Diskuze

Teď už se jako psychopat chová právě i Geralt, protože už jsem s ním toho povraždil tolik, že jsou mi ty neustálý jatka celkem lhostejný a často než bych vypláznul třeba 50 korun úplatek (ze svýho budgetu 8500), tak už radši rovnou vytahuju meče:-D.

Vždyť můj post s tou vaší diskuzí o přednastavený/vlastní postavě vůbec nesouvisí:). Mně přednastavený postavy ve hrách nikdy nevadily, naopak je preferuju oproti široce customizovatelnejm:).

Ta hra z mýho Geralta dělá totálního psychopata.

Modelová situace 1:
Jdu si pokecat s místním mafiánem do nějakýho zlodušskýho doupěte. Partička vyhazovačů mi řekne, ať u nich nechám zbraně. Pokud odmítnu, tak místo aby mě poslali do hajzlu, vytáhnou kudličky a rozhodnou se mě vykuchat. Následuje sekvence zpomalenýho usekávání jejich končetin, ve stejným duchu se nese i postup celým zlodušským doupětem, kam jsem si přišel vlastně jen pokecat.

Modelová situace 2:
Procházím se po ulici, narazím na handrkující se partičku sedláků. Obtěžujou nějakou ženskou/elfa/whatever, tak jim řeknu, ať si jdou po svejch. Rozhodnou se mě vykuchat a opět následuje krátká sekvence vyplněná tím, jak jim ve zpomalenejch finisherech porcuju končetiny.

Modelová situace 3:
Comic relief postavička, co člověka na několika místech otravuje, že chce mít duel na život a na smrt, neboť hájí čest nějaký svý slečny (kterou zaklínač v životě neviděl). Je to zjevně totální zoufalec, co bojovat neumí, i když duel odmítnete, tak na vás vždycky zaútočí a po dvou vašich seknutí se vzdá. To celý je docela vtipný až do momentu, kdy ho potkáte potřetí, projdete si celým tím kolečkem ("En garde!" - "Já s tebou bojovat nebudu" - "Ale já s tebou jo!"), párkrát do něj seknete, ale tentokrát se nevzdá, nýbrž ho opět ve zpomaleným finisheru rozpůlíte. A opět nikdo včetně Geralta ani nehne brvou. Borec zjevně umře, i pokud ho srazíte pěstí, jediná možnost, jak se tomu vyhnout, je narvat body do axii a použít jedi mind trick. Meh.

Ve výsledku už to kosím ve velkým a je mi to úplně jedno, protože se tomu prakticky nedá vyhnout a nemá to žádný důsledky. Ve většině her bych to neřešil, ale zrovna v Zaklínačovi to bije do očí, protože spousta těch questů je dobře napsaná, motivace postav dávaj smysl a celý to působí na poměry fantasy poměrně věrohodně. Ovšem pokud si mě městská stráž najme na vyšetření jedný vraždy někde v zapadlý uličce a já cestou na místo činu povraždím deset náhodnejch sedláků, aniž by to kohokoli jakkoli znepokojilo, tak jde veškerá věrohodnost do háje.