodat srozumitelnost dabingu/originálu. U nových filmů a seriálů často domýšlím, co vůbec postava řekla. Dále mi vadí, že filmy s těmi lepšími herci musí mít dnes pro kina délku přes 2,5 hodiny, což už je pro mě neúnosný.
Samozřejmě jsem si vědom, že určitě v nezávislé tvorbě po světě vznikají fajn filmy, ale to musí být člověk opravdu fanoušek a investovat. Ale u starýho filmu juknu v csfd na hodnocení a v zásadě se nemusím bát, spálím se jen výjimečně. I když tu je určitě pár starých francouzských klasik s podivnými skoky v ději a změnách žánru, co mi nesednou. Třeba dneska dávají na dvojce Drsného chlapíka (Lino Ventura, C.Cardinale) a to je za za mě slátanina, na čsfd červeně hodnocená.
Samozřejmě jsem si vědom, že určitě v nezávislé tvorbě po světě vznikají fajn filmy, ale to musí být člověk opravdu fanoušek a investovat. Ale u starýho filmu juknu v csfd na hodnocení a v zásadě se nemusím bát, spálím se jen výjimečně. I když tu je určitě pár starých francouzských klasik s podivnými skoky v ději a změnách žánru, co mi nesednou. Třeba dneska dávají na dvojce Drsného chlapíka (Lino Ventura, C.Cardinale) a to je za za mě slátanina, na čsfd červeně hodnocená.
Tulareanus
10442 @Dan9K (18.11.2024 16:00): U2 mám napočúvané ešte skôr, lebo som na nich vyrastal. Resp. ich posledné dva albumy mám napočúvané slabo, lebo mám pocit, že po How to Dismantle An Atomic Bomb sa nejak úplne zlomili a až na pár skladieb už boli vyčerpaní a nevedeli nič zaujímavé zložiť. V podstate skoro celý album No Line On the Horizon mi znie ako nedokončené demá.
90. roky U2 boli nielen za mňa extrémne silné. Achtung Baby je totálny prerod po ich americana The Joshua Tree a Rattle and Hum. Achtung Baby je tak či tak oceňovaný a inak bol nahrávaný v Berlíne, v Hansa štúdiach, kde nahrával aj Bowie (sú veľkými fanúšikmi Bowieho). Zooropa je asi ich druhá najexperimentálnejšia vec po "The Passsengers", albume, ktorý nahrali s Brianom Enom (ktorý im dlhé roky robí aj producenta) a vydavateľstvo im to pre tú experimentálnosť nechcelo vydať pod menom U2. Každopádne Zooropa vyhrala grammy za alternatívny rock album roka. Mám ten album rád a takisto mám rád aj album Pop, ktorý má veľa silných momentov a je štýlovo pestrý. Je smutné, že až priveľké množstvo konzervatívnych fanúšikov "hitoviek" ich natlačilo naspäť tam, kde boli pred 90. rokmi, hoci All That You Can't Leave Behind je veľmi dobrý album, ale vôbec neexperimentuje. Osobne mi príde smutné to, že pri toľkej popularite nešli svojou cestou (tak ako to urobili Beatles alebo Bowie), ale išli cestou tak, aby sa zavďačili fanúšikom.
S tými hercami je inak problém ten, že čím sú mainstreamové filmy drahšie a štúdia chcú vyššie zárobky, tým viac idú na istotu a tie najväčšie mená, ktoré si môžu dovoliť a to sú veľakrát tí osvedčení, dnes už starší herci. Hoci si nemyslím, že tých pod 50 je až tak málo, ktorých by nikto nepoznal.
Ale je inak vidieť, že aj tí známejší herci a herečky si veľakrát vyberajú minisérie alebo seriály na úrovni HBO a podobne, lebo tam je väčšia šanca na zaujímavejší, menej otrepaný scenár. Alebo menšie, nezávislé filmy, ktoré sami produkujú.
Inak práve v piatok na pive s kamarátmi sme rozoberali, že na aké filmy sme chodili v puberte a ja som spomínal, že na množstvo filmov do kina som chodil sám, lebo spolužiaci a kamaráti vyhľadávali hlavne jednoduchšie filmy alebo filmy pre mladšie publikum. V 15-16 som bol v kine na Gangs of New York, The Village, Catch Me If You Can. Spolužiakov som vlastne dostal len na Star Wars alebo Lord of the Rings. :)
90. roky U2 boli nielen za mňa extrémne silné. Achtung Baby je totálny prerod po ich americana The Joshua Tree a Rattle and Hum. Achtung Baby je tak či tak oceňovaný a inak bol nahrávaný v Berlíne, v Hansa štúdiach, kde nahrával aj Bowie (sú veľkými fanúšikmi Bowieho). Zooropa je asi ich druhá najexperimentálnejšia vec po "The Passsengers", albume, ktorý nahrali s Brianom Enom (ktorý im dlhé roky robí aj producenta) a vydavateľstvo im to pre tú experimentálnosť nechcelo vydať pod menom U2. Každopádne Zooropa vyhrala grammy za alternatívny rock album roka. Mám ten album rád a takisto mám rád aj album Pop, ktorý má veľa silných momentov a je štýlovo pestrý. Je smutné, že až priveľké množstvo konzervatívnych fanúšikov "hitoviek" ich natlačilo naspäť tam, kde boli pred 90. rokmi, hoci All That You Can't Leave Behind je veľmi dobrý album, ale vôbec neexperimentuje. Osobne mi príde smutné to, že pri toľkej popularite nešli svojou cestou (tak ako to urobili Beatles alebo Bowie), ale išli cestou tak, aby sa zavďačili fanúšikom.
S tými hercami je inak problém ten, že čím sú mainstreamové filmy drahšie a štúdia chcú vyššie zárobky, tým viac idú na istotu a tie najväčšie mená, ktoré si môžu dovoliť a to sú veľakrát tí osvedčení, dnes už starší herci. Hoci si nemyslím, že tých pod 50 je až tak málo, ktorých by nikto nepoznal.
Ale je inak vidieť, že aj tí známejší herci a herečky si veľakrát vyberajú minisérie alebo seriály na úrovni HBO a podobne, lebo tam je väčšia šanca na zaujímavejší, menej otrepaný scenár. Alebo menšie, nezávislé filmy, ktoré sami produkujú.
Inak práve v piatok na pive s kamarátmi sme rozoberali, že na aké filmy sme chodili v puberte a ja som spomínal, že na množstvo filmov do kina som chodil sám, lebo spolužiaci a kamaráti vyhľadávali hlavne jednoduchšie filmy alebo filmy pre mladšie publikum. V 15-16 som bol v kine na Gangs of New York, The Village, Catch Me If You Can. Spolužiakov som vlastne dostal len na Star Wars alebo Lord of the Rings. :)
Dan9K
5310 @Fingon (18.11.2024 17:39): jdeš s dobou, buď rád
já mám úplně opačnej vývoj. U toho, u čeho jsem umíral v 16 nudou, s tím jsem teď úplně v pohodě. V 16 jsem chtěl hlavně zábavu, teď mám pocit, že na filmy nekoukám, ale že je spíš studuju :-)
já mám úplně opačnej vývoj. U toho, u čeho jsem umíral v 16 nudou, s tím jsem teď úplně v pohodě. V 16 jsem chtěl hlavně zábavu, teď mám pocit, že na filmy nekoukám, ale že je spíš studuju :-)
Pluto
3395 @samorost (18.11.2024 14:29): Samozřejmě taky neřikám, že všechno nové je špatné a všechno staré dobré, to je jasné. Ale když už se mám teď jednou za čas rozhodnout, že si něco pustím, tak si z té současné produkce nějak nemůžu vybrat. Teď nedávno jsem někde četl rozhovor s nějakým režisérem, který právě popisoval, jak bylo potřeba přizpůsobit se současnému rychlejšímu životu, kdy to tempo vyprávění i filmu jako takového je prostě jiné. Ale bohužel už ten rozhovor nemůžu najít. Každopádně se o něčem podobném již před pěti lety rozepsali v Kinoboxu a našel jsem i deset let starý text v angličtině.
Fingon
9440 @Dan9K (17.11.2024 21:11): ono se před 2. světovou válkou (a částečně během ní) točilo hlavně to, na co přijdou diváci. Komedie (nejlíp s Burianem), adaptace známého románu (hlavně romantika), případně to musí hrát na národní strunu. Tomu zanrovemu složení se tedy není čemu divit...
