@
kuler91 (14.04.2016 14:23): Podle mého nelze takto jednoduše generalizovat. Existují RPG, která jsou i v singlu na farmení vyloženě založena (např. starší JRPG série typu Dragon Quest / Warrior), v jiných je možné pomocí farmení trochu dohnat případné nedostatky samotného hráče a v dalších je zase možné si přehnaným farmením velmi zjednodušit obtížnost (a tím změnit herní zážitek). Nemluvě o tom, že u některých her s levelscalingem je dokonce možné si takto hru ztížit a u jiných zase farmit nelze, protože se nepřátelé (či jakýkoli jiný zdroj zkušeností) neobjevují znovu.
Asi úplně nechápu obrat "uměle zvyšovat level". Je to možnost, kterou hra nabízí a je na každém, jestli ji využije či nikoli. To bych stejně tak dobře mohl třeba prohlásit, že používáním silnějších zbraní si v Doomu uměle snižuju obtížnost, protože všichni nepřátelé jdou přece ustřílet brokovnicí (o používání/nepoužívá save nemluvě, samozřejmě je úplně jiný herní zážitek dohrát Doom bez ukládání a s ukládáním, ale je na každém, jak často bude tuto vlastnost hry využívat).
Která RPG a jak velké procento z celkového počtu jsou vůbec postavena tak, aby nebylo nutné (nebo dokonce možné) trénovat postavu na znovu se objevujících nepřátelích?
Jeden z důvodů, proč hraji RPG žánr, spočívá právě ve "zkušenostní dualitě". Čím déle se nějakému RPG věnuji, tím více se vylepšuji jako hráč a současně se tím více vylepšují postavy. Samotné zlepšování postavy je u RPG nedílnou součástí herního zážitku, proto podle mého nelze generalizovat (a mluvit zcela obecně o jeho prznění).
@
Nikdykde (14.04.2016 14:57): jj, například v sérii Gothic fungovaly určité druhy nepřátel na určitých místech jako zcela přirozená bariéra, IMHO nejlepší způsob jaký je možné u openworld RPG zvolit co do omezení hráče.
Někdo je "šikovnější" (třeba mladší a tedy s rychlejšími reflexy, přirozený talent na pohyb ve virtuálním světě co do orientace atd.), jiní tento "handikep" řeší právě tak, že trénují tak, jak by to učinili reálném světě.