Diskuze

Jsem na tom stejně. Ani jsem tu hru nehodnotil, možná to s ní zkusím později. Já na to šel ale trochu obráceně - nedokázal jsem se vžít ani od původní OFP a Dragon tak kupoval právě kvůli tomu, jak se všude psalo, že je to mnohem víc střílečka než simulátor aka OFP. Prd, mě to přišlo stále ještě příliš imulátorové na ovládání a užití si pros jen hry.

Obávám se, že tahle hra nebude pro blba jako já :) Musím uznat, že jsem zřejmě na přímočařejší arkádovější akce ála CoD nebo na plánování a postup krok-sum-krok ála staré dobré R6 nebo Ghost Recon.

Kdysi jsem zkoušel naši původní Operaci Flashopoint a její způsob ovládání a relativní složitost mě nakonec odradily a v podstatě nikam jsem se nedostal. Na Operaci Flashpoint 2 se tehdy spílalo právě díky "prý" větší arkádovosti a zjednodušení (a HW nárokům :) Bohužel pro mě je to stále ukázka jakéhosi armádního "hardcore" simulátoru. Už v samotném konzolovém menu se poněkud ztrácím, jelikož nevím, který z barevných zvýrazněných prvků je jen pro potěchu oka a který je aktivní a mohu na něj kliknout. Ne vše je ale klikatelné a tak se musí použít i klávesnice, prostě standardní konzolové ne-PC menu. To ale dokáži přežít, horší je to ve chvíli, kdy se podívám na nastavení kláves, které svým rozsahem atakují moji mozkovou kapacitu. Tři různé klávesy na pokleknutí, zalehnutí a vztyk, hromada dalších kláves na akce a rozkazy, u kterých pořádně ani nevím, k čemu slouží a tak během akce stále jen přepínám zpět do nastavení a hledám, která klávesa asi bude dělat to, co dělat hodlám, třeba jen zatracený zoom nebo režim střelby. Tápu. Úvodní cvičnou misi jsem splnil jen díky AI parťáků a vlastně ani nevím, co sedělo, krom, jasně vytyčených cílů "Dojdi, zmáčkni, přilož, uteč, opětuj, přežij". Jaká jsem na tenhle typ her totální lama ukazuje už druhá (nebo první?) mise, ve které mám udělat něco, co se týká vojenské zkratky zřejmě nějakého zařízení. Jdu trávou údolíčkama i kopečkama, druhý tým mi oznámí, že jsou taky v pohybu, sundám dva střelce v "bunkru", v dálce vidím dvě "gunship, gunship", tak se klidím dál, sejmeme pár střelců u nějakého srubu, pak zase "gunship, gunship" a následuje KIA. Zřejmě mi chybí výcvik nebo jsem zvolil špatnou trasu, v každém případě jsem moc nepochopil, co mám kde a jak dělat a jak se mám bránit dvěma helikoptérám, které zřejmě vidí mě ale ne já je, jen je odkudsi slyším. Tápu.

Nějak jsem si toho zjednodušení a zarkádovění nevšiml. Zřejmě je to v tom, že jsem ty nepřátelské vojáky zlikvidoval, aniž by mě škrábli. A do toho všeho stále hledám, která klávesa co dělá. Bohužel, tohle zjevně nebude hra pro mě.

Přesto to zní a vypadá moc krásně, dokázal bych si s tímhle zvukem a grafikou (ale ne ovládáním!) představit remake prvního Ghost Recon. Při této představě jsem si uslintl, ale to byla asi první kladná reakce u Dragon Rising.

Nemožnost jednou klávesou vstát i zalehnout, zvláštní příkazy jednotce, kdy ukážu kam mají jít, oni souhlasí a sednou si mi za prdelí, namísto aby se vydali směrem, který jsem ukázal, nebo konzolové řešení ukládání postupu checkpointy, s každým blbým příkazem ke krátkému přesunu proslov mé postavy se souřadnicemi, relativní složitost ovládání, profi-.vojenská mluva plná zkratek, jimž nerozumím. Já tápu.

Uvidím, jestli budu mít nervy to znovu zkoušet později, ale je taky pravděpodobné, že výše napsané se stane i mým komentářem hry, kterou nebudu hodnotit. Nízké hodnocení by si nezasloužila, protože věřím, že je přinejmenším dobrá, jen je to styl hry mě nevyhovující.