Jinak koukám pokud možno na všechno, staré i nové, I když se občas pristihnu, že co mi stačilo před dvaceti lety je dneska už často dost nuda...
Jinak koukám pokud možno na všechno, staré i nové, I když se občas pristihnu, že co mi stačilo před dvaceti lety je dneska už často dost nuda...
@Tulareanus (18.11.2024 15:13): Pardon, to Low je tak krátký název, že jsem to úplně přehlédl :D
Vidíš, tak jsi o 18 let napřed, já jsem tam teprve teď :-)
ale teď takhle naposlouchávám i U2, a k mému překvapení ty podceňované desky z 90. let jsou s Bowiem docela srovnatelné.
@samorost (18.11.2024 14:29): já už dlouho přemýšlím nad tím, že v podstatě jediný současný všemi známý herec pod 50 let je DiCaprio (a teď jsem zjistil, že DiCapriovi bylo padesát minulý týden, takže už tam taky nepatří :D). Možná mu lehce teď nově šlape na paty Timothée Chalamet. Mám za to, že je to celkovou rozháraností a fragmentovanou společností dnešní doby. Stejně tak možná určitý odpor k hollywoodské smetánce, kdy velká část společnosti je jinde, než ona. A pak i možná to, že herci dneska nejsou ta osobnost, jsou to víc herci. V minulosti jsi šel na Nicholsona a věděl jsi, že to bude Nicholson, nebo třeba Funés, ať nejsem jen v tom Hollywoodu. Věděl jsi, co od toho plus mínus čekat. Dnes mi přijde, že jsou ti herci hlavně nástroj pro ten film a jejich producenty a tvůrce, kteří tím obvykle chtějí vytroubit do světa svůj světonázor a zároveň vydělat peníze. Vlastně moc nechápu, čím chtějí lidi nalákat do kin, protože režiséry nikdo nezná (krom trojice Nolan, Tarantino, Spielberg), herce už taky moc ne a rozhodující je jen marketing toho filmu jako takového. Nevím...
jinak se samozřejmě naprosto mýlíš a je to všechno úplně naopak :D
Vidíš, tak jsi o 18 let napřed, já jsem tam teprve teď :-)
ale teď takhle naposlouchávám i U2, a k mému překvapení ty podceňované desky z 90. let jsou s Bowiem docela srovnatelné.
@samorost (18.11.2024 14:29): já už dlouho přemýšlím nad tím, že v podstatě jediný současný všemi známý herec pod 50 let je DiCaprio (a teď jsem zjistil, že DiCapriovi bylo padesát minulý týden, takže už tam taky nepatří :D). Možná mu lehce teď nově šlape na paty Timothée Chalamet. Mám za to, že je to celkovou rozháraností a fragmentovanou společností dnešní doby. Stejně tak možná určitý odpor k hollywoodské smetánce, kdy velká část společnosti je jinde, než ona. A pak i možná to, že herci dneska nejsou ta osobnost, jsou to víc herci. V minulosti jsi šel na Nicholsona a věděl jsi, že to bude Nicholson, nebo třeba Funés, ať nejsem jen v tom Hollywoodu. Věděl jsi, co od toho plus mínus čekat. Dnes mi přijde, že jsou ti herci hlavně nástroj pro ten film a jejich producenty a tvůrce, kteří tím obvykle chtějí vytroubit do světa svůj světonázor a zároveň vydělat peníze. Vlastně moc nechápu, čím chtějí lidi nalákat do kin, protože režiséry nikdo nezná (krom trojice Nolan, Tarantino, Spielberg), herce už taky moc ne a rozhodující je jen marketing toho filmu jako takového. Nevím...
jinak se samozřejmě naprosto mýlíš a je to všechno úplně naopak :D
Tulareanus
10442 @Dan9K (18.11.2024 15:02): To Low tam mám napísané. The Man Who Sold the World je fajn album, mám dosť rád aj Aladdin Sane, hlavne tie skladby, kde je výrazný klavír Mika Garsona (Lady Grinning Soul, Time, Aladdin Sane), v podstate aj na Heroes mám najradšej druhú stranu s inštrumentálkami. A z tých posledných mi príde jednoznačne najlepší Blackstar. Ja som takto systematicky Bowieho napočúvaval tak pred 18 rokmi. Normálne som sa pri tomto písaní pozastavil, že či sa nemýlim a ono je to fakt tak dávno. A naozaj to tak dávno je. :O
Dan9K
5310 @Tulareanus (18.11.2024 14:46): Bowie už mi trvá dva roky, ten toho má hodně. S nejlepšími alby plně souhlasím, jen bych ještě přidal Low a opomíjené The Man Who Sold the World (to byla za mě největší prvoposlechovka a naprosto zásadní zlom v jeho kariéře bych řekl).
Black Tie White Noise mám moc rád, ačkoliv se člověk musí smířit s těmi počítačovými bicími, když se na to soustředím, tak mě to štve, ale jinak je to taková optimistická záležitost pro dobrou chvíli. Hodně velký kontrast k Outside :-)
Black Tie White Noise mám moc rád, ačkoliv se člověk musí smířit s těmi počítačovými bicími, když se na to soustředím, tak mě to štve, ale jinak je to taková optimistická záležitost pro dobrou chvíli. Hodně velký kontrast k Outside :-)
Tulareanus
10442 @Dan9K (18.11.2024 14:04): Áno, Segue časti tiež preskakujem. Možno keby to Bowie nechal nadabovať normálne hercami a neboli to všetko len modulácie jeho hlasu...
Každopádne ten album, resp. niektoré skladby mi tam trvalo si obľúbiť. U mňa to začínalo ako album, pri ktorom som mal pocit, že je tam veľa vaty, ale postupne sa mi viac a viac tie skladby začali páčiť, ale chcelo to čas, lebo mnohé sú také dosť "fragmentované", skladajúce sa z rozdielnych častí a motívov a plynule vchádzajúce a vychádzajúce z ambientu. Veľmi rád mám z neho Motel, No Control, I'm Deranged alebo tebou spomínané Outside (vrátane atmosferického intra Leon Takes Us Outside) a Hearts Filthy Lesson.
Hallo Spaceboy vo verzii s Pet Shop Boys nemám rád vôbec, lebo to znie ako paródia na seba sama. :) Albumová verzia je celkom ok.
Keby som mal vybrať svoje tri najobľúbenejšie albumy od Bowieho, čo je inak extrémne ťažké. Tak by to boli asi bez poradia: Scary Monsters, Station to Station a Ziggy Stardust and the Spiders from Mars. V tesnom závese by boli asi Diamond Dogs a Low. Nemám rád len Tin Machine, Tonight, Never Let Me Down (a Black Tie White Noise má tiež viacero nudnejších skladieb).
Inak vždy keď napočúvam interpreta, ktorý ma výraznejšie osloví a zistím, že už nič ďalšie od neho neexistuje. Tak cítim takú prázdnotu ako na Escobar memes.
Každopádne ten album, resp. niektoré skladby mi tam trvalo si obľúbiť. U mňa to začínalo ako album, pri ktorom som mal pocit, že je tam veľa vaty, ale postupne sa mi viac a viac tie skladby začali páčiť, ale chcelo to čas, lebo mnohé sú také dosť "fragmentované", skladajúce sa z rozdielnych častí a motívov a plynule vchádzajúce a vychádzajúce z ambientu. Veľmi rád mám z neho Motel, No Control, I'm Deranged alebo tebou spomínané Outside (vrátane atmosferického intra Leon Takes Us Outside) a Hearts Filthy Lesson.
Hallo Spaceboy vo verzii s Pet Shop Boys nemám rád vôbec, lebo to znie ako paródia na seba sama. :) Albumová verzia je celkom ok.
Keby som mal vybrať svoje tri najobľúbenejšie albumy od Bowieho, čo je inak extrémne ťažké. Tak by to boli asi bez poradia: Scary Monsters, Station to Station a Ziggy Stardust and the Spiders from Mars. V tesnom závese by boli asi Diamond Dogs a Low. Nemám rád len Tin Machine, Tonight, Never Let Me Down (a Black Tie White Noise má tiež viacero nudnejších skladieb).
