@
Hrdlodus (17.07.2015 17:04): "Mám si snad z Tvého textu vyvodit, že vlastně je to úplně jedno, když znásilním batole?"
Z mého textu si máš vyvodit, že umělecké vyjádření či ztvárnění nějaké situace je charakteristické výsledným vyzněním, ale to nezáleží ani tak na tvůrci, jako na recipientovi. Pakliže se umělec bude ohlížet na to, jakým způsobem ovlivní publikum, nemůže v podstatě tvořit, protože jeho dílo může posloužit libovolnému záměru či zneužití (čímž nechci tvrdit, že tvůrci nezasluhují kritiku, naopak - jsou to oni, kdo k takovému násilí možnost otevírají). Jsou filmy, není jich málo, kde děti i těhotné ženy umírají (exploatace), a to velice explicitně a děsivě, a přesto se jimi žádní sadisté zjevně neinspirují. Oproti tomu dnes již legitimní GTA má jistý podíl na trestném činu už i v ČR, o světě nemluvě. (Pokud to není patrné, navazuji tím na tvůj odstavec o vlivu na lidské vědomí.)
Srovnání skutečnosti a reprezantace v sobě má zřejmý aspekt, který si v odpovědi nijak nerozvedl - to násilí se děje, je (bylo) přítomné, a snažit se ho eliminovat (popřít) ze záznamů a uměleckých vyjádření je ono pokrytectví. Zejména to pak platí v případě, kdy se tvůrce snaží vytvořit věrohodné simulakrum reality (lze říct Vávrův případ) či v jiných případech, kdy si dílo klade nárok na nezkalenou a upřímnou hodnověrnost vůči tomu, co "je".
USER47: Možnost zabíjet nevinné tam nemusí být vůbec, lze to vyřešit pomocí bojové zóny, jako je to v Zaklínačích, a k žádnýmu rozbíjení hry nedojde.
Už jen z toho, co píšeš, holt autenticitu vnímáme jinak - ty a většina to bude brát jako reklamu a příchuť hry, já (a někteří další) v tom vidí autenticitu bez autenticity. Je to ze zásady kontradikce (zasluhující mu při každé podobné příležitosti vrazit facku), nedostatečná důslednost, kterou Vávra projevoval odjakživa ve svých článcích i podcastech. Abych to pro tebe urychlil, hra mě z tohoto důvodu vůbec nepálí, neočekávám od ní nic a ani se o ní v zásadě nezajímám, pouze mám tu čest poslouchat podcast a být obeznámen s jeho články, jejichž vnitřní rozpory jsou zkrátka často přespříliš značné.