Inak vždy keď napočúvam interpreta, ktorý ma výraznejšie osloví a zistím, že už nič ďalšie od neho neexistuje. Tak cítim takú prázdnotu ako na Escobar memes.
samorost
4947 @Pluto (17.11.2024 20:11): U mě bude lásku ke starším filmům způsobovat nejspíš celá směs faktorů. Jednak je to určitě to, o čem píšeš. Dnes je v módě především „klipovitost” a rychlé tempo. Vše je mnohem akčnější, je zde snaha nenechat diváka ani na vteřinu odpočinout, film musí frčet tempem rychlíku. Jenže pak zase tím pádem většinou není čas na samotné výraznější herectví. Dříve se prostě točilo dost odlišným stylem. Minutový záběr do obličeje Lina Ventury, jeho pohled, dokonalá mimika a dechberoucí vcítění do role ti řeklo naprosto vše, vůbec nebylo třeba slov. Totéž Gabin, Delon, Belmondo, Funès, Hrušínský, Kemr, Marvan, Tichonov, Nero, Hackman, Eastwood, z hereček Jirásková, Medřická, Girardotová, Lorenová a další a další a další.
A to jsme u druhého důvodu, proč mám raději starší filmy. Přišlo mi, že dříve platilo, co herec, to skutečná osobnost. Současné filmy mnohdy neposkytují hercům možnost se projevit, vše je minimalistické a úsporné, v podstatě v tom fofru dost často tak nějak nemají co skutečně zahrát. A to i v případě, kdy jsou na plátně prakticky od počátku do konce. Chybí mi v jejich projevu ta dramatičnost, daná zpravidla dlouholetým učinkováním v divadle, tak trochu se z nich stávají pouzí odříkávači replik. Netvrdím, že je tomu tak u všech dnešních filmů a všech herců, většinově mi to tak ovšem připadá. Dříve byl herecký talent a pracně vybudovaný um naprostý základ, dost často se chodilo do kin na konkrétního herce, aniž by divák tušil, o čem bude samotný film. Mezi současnými herci mám oblíbenců jen velmi málo a ani ti u mě nesnesou srovnání s hvězdami minulosti. Přijdou mi zcela zaměnitelní, málokdy mě kdokoli z nich v nějaké roli doslova uzemní. Kolik těch dnešních herců jsou tak významné persony, aby se dočkali tolika oprávněných poct, jako třeba Belmondo, či Delon. Nevím, no, nikdo mě moc nenapadá a to určitě nechci žádnému z nich křivdit.
No a potom je zde vliv prostředí a jisté míry autenticity. Když dnes zhlédnu třeba nějaký nový western, či tzv. historický film, jsem až na naprosté výjimky zklamán, či dokonce znechucen. Filmaři mají sice v rukou prvotřídní moderní techniku, ovšem v některých ohledech se to zdá být vysloveně na škodu. Nedaří se zachytit tu špinavost, syrovost, tehdejší atmosféru, jednoduše se vůbec nedostavuje genius loci. Natočit film z doby před desítkami, či stovkami let je zkrátka mimořádně obtížné a většinou to za mě nedopadá dobře. A nemusí to být právě středověk, stačí období mnohem méně vzdálené. Jistou roli samozřejmě hraje i proměna prostředí v čase, pokud se jej tedy filmaři nerozhodnou upravovat, či zcela suplovat počítačovými efekty, což mnohdy dopadá ve výsledku ještě hůře a méně uvěřitelně.
A to už navazuji na další důvod, proč mi starší filmy sedí více a tím je prostý vztah k té době. Jako každý z nás jsem dosud prožil jistý život, mám rád některá jeho období, jednoduše zde svou roli hraje tak trochu sentiment. Když vidím ve filmech třeba starou Prahu, Paříž, tehdejší styl oblékání, chování, či zvyků, vše je mi zkrátka blízké a mám pocit, jako bych se vrátil v čase. Baví mě to a sedí mi to v mnohém více, než současnost, se kterou povahově, názorově, životním stylem atp. né vždy příilš souzním. Těch důvodů, proč preferuji starší kinematografii, je prostě nespočet a jistě jsem nevyjmenoval zdaleka vše.
Závěrem jen pro jistotu dodám, že reaguji na podnět o tom, jaké filmové období máme kdo OSOBNĚ nejraději, a ke kterým filmům se rádi vracíme. Ať mě zase nějaký šťoural nezačne usilovně přesvědčovat, jak se obrovsky mýlím a jak je vše úplně naopak. Jedná se výhradně o MŮJ pohled na danou tématiku, nikomu nic nenutím a rozhodně nehodlám rozjíždět dalekosáhlou polemiku o kvalitách kinematografie v čase. :c)
A to jsme u druhého důvodu, proč mám raději starší filmy. Přišlo mi, že dříve platilo, co herec, to skutečná osobnost. Současné filmy mnohdy neposkytují hercům možnost se projevit, vše je minimalistické a úsporné, v podstatě v tom fofru dost často tak nějak nemají co skutečně zahrát. A to i v případě, kdy jsou na plátně prakticky od počátku do konce. Chybí mi v jejich projevu ta dramatičnost, daná zpravidla dlouholetým učinkováním v divadle, tak trochu se z nich stávají pouzí odříkávači replik. Netvrdím, že je tomu tak u všech dnešních filmů a všech herců, většinově mi to tak ovšem připadá. Dříve byl herecký talent a pracně vybudovaný um naprostý základ, dost často se chodilo do kin na konkrétního herce, aniž by divák tušil, o čem bude samotný film. Mezi současnými herci mám oblíbenců jen velmi málo a ani ti u mě nesnesou srovnání s hvězdami minulosti. Přijdou mi zcela zaměnitelní, málokdy mě kdokoli z nich v nějaké roli doslova uzemní. Kolik těch dnešních herců jsou tak významné persony, aby se dočkali tolika oprávněných poct, jako třeba Belmondo, či Delon. Nevím, no, nikdo mě moc nenapadá a to určitě nechci žádnému z nich křivdit.
No a potom je zde vliv prostředí a jisté míry autenticity. Když dnes zhlédnu třeba nějaký nový western, či tzv. historický film, jsem až na naprosté výjimky zklamán, či dokonce znechucen. Filmaři mají sice v rukou prvotřídní moderní techniku, ovšem v některých ohledech se to zdá být vysloveně na škodu. Nedaří se zachytit tu špinavost, syrovost, tehdejší atmosféru, jednoduše se vůbec nedostavuje genius loci. Natočit film z doby před desítkami, či stovkami let je zkrátka mimořádně obtížné a většinou to za mě nedopadá dobře. A nemusí to být právě středověk, stačí období mnohem méně vzdálené. Jistou roli samozřejmě hraje i proměna prostředí v čase, pokud se jej tedy filmaři nerozhodnou upravovat, či zcela suplovat počítačovými efekty, což mnohdy dopadá ve výsledku ještě hůře a méně uvěřitelně.
A to už navazuji na další důvod, proč mi starší filmy sedí více a tím je prostý vztah k té době. Jako každý z nás jsem dosud prožil jistý život, mám rád některá jeho období, jednoduše zde svou roli hraje tak trochu sentiment. Když vidím ve filmech třeba starou Prahu, Paříž, tehdejší styl oblékání, chování, či zvyků, vše je mi zkrátka blízké a mám pocit, jako bych se vrátil v čase. Baví mě to a sedí mi to v mnohém více, než současnost, se kterou povahově, názorově, životním stylem atp. né vždy příilš souzním. Těch důvodů, proč preferuji starší kinematografii, je prostě nespočet a jistě jsem nevyjmenoval zdaleka vše.
Závěrem jen pro jistotu dodám, že reaguji na podnět o tom, jaké filmové období máme kdo OSOBNĚ nejraději, a ke kterým filmům se rádi vracíme. Ať mě zase nějaký šťoural nezačne usilovně přesvědčovat, jak se obrovsky mýlím a jak je vše úplně naopak. Jedná se výhradně o MŮJ pohled na danou tématiku, nikomu nic nenutím a rozhodně nehodlám rozjíždět dalekosáhlou polemiku o kvalitách kinematografie v čase. :c)
Dan9K
5310 @Tulareanus (18.11.2024 12:37): Měl jsem přesně aktuálně na mysli album Outside.
Při prvním poslechu mě chytla stejnojmenná píseň, ta je jediná taková povznášející. U Hearts Filthy Lesson jsem si říkal "ok to je hodně cool, ale trochu moc dokola" a skoro u celého zbytku alba jsem si říkal WTF. Hallo Spaceboy jsem měl naposlouchané v úpravě od Pet Shop Boys a originál mě taky pěkně překvapil.
Teď už mám za sebou cca 6 poslechů a přitahuje mě to čím dál víc, už se na to album těším a zrovna si ho dám teď cestou do práce. Ještě mám trochu problém s těmi "segue" částmi, ty mám tendenci přeskakovat :-) Ono to má být jako konceptuální album, ale ty segue části mě paradoxně vytrhávají z konceptu.
Jasně, ta glam rocková alba jsou přístupnější, ale třeba už u takového Aladdin Sane jsem měl problém. Vlastně to, cos vyjmenoval, tak máme docela stejně. U Young Americans nebo u dvou alb jeho side projektu Tin Machine jsem dospěl k závěru po mnoha posleších, že mi to nemá co nabídnout (až na pár výjimek). I to se může stát. Ale u většiny muziky (obecně) mi spíš dojde, že byla chyba na mé straně přijímače.
K prvnímu odstavci, často se mi to stává u kapel, u kterých jsem nejprve poslouchal jejich best of, a pak poslouchám desky, tak často právě ty best of písničky už přeskakuju :-) Best of výběry jsou jako dobré na to, se k té kapele dostat, ale když u výběrovky člověk zůstane moc dlouho, tak je to kontraproduktivní.
@Vivaldi (18.11.2024 12:32):
samozřejmě obzvlášť u toho echt popu ála Backstreet Boys je to skutečně někdy tak, že jen singly jsou nápadité a zbytek je o ničem. Ale není vždycky správné to předjímat. Člověk nikdy neví :-) Taková Adele, Billy Eilish, Lady Gaga, mají zajímavé někdy(!) i celé desky.
Ono je to teda i dvousečné, že člověka začne bavit song, který je celkem o ničem, jenom proto, že si na to ten mozek zvyknul. Po dalších několika posleších mi teprve dojde, jak je song vlastně debilní. Někdy je toto zjištění i smutné, když se jedná o song, který mám rád z nějakého důvodu celý život, protože ho znám od mala a nikdy jsem ten song vlastně nepodrobil stejné analýze, ke které přistupuju, když jde o pro mě novou muziku.
Při prvním poslechu mě chytla stejnojmenná píseň, ta je jediná taková povznášející. U Hearts Filthy Lesson jsem si říkal "ok to je hodně cool, ale trochu moc dokola" a skoro u celého zbytku alba jsem si říkal WTF. Hallo Spaceboy jsem měl naposlouchané v úpravě od Pet Shop Boys a originál mě taky pěkně překvapil.
Teď už mám za sebou cca 6 poslechů a přitahuje mě to čím dál víc, už se na to album těším a zrovna si ho dám teď cestou do práce. Ještě mám trochu problém s těmi "segue" částmi, ty mám tendenci přeskakovat :-) Ono to má být jako konceptuální album, ale ty segue části mě paradoxně vytrhávají z konceptu.
Jasně, ta glam rocková alba jsou přístupnější, ale třeba už u takového Aladdin Sane jsem měl problém. Vlastně to, cos vyjmenoval, tak máme docela stejně. U Young Americans nebo u dvou alb jeho side projektu Tin Machine jsem dospěl k závěru po mnoha posleších, že mi to nemá co nabídnout (až na pár výjimek). I to se může stát. Ale u většiny muziky (obecně) mi spíš dojde, že byla chyba na mé straně přijímače.
K prvnímu odstavci, často se mi to stává u kapel, u kterých jsem nejprve poslouchal jejich best of, a pak poslouchám desky, tak často právě ty best of písničky už přeskakuju :-) Best of výběry jsou jako dobré na to, se k té kapele dostat, ale když u výběrovky člověk zůstane moc dlouho, tak je to kontraproduktivní.
@Vivaldi (18.11.2024 12:32):
samozřejmě obzvlášť u toho echt popu ála Backstreet Boys je to skutečně někdy tak, že jen singly jsou nápadité a zbytek je o ničem. Ale není vždycky správné to předjímat. Člověk nikdy neví :-) Taková Adele, Billy Eilish, Lady Gaga, mají zajímavé někdy(!) i celé desky.
Ono je to teda i dvousečné, že člověka začne bavit song, který je celkem o ničem, jenom proto, že si na to ten mozek zvyknul. Po dalších několika posleších mi teprve dojde, jak je song vlastně debilní. Někdy je toto zjištění i smutné, když se jedná o song, který mám rád z nějakého důvodu celý život, protože ho znám od mala a nikdy jsem ten song vlastně nepodrobil stejné analýze, ke které přistupuju, když jde o pro mě novou muziku.
Tulareanus
10442 @Dan9K (18.11.2024 12:00): K úplne poslednému odstavcu - mne sa viackrát stalo, že skladby z albumov, ktoré stále aj považujem za dobré, častokrát preskakujem už len z toho dôvodu, že oproti zvyšku albumu som ich už v živote z rôznych "externých zdrojov" počul priveľa ráz a mám to prepočúvané.
S Bowiem som mal podobný "problém", že častokrát má cca dva albumy v jednom štýle a potom skok niekam inam a môj mozog si akurát zvykol na tie dva albumy a chcel by takej hudby viac a už prichádza zmena. Viem, že napr. s 1. Outside, berlínskou trilógiou alebo Young Americans som celkom zápasil. Na druhej strane albumy ako The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars, Station to Station, Scary Monsters alebo Hours... ma chytili hneď.
Každopádne mám veľmi rád ten pocit, keď si pustím niečo, čo ešte nepoznám a má to tú kombináciu toho, že sa snaží môj mozog v tej hudbe zorientovať, ale zároveň spôsobuje aj nejaké zimomriavky/vzrušenie. A to sa mi väčšinou stáva práve pri konceptuálnych albumoch alebo skladbách, ktoré sa neponáhľajú a dávajú priestor postupnému vývoju a gradácii.
S Bowiem som mal podobný "problém", že častokrát má cca dva albumy v jednom štýle a potom skok niekam inam a môj mozog si akurát zvykol na tie dva albumy a chcel by takej hudby viac a už prichádza zmena. Viem, že napr. s 1. Outside, berlínskou trilógiou alebo Young Americans som celkom zápasil. Na druhej strane albumy ako The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars, Station to Station, Scary Monsters alebo Hours... ma chytili hneď.
Každopádne mám veľmi rád ten pocit, keď si pustím niečo, čo ešte nepoznám a má to tú kombináciu toho, že sa snaží môj mozog v tej hudbe zorientovať, ale zároveň spôsobuje aj nejaké zimomriavky/vzrušenie. A to sa mi väčšinou stáva práve pri konceptuálnych albumoch alebo skladbách, ktoré sa neponáhľajú a dávajú priestor postupnému vývoju a gradácii.
@Dan9K (18.11.2024 12:00): Ale jasné, že sa stáva, že mám interpreta, od ktorého nemám ani jeden album (a ani ma to nemotivovalo počúvať ho), ale poznám niekoľko skladieb, ktoré ma chytili. :D To máme určite všetci. Ako príklad môžem povedať, že občas mám chuť si pustiť nejaké skladby od interpretov ako Backstreet Boys alebo aj Blue... ale sú to skôr individuálne skladby, než albumy čo ma zaujímajú. Pri Backstreet Boys bola éra, kedy som mal pocit, že mi možno niečo pridajú extra v rámci svojej tvorby, tak som si vypočul celý Black & Blue album, ale dokopy to v podstate len potvrdilo, že tam je niekoľko dobrých skladieb a zvyšok vata, ktorá má zabezpečiť, aby sa kúpil album.
Ale sú interpreti ako Supertramp, A-ha, The Alan Parsons Project alebo Pet Shop Boys, kde si rád vychutnám celý album. Alebo potom takisto mnohí moji obľúbení interpreti v oblasti elektronickej muziky ako M83, ATB, Chicane a istú dobu aj Armin Van Buuren (hoci jeho posledné 4 albumy ma fakt nenadchli). Som primárne albumový poslucháč, no interpret ma musí zaujať niečím viac, než len jedným silným hitom. V takom prípade chcem vidieť viac. Inak si viem vychutnať tých niekoľko dobrých skladieb, čo ma zaujalo. ;)
Ešte k tomu tvojmu dodatku... určite sa mi to stalo. Najlepší príklad je pre mňa asi Dedicated od ATB, nakoľko tam som vyslovene poznal 2 skladby, keď album vychádzal... a to boli Let U Go a Hold You. Tie skladby sa mi svojho času veľmi páčili (obzvlášť Let U Go) a boli aj dôvod, že som ukecal vtedy otca, aby mi ten album kúpil (mal som vtedy tuším tak 13). Postupom počúvania ale Let U Go dnes už skoro vôbec nevyťahujem a veľa iných skladieb naopak ohromne preferujem, obzvlášť najdlhšiu skladbu na albume Basic Love. ATB síce nepatrí medzi špičkových umelcov, no jeho hudba ma sprevádza roky a často sa stalo, že som si na albume našiel obľúbenejšie skladby ako prvé single. Naopak iný prípad bol jeho nasledujúci album, kde ma prvý singel I Don´t Wanna Stop vôbec neohúril v čase keď vyšiel a teraz 20 rokov neskôr tú skladbu milujem absolútne srdcovo. Vkus sa neustále mení a je to aj v hudbe často vidieť.
Ale sú interpreti ako Supertramp, A-ha, The Alan Parsons Project alebo Pet Shop Boys, kde si rád vychutnám celý album. Alebo potom takisto mnohí moji obľúbení interpreti v oblasti elektronickej muziky ako M83, ATB, Chicane a istú dobu aj Armin Van Buuren (hoci jeho posledné 4 albumy ma fakt nenadchli). Som primárne albumový poslucháč, no interpret ma musí zaujať niečím viac, než len jedným silným hitom. V takom prípade chcem vidieť viac. Inak si viem vychutnať tých niekoľko dobrých skladieb, čo ma zaujalo. ;)
Ešte k tomu tvojmu dodatku... určite sa mi to stalo. Najlepší príklad je pre mňa asi Dedicated od ATB, nakoľko tam som vyslovene poznal 2 skladby, keď album vychádzal... a to boli Let U Go a Hold You. Tie skladby sa mi svojho času veľmi páčili (obzvlášť Let U Go) a boli aj dôvod, že som ukecal vtedy otca, aby mi ten album kúpil (mal som vtedy tuším tak 13). Postupom počúvania ale Let U Go dnes už skoro vôbec nevyťahujem a veľa iných skladieb naopak ohromne preferujem, obzvlášť najdlhšiu skladbu na albume Basic Love. ATB síce nepatrí medzi špičkových umelcov, no jeho hudba ma sprevádza roky a často sa stalo, že som si na albume našiel obľúbenejšie skladby ako prvé single. Naopak iný prípad bol jeho nasledujúci album, kde ma prvý singel I Don´t Wanna Stop vôbec neohúril v čase keď vyšiel a teraz 20 rokov neskôr tú skladbu milujem absolútne srdcovo. Vkus sa neustále mení a je to aj v hudbe často vidieť.
Souhlas s Tulem.
Já když o něčem prohlásím, že to znám/mám naposlouchané, tak to znamená, že jsem si každé album poslechl minimálně desetkrát. Když bych bral, že něco znám/mám rád po pár písničkách, no to bych pak měl rád tisíce kapel. Třeba Kylie Minogue, ta má několik skvělých písní, a album mě ještě poslouchat nenapadlo :D
Je dobré vědět, jak mozek funguje, má rád to, co zná. Singly obvykle útočí na první signální. Fungují obvykle hned, mozek to zná. Je to Xtá variace téhož. Na albech bývají věci, které mozek teprve musí poznat, musí se na ně nastavit.
Například, když takhle poslouchám desky Bowieho. Skoro vždycky můj mozek po prvním poslechu alba vytváří odpor. Bowie je totiž skoro na každém albu někdo jiný, emočně mi to nehraje na ty struny, na které je můj mozek zvyklý. Po deseti posleších se na to adaptuji a miluju to. Pokládám to za jedinou cestu k hudebnímu posluchačského růstu. Člověk by mohl hudbu odsoudit ve chvíli, kdy mu přijde hloupá, neinvenční, kdy ji takzvaně prokoukne, ale nikdy ve chvíli, kdy ji nechápe, nevyzná se v ní nebo mu přijde divná. To by měl být signál pro opakovaný poslech. Pokud tak nikdy nečiní, stává se obětí svého mozku, dopřává mu jen to, po čem baží a je to srovnatelné s užíváním drog. To je někdy v pořádku, taky samozřejmě poslouchám pro radost.
Mám ale obavu, že obzvlášť dnes se spotify a youtubem většina posluchačů hlavně fetujou :-)
dodatek: nikdy se vám nestalo, že jste znali z desky dva hity a zbytek desky se vám zdál o ničem? A pokud jste tomu dali šanci, z nenadání máte pocit, že je hitem vlastně skoro každý song a mohli vybrat i jiné písně a ty původní dvě už nemáte tak rádi? Mně mockrát.
Já když o něčem prohlásím, že to znám/mám naposlouchané, tak to znamená, že jsem si každé album poslechl minimálně desetkrát. Když bych bral, že něco znám/mám rád po pár písničkách, no to bych pak měl rád tisíce kapel. Třeba Kylie Minogue, ta má několik skvělých písní, a album mě ještě poslouchat nenapadlo :D
Je dobré vědět, jak mozek funguje, má rád to, co zná. Singly obvykle útočí na první signální. Fungují obvykle hned, mozek to zná. Je to Xtá variace téhož. Na albech bývají věci, které mozek teprve musí poznat, musí se na ně nastavit.
Například, když takhle poslouchám desky Bowieho. Skoro vždycky můj mozek po prvním poslechu alba vytváří odpor. Bowie je totiž skoro na každém albu někdo jiný, emočně mi to nehraje na ty struny, na které je můj mozek zvyklý. Po deseti posleších se na to adaptuji a miluju to. Pokládám to za jedinou cestu k hudebnímu posluchačského růstu. Člověk by mohl hudbu odsoudit ve chvíli, kdy mu přijde hloupá, neinvenční, kdy ji takzvaně prokoukne, ale nikdy ve chvíli, kdy ji nechápe, nevyzná se v ní nebo mu přijde divná. To by měl být signál pro opakovaný poslech. Pokud tak nikdy nečiní, stává se obětí svého mozku, dopřává mu jen to, po čem baží a je to srovnatelné s užíváním drog. To je někdy v pořádku, taky samozřejmě poslouchám pro radost.
Mám ale obavu, že obzvlášť dnes se spotify a youtubem většina posluchačů hlavně fetujou :-)
dodatek: nikdy se vám nestalo, že jste znali z desky dva hity a zbytek desky se vám zdál o ničem? A pokud jste tomu dali šanci, z nenadání máte pocit, že je hitem vlastně skoro každý song a mohli vybrat i jiné písně a ty původní dvě už nemáte tak rádi? Mně mockrát.
Zero
2956 @Vivaldi (18.11.2024 10:15): Taky mi dává smysl poslouchat celé alba. Často mívají nějakou jednotící atmosféru, písně na člověka nějak působí, když si je poslechne v tom "správném" pořadí, které nebývá vybráno náhodně atd.
Ale mám i interprety, u kterých mi stačí si poslechnout vybrané songy, protože zbytek je pro mě prostě vata. Často to bývá hudba zaměřená na tu hitovost a chytlavost, čili nějaký pop, pop-rock a podobně. Což je hudba, kterou si taky s chutí užiju, jen to má na posluchače poněkud jiné nároky než třeba atmosferický black metal. :-D
Ale mám i interprety, u kterých mi stačí si poslechnout vybrané songy, protože zbytek je pro mě prostě vata. Často to bývá hudba zaměřená na tu hitovost a chytlavost, čili nějaký pop, pop-rock a podobně. Což je hudba, kterou si taky s chutí užiju, jen to má na posluchače poněkud jiné nároky než třeba atmosferický black metal. :-D
Zx Atari 500
Flowerpot@Zx Atari 500 (18.11.2024 10:08): Tam teda extrémne záleží na žánri a ako sú albumy koncipované (jako u presne napr. u progrocku, kde sú albumy koncipované ako jednoliaty koncepčný celok, je počúvanie jednotlivých skladieb trochu vystrihovaním štvorčekov z obrazu), ale príde mi tiež dôležité upozorniť, že "hitovosť" (kritérium, podľa ktorého sa vyberajú single a tak) sa neprekrýva s "kvalitou", t.j. neznamená to nutne to najlepšie, ale napr. to najchytľavejšie, najpriateľskejšie etc.: má to iné kritéria.
(Tí Pink Floyd sú tu dobrou ilustráciou, žiaden príčetný fanúšik by nikdy nepovedal, že Money alebo Another Brick in the Wall Pt. 2 sú tie najlepšie skladby od PF, ani zďaleka, aj keď sú určite najhitovejšie.)
(Tí Pink Floyd sú tu dobrou ilustráciou, žiaden príčetný fanúšik by nikdy nepovedal, že Money alebo Another Brick in the Wall Pt. 2 sú tie najlepšie skladby od PF, ani zďaleka, aj keď sú určite najhitovejšie.)
Vivaldi
1909 @Zx Atari 500 (18.11.2024 10:08): Tak či to chceš počúvať, alebo nie je len na tebe. Ja napríklad som albumový poslucháč... a keď si chcem niekoho užiť naplno, tak chcem vedieť čo mi vie ponúknuť v celom balíku. Neberiem, že sú albumy, ktoré majú veľkú dávku "vaty", no skôr som to pocítil pri pop tvorbe, ktorá je často zameraná na tvorbu hitov. Ale nie vždy sú albumy plné vaty. Je veľa takých, ktoré obľbujem od začiatku až do konca a neprepol by som nič. A také mám najradšej. :)
Tulareanus
10442 @Zx Atari 500 (18.11.2024 10:08): To je dosť nesprávny a nepravdivý predpoklad. Určite sú interpreti, ktorí tam majú výplň, ale je veľa albumov, kde je to kvalitné práve to, čo nie je určené pre rádio. Pre rádio je určené niečo, čo nie je častokrát v klasickom štýle autorov hudby, aby to zaujalo masy a poslucháčov, ktorí ich bežne nepočúvajú. A práve tá ostatná väčšina je pre fanúšikov danej hudby. Nehovoriac o tom, že sú žánre a interpreti, ktorí ani nie sú určení a nemieria na mainstreamové rádiá. Kapitola o sebe sú konceptuálne albumy, ktoré častokrát rozkúskované nefungujú alebo fungujú na 50%. Alebo také tie veci ako skladby skrátené pre rádio, ktoré tak vlastne narúšajú autorský zámer. Pre mňa je častokrát vlastne výplň to, čo bolo určené do rádia, lebo to nemá takú nápaditosť alebo hĺbku ako zvyšok albumu. :)
Inak nikto nehovorí o tom, aby si počúval, čo sa ti nepáči, ale ja som hovoril o ľuďoch, ktorí niečo považujú za naozaj obľúbenú a nikdy si nedali námahu ani len vyskúšať ten album, či albumy, aby vôbec zistili, či sa im to páči alebo nie.
Inak nikto nehovorí o tom, aby si počúval, čo sa ti nepáči, ale ja som hovoril o ľuďoch, ktorí niečo považujú za naozaj obľúbenú a nikdy si nedali námahu ani len vyskúšať ten album, či albumy, aby vôbec zistili, či sa im to páči alebo nie.
Jestli ono to taky nebude tim, ze "trh" si sam vyfiltruje "kvalitu" veci z alba. I sami umelci / producenti, se snazi propagovat to nejlepsi z alba. Vetsinou bejva na albech krom par main tracku jen vypln. Proc bych mel poslouchat neco, i kdyz od oblibeneho tvurce, co se mi nelibi, nebo to nezanecha zadnej dojem?
Vivaldi
1909 @Tulareanus (18.11.2024 09:29): Toto je tiež pravda inak... je veľa "fanúšikov", ktorí dokopy poznajú od niekoho skutočne len to absolútne minimum.
Ako netvrdím ani o sebe, že nemám takých interpretov, ktorých som počul maximálne jeden album, alebo ma nejako ani nelákalo ísť hlbšie do ich diskografie alebo niečo podobné... ale sú aj interpreti, ktorých mám napočúvaných poctivo. Zo 70s najviac asi Alan Parson Project a Supertramp. Pink Floyd si musím niekedy poriadne napočúvať. :)
Ako netvrdím ani o sebe, že nemám takých interpretov, ktorých som počul maximálne jeden album, alebo ma nejako ani nelákalo ísť hlbšie do ich diskografie alebo niečo podobné... ale sú aj interpreti, ktorých mám napočúvaných poctivo. Zo 70s najviac asi Alan Parson Project a Supertramp. Pink Floyd si musím niekedy poriadne napočúvať. :)
Tulareanus
10442 @včelka (18.11.2024 08:53): Je to tak. Ono aj celkovo byť odkázaný alebo naučený v dnešnej dobe na tv/rádio v našich končinách, človeku obzory veľmi nerozšíri.
A potom je tu ešte ten faktor, že veľa ľudí nemá ani tú hudbu z tých 70. rokov až tak napočúvanú okrem hlavných hitoviek. Čo som nikdy veľmi nechápal je, že vždy sa nájde niekto, kto mi tvrdí, ako je veľký fanúšik nejakého interpreta a ako ho mám rád a pri bližšom rozhovore zistím, že ten človek si nikdy nepustil celý album toho interpreta, resp. viac ako jeden album. A to si osobne neviem predstaviť, že niečo ma hudobne zaujme a ja si vlastne ani neskúsim vypočuť viac.
A potom je tu ešte ten faktor, že veľa ľudí nemá ani tú hudbu z tých 70. rokov až tak napočúvanú okrem hlavných hitoviek. Čo som nikdy veľmi nechápal je, že vždy sa nájde niekto, kto mi tvrdí, ako je veľký fanúšik nejakého interpreta a ako ho mám rád a pri bližšom rozhovore zistím, že ten človek si nikdy nepustil celý album toho interpreta, resp. viac ako jeden album. A to si osobne neviem predstaviť, že niečo ma hudobne zaujme a ja si vlastne ani neskúsim vypočuť viac.
Vivaldi
1909 @včelka (18.11.2024 08:53): Dobrá hudba existuje stále. Aj keď si myslím, že často to už nie je v oblasti mainstreamu. Najmä v dnešnej dobe skracovania hudby.
včelka
2117 @Zero (17.11.2024 21:29): Tohle nejvíc vnímám u hudby, přitom v době internetu je tak jednoduchý si tu svou hudbu najít. A že toho vzniká. Ale některý lidi asi radši nadávaj, že dobrá hudba se hrála naposled v 70. letech :)
Zero
2956 @Dan9K (17.11.2024 21:11): Taky mám ten pocit. Ostatně s hrami a knížkami je to podle mě podobné, prostě toho vzniká mnohonásobně víc než dříve, a zároveň ještě není prověřeno časem a vyfiltrováno, co bude za pár dekád uznávanou klasikou. Koho nebaví mainstream a blockbustery, holt musí trochu více hledat. Mnohdy opravdu jen trochu.
mi trochu připomínáte mého otce, který uvidí v TV programu na jedné stanici 2 kvalitní filmy a dobrý seriál, nic z toho nezná a prohlásí: "zase dávaj akorát sračky".
Negeneralizujete příliš a není to spíš neznalost? Nemyslíte těmi "moderními" a "novými" filmy jen a pouze mainstream?
Ono taky co je mainstream. V posledním roce jsem byl v kině na několika dlouhých filmech jak ze staré školy, namátkou Zabijáci rozkvetlého měsíce, nebo Bastard. Říká se o těch filmech, že už dneska nevznikají. A přitom je takový každou chvilku i v kinech. Byl jsem na českém filmu Mord, který je v podstatě aktualizací Hoří má panenko od Formana.
Každým rokem toho předpokládám (krom odchylky v době covidu) vzniká nejvíce v historii. Ano, většina lidí kouká na blockbustery bez hlubší myšlenky a v podstatě si ani není vědoma, že existuje něco jiného. Neznají třeba ani jeden artový film a kdyby nějaký viděli, tak umřou nudou. Dnes ale vzniká všechno. Tehdy jen něco.
Sám teď koukám pořád a skoro jenom na československé filmy 30. let. A jsou to v podstatě pořád dokola 2 žánry. Romantické komedie, ve kterých je obvykle hlavní pointa to, že postavy nejsou těmi, za které je mají ty ostatní postavy a hrají si na někoho jiného.
Druhý žánr je drama. Hodně v menšině oproti komediím. Buď jde opět o romantický film, kde postavy nejsou těmi, za co je ty ostatní mají, akorát je to bez vtipu, nebo se jedná o historický film.
A to je až na úplné výjimky všechno, co nabízí československý předválečný film.
Dnes se takové nové filmy dají také najít, jenom se dá najít i úplně všechno ostatní.
I na tom HBO nebo jiných platformách můžete najít filmy, kde je pomalé tempo vyprávění a je to jak kdysi. A ano, mladí diváci to často nepochopí a nepřijmou, ale to neznamená, že ty filmy nevznikají.
Negeneralizujete příliš a není to spíš neznalost? Nemyslíte těmi "moderními" a "novými" filmy jen a pouze mainstream?
Ono taky co je mainstream. V posledním roce jsem byl v kině na několika dlouhých filmech jak ze staré školy, namátkou Zabijáci rozkvetlého měsíce, nebo Bastard. Říká se o těch filmech, že už dneska nevznikají. A přitom je takový každou chvilku i v kinech. Byl jsem na českém filmu Mord, který je v podstatě aktualizací Hoří má panenko od Formana.
Každým rokem toho předpokládám (krom odchylky v době covidu) vzniká nejvíce v historii. Ano, většina lidí kouká na blockbustery bez hlubší myšlenky a v podstatě si ani není vědoma, že existuje něco jiného. Neznají třeba ani jeden artový film a kdyby nějaký viděli, tak umřou nudou. Dnes ale vzniká všechno. Tehdy jen něco.
Sám teď koukám pořád a skoro jenom na československé filmy 30. let. A jsou to v podstatě pořád dokola 2 žánry. Romantické komedie, ve kterých je obvykle hlavní pointa to, že postavy nejsou těmi, za které je mají ty ostatní postavy a hrají si na někoho jiného.
Druhý žánr je drama. Hodně v menšině oproti komediím. Buď jde opět o romantický film, kde postavy nejsou těmi, za co je ty ostatní mají, akorát je to bez vtipu, nebo se jedná o historický film.
A to je až na úplné výjimky všechno, co nabízí československý předválečný film.
Dnes se takové nové filmy dají také najít, jenom se dá najít i úplně všechno ostatní.
I na tom HBO nebo jiných platformách můžete najít filmy, kde je pomalé tempo vyprávění a je to jak kdysi. A ano, mladí diváci to často nepochopí a nepřijmou, ale to neznamená, že ty filmy nevznikají.
Pluto
3395 @samorost (16.11.2024 22:53): Já už jsem nad tím i přemýšlel, proč se mi ty modernější filmy většinou až tak moc nelíbí. Jako vždycky je to souhrnem různých faktorů, ale tak nějak mi přijde, že ty současné díla mají úplně jiné tempo vyprávění, takové rychlejší, zbrklejší. Bývá tam spousta kratších sekvencí s řadou rychlých střihů, na druhou stranu zase přibylo dlouhých "uměleckých" záběrů na krajinu.
Strady
6606 @MiDlo (17.11.2024 00:33): Tenká hranice je ve všem, jako mezi genialitou a bláznovstvím.
MiDlo
3630 Je tenká hranice mezi kulturou a kulturistikou.
samorost
4947 @Pluto (14.11.2024 20:01): Hurá! Konečně můj člověk. ;c) Pokaždé, když zde pročítám diskuzi o filmech, připadám si ještě mnohem divnější, než už tak jsem. :c)) Také se nejvíce vracím ke starým francouzským, italským a československým filmům. Samozřejmě nepohrdnu ani ruskými, či americkými, ovšem prakticky bez výhrad se jedná o filmy staré desítky let, jednoduše mi sedí atmosféra té doby, kterou důvěrně znám a rozumím ji. Žánr příliš nerozhoduje, komedie, krimi, dobrodružné, drama, záleží na momentální náladě. Obecně preferuji silné a pokud možno originální příběhy. Na druhé straně mě absolutně nebaví akční filmy, všemožné x-té varianty vyvražďováků, americké fekální a teenagerské komedie a nekonečné řady současných seriálů. Jako u všeho, i zde mám pár výjimek, celkově jde ale současná produkce těžce mimo mě.
Tulareanus
10442 @Fingon (15.11.2024 08:44): Dík, tak pozerám, že len krátke pár sekundové úseky k niektorým scénam.
Dan9K
5310 @Fingon (14.11.2024 21:08): já se k němu určitě jednou dostanu :-)
@H34D (14.11.2024 19:07): většinou na zkoušky orchestrů :-)
@H34D (14.11.2024 19:07): většinou na zkoušky orchestrů :-)
Fingon
9440 @Tulareanus (15.11.2024 08:24): i německá verze (prvního filmu) zpracovává pouze první polovinu knihy.
Rozdíly mezi německou a mezinárodní verzí zde: https://www.imdb.com/title/tt0088323/alternateversions/?ref_=ext_shr_lnk
Rozdíly mezi německou a mezinárodní verzí zde: https://www.imdb.com/title/tt0088323/alternateversions/?ref_=ext_shr_lnk
Tulareanus
10442 @Fingon (14.11.2024 21:08): Aj vieš povedať, že čo bolo v tej dlhšej verzii Nekonečného príbehu navyše? Mám totiž veľmi rád knihu a štve ma, že ten film skončí doslova v polovici knihy.
AlieN
6125 Několkrát tu teď padl Kill Bill - a evidentně si ho dám brzy taky, protože Aero má za tři týdny v programu oba jako double feature :)
Jen škoda že rovnou nedají ten neoficiální sestřih The Whole Bloody Affair který má pár scén navíc a kydlení crazy 88 celé v barvě, ten mám nejradši (on to tedy je přímo Tarantinův sestřih, ale nešel ven veřejně a museli ho rekonstruovat fanoušci)
Jen škoda že rovnou nedají ten neoficiální sestřih The Whole Bloody Affair který má pár scén navíc a kydlení crazy 88 celé v barvě, ten mám nejradši (on to tedy je přímo Tarantinův sestřih, ale nešel ven veřejně a museli ho rekonstruovat fanoušci)
Fingon
9440 Viděl jsem letos, ve většině případů po více letech (5-15) více filmů, které jsem měl kdysi hodně rád. Všechny jsem viděl v originálním znění, většinou v nejvyšší kvalitě dostupné na domácích médiích (UHD nebo alespoň Blu-ray) a popravdě některé už se mi tolik nelíbily.
Kill Bill (Blu-ray)
Medvědi (Blu-ray)
Nekonečný příběh (UHD, původní, delší německá verze)
Adela ještě nevecerela (DVD)
Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (Blu-ray)
Barbar Conan (UHD, prodloužená verze)
Poslední Mohykán (Blu-ray, directors cut)
Simpsonovi ve filmu (Blu-ray)
Naopak pořád drží 2001: Vesmírná Odysea (UHD, I když Stargate a hotelový pokoj mě přestávají bavit)
Bram Stoker's Dracula (UHD), Horton (Blu-ray, Shrek 1, 2 (obojí Blu-ray, ale dvojku jsem si pořídil i na UHD), Flash Gordon (UHD), Sindibád a tygří oko (Blu-ray), Planeta Krull (Blu-ray).
Mimochodem jsem letos podruhé viděl Rodnou zem (DVD) a je to pro mně osobně asi nejlepší slovenský film;)
@Dan9K: už dávno jsem ti chtěl doporučit Případ Barnabáš Kos;)
Kill Bill (Blu-ray)
Medvědi (Blu-ray)
Nekonečný příběh (UHD, původní, delší německá verze)
Adela ještě nevecerela (DVD)
Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (Blu-ray)
Barbar Conan (UHD, prodloužená verze)
Poslední Mohykán (Blu-ray, directors cut)
Simpsonovi ve filmu (Blu-ray)
Naopak pořád drží 2001: Vesmírná Odysea (UHD, I když Stargate a hotelový pokoj mě přestávají bavit)
Bram Stoker's Dracula (UHD), Horton (Blu-ray, Shrek 1, 2 (obojí Blu-ray, ale dvojku jsem si pořídil i na UHD), Flash Gordon (UHD), Sindibád a tygří oko (Blu-ray), Planeta Krull (Blu-ray).
Mimochodem jsem letos podruhé viděl Rodnou zem (DVD) a je to pro mně osobně asi nejlepší slovenský film;)
@Dan9K: už dávno jsem ti chtěl doporučit Případ Barnabáš Kos;)
Pluto
3395 @Strady (14.11.2024 13:13): U filmů to mám podobné jako u her - jsem mimo mainstream. Nikdy mě nebavily akčňárny, na moderní filmy nebo seriály se nedivám skoro vůbec, nějaké Netflixy apod jdou mimo mě. Pokud nepočítám vánoční pohádky, tak se nejčastěji vracím ke starým francouzským komediím (Funes, Belmondo), občas něco se Spencerem a Hillem či nějaké starší české komedie (hlavně z pera dua Smoljak+Svěrák). Obdobně to mám u seriálů - pokud nepočítám, že mi za zády běží jako podklad televize (vzhledem k nočnímu termínu hlavně Teorie velkého třesku), tak celkem pravidelně jednou za pár let projíždím série Jistě pane ministře/premiére a Podfukáře (Hustle).
H34D
9810 @Dan9K (14.11.2024 16:40): A na co koukáš s klukama? *mrk*mrk*
player
3936 Už jste viděli Gladiátora II? Jedničce se to nevyrovná a mám z toho takové smýšené pocity. Jako blbosti typu říman co jezdil na nosorožci nebo aréna plná žraloků to je opravdu bizár. Pak pár historických kravin co tam zazní jako že bitva u Salamíny (kterou tam na počest císaře rekonstrují) byla bitvou mezi řeky a trojany. Ne byla to bitva mezi řeky a peršany. A vzah Gety a Caracaly je fikce. Zaprvé to nebyli dvojčata. Caracala se snažil Getu zabít už předtím než se stal císařem nakonec ho zabil v roce 211 a pak ještě vládl 6 let než byl zavražděn při cestě do Karrth. Ale jinak všechna čest hercům jako Pedro Pascal nebo D.Washington. Svoje role zahráli skvěle. Gladiátor II. byla taková průměrně dobrá akční podívaná.
Tulareanus
10442 @Zero (14.11.2024 17:42): Lera Lynn je najlepšia vec na celej druhej sérii True Detective. :) A to sa mi tá druhá séria páčila. Síce nie tak veľmi ako prvá, ale stále.
Zero
2956 @Dan9K (14.11.2024 16:40): Souhlas, že druhá série má hodně pomalý rozjezd. Navíc se toho tam děje fakt hodně, tak se v tom divák moc neorientuje. Ale nakonec to do sebe zapadne. Taky jsem si to teda po letech musel dát podruhé, abych to dokoukal. Hodně se mi líbila ta temná, beznadějná, vychlastaná atmosféra v duchu "my víme, že se dějí zlé věci, ale nic moc s tím nezmůžeme". Taky se mi tam hodně líbila ta barová zpěvačka v některýh dílech. Na to, myslím, navázal Lynch ve třetí sérii Twin Peaks, tam téměř každý díl uzavírá nějaké pěvecké vystoupení.
Třetí sérii jsem asi viděl, ale vlastně si teď vůbec nejsem jistý. :D Z první si taky pamatuju jen celkovou atmosféru víc než detaily, ale to jsem holt viděl už před těmi deseti lety.
Třetí sérii jsem asi viděl, ale vlastně si teď vůbec nejsem jistý. :D Z první si taky pamatuju jen celkovou atmosféru víc než detaily, ale to jsem holt viděl už před těmi deseti lety.
Strady
6606 @Red (14.11.2024 16:28): No teda Street Fighter: Poslední boj to bych nečekal, když už tak Mortal Kombat - Boj na život a na smrt, rok 95, ty voe skoro 30... já jsem dědek :D
Dan9K
5310 @Strady (14.11.2024 13:13): opakovaně jsem filmy sledoval spíše v dětství, a to dost fanaticky, Pulp Fiction třeba asi stokrát, Nekonečný příběh, Planeta opic atd., teď se snažím konzumovat stále něco nového, protože je toho tolik, co jsem neviděl...
Na filmy se koukám znova s holkama :-) a vybírám většinou takové klasiky, které sám mám rád.
A jestli teď mám nějaký film, ke kterému se vyloženě rád vracím, tak je to teď asi nejvíc Život Briana, což zároveň plně sedí i do té vánoční kategorie.
@Zero (14.11.2024 12:51): True Detective jsme tu už párkrát řešili, tak se budu opakovat. Za mě je první série nejlepší, i přestože z ní cítím příliš velkou sázku na jistotu. Archetypální temný thrillerový případ, jako když Chinaski udělají vánoční písničku přesně podle příručky.
Ale výsledek byl přesto supr, vlastně mě až naštval závěrečný monolog McConaugheyho, kterým celou svojí postavu popřel. Diskutabilní je přerod do akčňáku okolo čtvrtého dílu.
Druhou sérii jsem rozjížděl natřikrát. Nějak mě ty první díly zdeptaly vždycky. Má za mě hodně rozpačitý úvod, mnohem hůř se do děje dostává. Postavy mi byly v podstatě do jedné nesympatické (až na tu blondýnu policajtku) a já si umím utvořit sympatie i ke grázlům, o to nejde, ale tady mně ty osudy nebavily. Přesto závěr 4. dílu je bezkonkurenční. A poslední tři díly jsou skvělé. Má to úplně opačnou dynamiku než ta první série. Problém jsem měl ale i s prostředím pobřeží Kalifornie, které je pro mě okoukané. Celkově v tom nebylo tolik mystéria, jako v té první a nedostal jsem se do toho flow, abych i plně ocenil skvělé zakončení druhé série.
No a třetí série je zas sázkou na jistotu. V podstatě variace na první sérii, akorát slabší. Koukatelné, ale už jsem to skoro zapomněl.
Čtvrtou sérii jsem chtěl začít, dal jsem kus prvního dílu, i mě to celkem zaujalo, ale pak mě HBO naštvalo, poněkolikáté, já si ho přestal předplácet a 4. sérii odložil na neurčito.
Na filmy se koukám znova s holkama :-) a vybírám většinou takové klasiky, které sám mám rád.
A jestli teď mám nějaký film, ke kterému se vyloženě rád vracím, tak je to teď asi nejvíc Život Briana, což zároveň plně sedí i do té vánoční kategorie.
@Zero (14.11.2024 12:51): True Detective jsme tu už párkrát řešili, tak se budu opakovat. Za mě je první série nejlepší, i přestože z ní cítím příliš velkou sázku na jistotu. Archetypální temný thrillerový případ, jako když Chinaski udělají vánoční písničku přesně podle příručky.
Ale výsledek byl přesto supr, vlastně mě až naštval závěrečný monolog McConaugheyho, kterým celou svojí postavu popřel. Diskutabilní je přerod do akčňáku okolo čtvrtého dílu.
Druhou sérii jsem rozjížděl natřikrát. Nějak mě ty první díly zdeptaly vždycky. Má za mě hodně rozpačitý úvod, mnohem hůř se do děje dostává. Postavy mi byly v podstatě do jedné nesympatické (až na tu blondýnu policajtku) a já si umím utvořit sympatie i ke grázlům, o to nejde, ale tady mně ty osudy nebavily. Přesto závěr 4. dílu je bezkonkurenční. A poslední tři díly jsou skvělé. Má to úplně opačnou dynamiku než ta první série. Problém jsem měl ale i s prostředím pobřeží Kalifornie, které je pro mě okoukané. Celkově v tom nebylo tolik mystéria, jako v té první a nedostal jsem se do toho flow, abych i plně ocenil skvělé zakončení druhé série.
No a třetí série je zas sázkou na jistotu. V podstatě variace na první sérii, akorát slabší. Koukatelné, ale už jsem to skoro zapomněl.
Čtvrtou sérii jsem chtěl začít, dal jsem kus prvního dílu, i mě to celkem zaujalo, ale pak mě HBO naštvalo, poněkolikáté, já si ho přestal předplácet a 4. sérii odložil na neurčito.